„Tak tohle je
úlet! Velkej úlet! Co s tím budu dělat?“, přesně tohle mě
napadlo, když jsem na Nový rok uviděla letošní první My life kit. Už jsem zvyklá od holek, že na podzim nesmím očekávat
oranžovou a listy, ale spíš žirafy, a že ani Vánoce nejsou
svaté, ale že nám dají do lednového kitu kytky a jarní barvy to
mě ani ve snu nenapadlo. Po prvotním šoku jsem si ho prohlédla
znovu a svým vnitřním bláznivým způsobem se mi zalíbil, nicméně pořád jsem nevěděla, co s tím budu
dělat kromě toho, že všechny ty krasopisné kartičky vezmu,
zarámuji a roznesu po domě.
V první
řadě jsem musela zvolit design kapes. A protože design A je u mě
poslední dva měsíce nedostupné zboží, musela jsem improvizovat.
Nejdřív jsem koukla na fotky, protože je při tisku neplánuji.
Měla jsem štěstí a nic mi nebránilo použít design D, ten
nejspíš uvidíš teď docela často :-D. Ale protože mi týden
vycházel v albu na sudou stranu, musela jsem hodně redukovat
fotky. Na insertovou jich bylo málo, na jednu klasickou zase moc. I
tak je na stránce fotek dost a dost, ale víc už to nešlo.
Vypomohla jsem si i po dlouhé době Fusem a udělala odklápěcí kapsu. Tyhle kapsičky si budu muset taky doplnit, takže doufám, že se hned
nevyprodají.
Týden jsem si
rozdělila pomyslně v polovině kapsy. Horní část jsou
pracovní dny a spodní část prodloužený víkend, který vznikl
díky státnímu svátku. Během týdne byly jen dva důležité
milníky. První a nejdůležitější byla naše před-přejímka.
Nebudu se tady rozpisovat co a jak, ale sláva to úplně nebyla.
Fotky pro nás mluví za vše a my si to budeme pamatovat i bez
journalingu. Na nápis jsem použila abecedu z kitu, velmi
oceňuji ruční psaní, a i když je na tak dlouhý nápis velká,
stejně jsem ji použila.
Ten druhý milník
je moje parkování. Sice mám řidičák od 18, ale aktivně řídit
jsem začala až v létě. De facto se opět potvrdilo
pravidlo, když musíš, tak musíš. No a stejné pravidlo padlo i
při parkování. Nikde jinde nebylo místo a já tak poprvé
zaparkovala mezi dvě auta. Co na tom, že jsem přehlídla na
parkovišti ceduli jednosměrky a vjela do zákazu, a že parkovací
místa jsou fakt dost široká a já i přesto dvakrát couvala,
abych auto srovnala. Já měla prostě radost. Té cedule jsem si
všimla až večer, když jsem se vracela z práce. Příště
už jsem jela správně a od té doby jsem schopná parkovat mezi
auta.
Víkend jsem
trávila u mamky, a protože měli u nich ve městě Food festival,
tak jsem nemohla chybět. Jak jde o jídlo! Ostatně o tom mluví
opět fotky. My jsme totiž ten víkend nestrávili jen na Food
festivalu, ale zašli si do restaurace, kde byly kachní hody. No co
vám budu povídat, byla to mňamka všechno.
Než skončím,
tak bych ráda napsala ještě dvě věci. První je ta, že ty žluté
štítky, co se porůznu objevují na stránce, jsou taky z kitu.
Vlastně je to jeden velký štítek rozřezaný na menší. A
mimochodem zaznamenali jste, že je ke kitu i extra kit? A druhá je ta, že jsem poprvé tiskla text přes tiskárnu.
Musím vychytat mouchy, hlavně by to teda chtělo novou tiskárnu,
ta naše babička už má ty nejlepší léta za sebou, ale celkem se
mi tenhle princip líbí. Aplikovala jsem ho na spoustě dalších
stránek, které postupně dolepuji a věřím, že některé z nich
se tu časem objeví.
A co vy a lednový
My life?
PS: Jednu kartičku jsem vážně zarámovala.