PROJECT LIFE DAY

LEA má pro Vás další krásný článek o Projectu life - užijte si s ním Vaši nedělní pohodu!

PSANÍ JOURNALINGU

V minulém díle Project life day jsem se zmínila i o psaní journalingů. Dnes bych tuto tématiku chtěla trochu rozvést :-).

Jak už jsem psala, tak doma nemám tiskárnu, takže jsem si některé journalingy tiskla v práci na laserové tiskárně, což mi moc nevyhovovalo. Docela mi vadila časová prodleva… o víkendu jsem lepila stránky, ale hotovo jsem měla až v pondělí, když jsem si v práci vytiskla to, co jsem potřebovala. A koho by bavilo mít hotovo jen tak napůl, že :-)

Krátké texty občas “píšu” silikonovými razítky abecedy. Je to velká piplačka, ale dělám to pro sebe. I tento způsob má své nevýhody… Může se vám stát, že ke konci, když už vám zbývá natisknout posledních pár písmenek, se prostě spletete a neuděláte např. mezeru mezi slovy… vlastní zkušenost :-).

Ač jsem se tomu celkem bránila, začala jsem journalingy psát ručně. Někdo říká, že je pak PL takový osobnější a já s tím souhlasím. Jenže taky to má své nevýhody… Na kartičku napíšu podstatně méně textu a při psaní se můžu splést úplně stejně, jako při razítkování :-).

Další variantou je psací stroj. Momentálně se mi tento způsob psaní textu zdá nejlepší. Záměrně píšu momentálně, protože i to se může postupem času změnit :-). Já používám svůj školní elektronický psací stroj, který jsem měla dlouhá léta u mamky. Doma ho nemám kam dát, ale nutně ho potřebuju :-). Po pravdě..., když jsem si jej v prvním ročníku na obchodní akademii  vyprosila od taťky, jsem věděla, že jej nebudu v budoucnu potřebovat, protože se počítače stávaly běžnou součástí domácností. Ale to jsem netušila, že tomu bude díky Project life jinak!

Stroj jsem si nechala vyčistit, pán mi vyměnil psací a mazací pásku. Také jsem zjistila, že v kancelářských potřebách bez problémů koupím tyto pásky za cca 120,-- celkem. Jak už jsem psala, stroj je elektronický a je to vlastně takový mikro počítač :-). Při psaní mám dvě možnosti… buď psát přímo nebo přes displej (jezdec se pohybuje, ale text se vytiskne až po stisknutí tlačítka enter).

I když se při psaní přímo dá text vymazat, a není poznat, že byl vlastně smazán, využívám hlavně psaní přes displej. Přesně vím, kde mi text končí a můžu jej případně upravit nebo opravit. Můj stroj má i jiné vychytávky… psaní tučně, podtrženě přerušovaně nebo souvisle. Můžou se různě nastavovat okraje, ale s tím jsem měla vždycky velký problém a to jsem měla při ruce návod k použití, který je teď někde ztracen a na netu se mi nic hledat nechce, tak okraje radši neřeším.

Na stroji můžete také psát texty samolepky. Tady používám střídavě psaní přímo s psaním přes displej. Líp si tak představím, kam píšu. Pochopitelně i psaní na stroji má své nevýhody… Stejně jako při ručním psaní, ani tady neodhadnete, jestli vám text na kartičku vejde :-).

Podobnou funkci jako elektronický psací stroj splní i stroj mechanický. Pár journalingů jsem na takovém stroji napsala. Můj tatínek sbírá staré mechanické psací stroje a některé jsou opravdu historické kousky. Doma jich má okolo dvaceti a údajně všechny píšou, stačí si vybrat font. Ve skutečnosti to úplně pravda není, protože většina má zaschlé pásky :-). Chvilku trvalo, než jsme našli ten, který opravdu psal tak, že byl text vidět.

Na závěr bych tedy shrnula všechny způsoby psaní journalingu… podle mě je nejlepší průběžně kombinovat všechny :-). Každý má svá plus a váš Project life bude aspoň krásně pestrý :-).

Psaní zdar!