Project Life layout

Život je krásný

ALENA

Mám tvůrčí krizi. Je to asi týden, co jsem si to přiznala. Sedím nad fotkami a netuším, jak je poskládat a jaké kartičky zvolit. Nic se mi nelíbí a dokopat se k tomu něco nalepit je nadlidský výkon. Taky se vám to stává? Ještě že jsou články pro vás. Donutí mě to něco dělat. Jinak by se můj skluz (byť zatím jen zhruba měsíční) prohluboval a prohluboval. 

 

Během těch skoro dvou let, kdy lepím PL, jsem přišla na jednu věc. Neumím si udělat předem layout. Prostě při kolážování jedu podle citu, a tak nějak vnitřně vím, že tuhle fotku chci velkou nebo malou. Během tvoření se pak vztekám, že mi formát fotek nevyhovuje. Ale nehodlám s tím nic dělat. Chci u PC trávit co nejméně času, ne se mořit s přemýšlení formátů. Kolikrát se mi pak stane, že fotka skončí v koši a do PL se nedostane. Naštěstí se většinou jedná o fotky nedůležité, tak je oželím. Celkem hodně mě zachraňuje velký výběr designů kapes nebo možnost kapsu přitavit. 

 

Poslední týden, který jsem lepila a nyní vám ho ukazuji, byl takový neslaný nemastný. Něco se dělo, ale žádné velké akce. Lepení mi dalo zabrat. Nejdřív jsem vůbec nevěděla, jaké kartičky zvolit. Nakonec mě zachránila novinková vodovková kolekce Život jekrásný od Lucie Barabas. V první chvíli jsem se jako obvykle zalekla kombinací barev, ale letošní rok mě naučil vybrat si dvě barvy a ty na stránku použít (ne vždycky to vyjde, ale tehdy pokud jsou fotky výraznější, volím jemnější kartičky maximálně dvou barev). Skvělé mi proto přišly zelenkavé a neutrální šedivé. Design kapes jsem měla daný z předešlého týdne (G) a druhý opět klasika (A). Géčko mám hodně ráda. Je to pro mě jasná volba, pokud mám nějakou vertikální fotku a nejsem ochotná ji tisknout malou. Déčko většinou nezaplním a peru se s ním, a tak radši sáhnu po Géčku i na úkor menšího prostoru.

 

Kromě kartiček jsem použila i velkou abecedu, která je úplně neutrální, tudíž se dá použít kdykoliv. Pár průhledných samolepek s frázemi, washi pásky a buttonky. To jsou mé oblíbené ozdoby hned po enamelkách (ani ty tentokrát nechybí). Pár kartiček jsem rozřezala a použila jen výstižné nápisy na nich.

 

Obě stránky nakonec dýchají spíše zimní atmosférou, ale byl stále podzim, a proto jsem si dovolila jeden dřevěný chipboard. 

 

  

Doufám, že když vás popadne tvůrčí krize jako mě, nevzdáváte se a lepíte dál, protože život je krásný a vše špatné jednou končí, aby začalo něco nového a lepšího. Tento článek je můj předposlední (v tom posledním by se rozloučení nehodilo) v tomto roce, proto si dovolím připojit přání krásně prožitých vánočních svátků, bohatého Ježíška a vstup do nového roku tou správnou nohou.