Život v design teamu / JANA S.

JANA S.

Nevím, zda je lepší hledat něco „vtipného“ pro Valiku ve 13. komnatě (uf, ještě teď jsem z toho zpocená … Sis, Alčo, na ty raznice jsem nezapomněla ;) ), nebo psát článek o svém životě v DT! O DVOUMĚSÍČNÍM životě v DT. Když jsem ho v rozpisu viděla, doufala, jsem, že se Ani spletla a že se to ještě změní. No, nezměnilo. Tak prosím vydržte, zítra bude na blogu určitě zase něco záživnějšího. ;) 

Na to, co napíšu, jsem myslela celý měsíc; dělala si pomyslné i skutečné poznámky, pak je zapomněla, ztratila, nebo škrtla („Plky!“). Tak poctivě jsem se zatím nepřipravovala. Znovu jsem pročetla všechny články o životě v DT od děvčat matadorek, jenže chyba lávky! - padla na mne depka, protože Vám nemohu ukázat úžasné fotky ze svého slunného pracovního koutu (zatím ho nemám), žádné společné selfie z veletrhu, famózní dortíky z vyhlášené cukrárny v Hradišti, společné fotky s Terezou Collins nebo zajímavosti z kurzů … za 2 měsíce jsme to prostě nestihla. Tak třeba za rok, za dva … hlavně nenapsat román a nevyplivnout článek o 30 obrázcích! Tohle dnes nehrozí, bylo těžké vybrat správné fotky, proto jen pár náladovek jako pozdrav z Hradce … ;) 

Co tedy napsat? O tom, že život v DT PA je hlavně život ve skvělém kolektivu, už víte. Děvčata jsou úžasná. A samozřejmě živě komunikují. Ihned poté, co jsem „nastoupila“, mne velmi mile přijaly mezi sebe – to se hned cítíte jako hvězda, i když o sobě stále pochybujete. Za to jim moc děkuji. A taky za trpělivost, s jakou snáší mé nekonečné nováčkovské otázky. 

Pak přijde první rozpis úkolů a člověk zjistí, že to je DOOPRAVDY. Že z něj něco na blog vypadnout musí. Že na něj tým kouká s očekáváním … Co Vám budu povídat – jsem hyper-zodpovědná, takže pokaždé trnu, zda nezklamu. Ale šéfky jsou tak pohodové, ostatní děvčata z DT tak podporující, a Vy tak milé v komentářích, že tento stres pomalu opadává a po krátkém nervózním období zas tvořím s lehkým srdcem. A pro radost – svou určitě – doufám, že občas i pro Vaši.

Jé, a ta mega-dávka kreativity … je jako droga. Nutí mě to pořád něco vymýšlet: nápadů mám hodně, jen kde vzít čas na realizaci? … 

Stále se něco připravuje. Když jste u dveří kuchyně, voní to mnohem lépe, než když sedíte v jídelně. Nepatřím mezi Designérky s velkým D (co připravují skvělé materiály PA), ale jednou jsem si přičichla. To když Silviinu slovenskému překladateli rodila fenka. V Messengeru mi přistál dotaz, který začínal porodem. Na chvíli jsem zaváhala, zda se nechtějí radit porodnicky … nakonec jsem jen korigovala překlady textů do slovenštiny pro příští Extra kit. Měl mi přijít i překlad PAGE, ale ten už se v mailu neobjevil. Pořád nevím, zda to bylo proto, že psí porod už skončil, nebo proto, že z PAGE budu tvořit – abych nepřišla o překvápko. No, každopádně bylo prima přiložit ruku k dílu! (a také jsem si díky tomu stáhla nejnovější verzi Adobe.) 

Technika. Dnešní scrapbooking asi není pro lidi, kteří se jí děsí. Já si třeba bez počítače neumím svůj koníček představit. Chce to mít docela přehled o appkách, editorech, fontech … o focení ani nemluvím. Někdy je toho moc – vypouštím, pak mám pocit, že mi utíká vlak, tak rychle nasávám (informace ;) ). Díky svému DT-zrození jsem se posunula dál mnohem rychleji. 

S technikou jsem si za svůj mladičký DT-život již užila pár dobrodružství. Jedno ráno nám bez varování odešel modem. Přesně v den, kdy jsem měla odevzdat hotový článek – všechno hezky uložené v počítači! Krom možnosti, že budu článek posílat z baru s wifinou (tak hrozná představa to nakonec není, že?), měla Jani B záložní plán. Nejenom, že má božsky uklizenou a zorganizovanou pracovnu, ona má své příspěvky připravené v předstihu! A tak se mi nabídla, že ten den „za mě vezme“. Čímž mě úplně uklidnila. Problém jsme naštěstí do večera odstranili (teď už vím, jak využít hot spot v mobilu) a článek jsem odevzdala včas. Janince ale stejně moc děkuji!

Druhá rána přišla nedávno. Na PC jsem si vylila čaj. Vypadalo to vážně: neměla jsem zálohováno, fotky a texty nevytištěné … naštěstí to odnesla jen klávesnice. Než si vyberu nový PC, musím psát na externí klávesnici, na níž se mi píše tak nešikovně, že je každé druhé slovo nutné opravit, ale PÍŠU, EDITUJI a TISKNU! Asi si umíte představit, jak se mi ulevilo. Mám radost, protože se situace rychle vyřešila, alespoň prozatím. Co má tato příhoda společného s DT PA? Díky němu odolávám pokušení prokrastinovat a na problémy rezignovat, věci řeším a jedu dál mnohem větším tempem, než bych napředovala bez něj … PA se za ty 2 měsíce stalo mým motorem … no prostě, PA miluji! 

A u tohoto bych možná skončila, co říkáte? Vaší pozornost jsem jistě vyčerpala a na další bilancování zatím není dost materiálu. Přeji Vám krásné jarní dny, užijte si tvoření s Paige a kdo nejede, tak užívejte alespoň PAGE a ostatní jarní kity, jsou boží! 

Jana

P.S. Prečo nepíšem slovensky? Pretože som v Hradci už tak dlho, že mám obavy, že by moja slovenčina nemusela byť tak dokonalá, ako by som si priala. Nie, že by moja čeština dokonalá bola, ale keď píšem česky, je obrovská pravdepodobnosť, že Janka B moje chyby zachytí a včas opraví … Tak sa na mňa, dievčatá moje slovenské, prosím nehnevajte. ;)