ŽIivot v design teamu / JANA V.

JANA V.

V této rubrice jste zvyklé si přečíst a zejména pokochat se, jak se mé kolegyňky potkávají na veletrzích, workshopech, v sídle PA, apod. Tak dnes NE :-D Jana Véčko totiž stále trčí doma a stará se o 8mi měsíčního Mikeška. Scrapová setkání mi velmi chybí, ale utíká to rychle:-) Dnes to tedy bude o tom, jak se scrapuje s mimčem. 

Praktikuju „virtuální scrapbooking“. Na to jsem mistr. Dělá se to prosím pěkně tak, že mám téměř neustále něco rozdělaného na stole a v čase, kdy se nemůžu věnovat scrapbookingu (tedy téměř pořád), přemýšlím alespoň na dálku nad rozpracovanou stránkou nebo nad tím, co udělám z kitu, který právě doputoval nebo jaký journaling napíšu tu a tam. A tak přesto že mě mimi zaměstnává na 100% fyzicky, tak mentálně tam jsou zatím ještě rezervy věnovat se i něčemu jinému (než začne chlapec mluvit a dožadovat se odpovědí....). Nejraději „virtuálně scrapuju“ na procházkách s kočárkem.

Když pak doma Mikeška nosím na rukách či v nosítku, jdu se tu a tam na rozdělanou stránku mrknout. Něco přesunu, něco přidám a jen hlídám, aby na stránku nedopadla slina nebo se jí nezmocnila nadržená ručka. A když má mladý zrovna náladu, položím ho na zem a jdu na pár minutek něco slepit.

Před měsícem jsme udělali v místnosti, kde mám scrap, několik změn. Místo postele, ze které může Mikeš slítnout, jsme na zem dali velkou matraci a i další nábytek popřesouvali, takže je teď vše s dítětem mnohem praktičtější a trávíme tam více času. Když se (výjimečně) poštěstí, tak tam Mikeš i usne a já pak v naprosté tichosti, aby ani papír nezašustil, se snažím scrapovat:-)

Mám z té velké matrace na zemi vážně radost, protože teď v místnosti pobýváme všichni - večer když přijde muž z práce nebo o víkendu. Kluci si hrajou na zemi a já scrapuju a přitom jsme všichni spolu:-) 

Byly doby, když byl Mikeš ještě ležák, kdy jsem si k němu na zem vzala klidně pákovou řezačku a porcovala fotky. Teď mám problém vyfotit hotovou stránku, aby po ní neskočil než cvaknu a už pomalu přemýšlím jak a kam dát věci ve scrap-koutku z dolních polic a šuplíků z dosahu.

A aby to tu nebylo dnes jen o dětech, tak se krátce ještě vrátím k nedávné akci Mezinárodního scrapbookingového dne. Na tento den, jak si jistě vzpomínáte, jsme si pro vás s předstihem připravili výzvu v podobě tvoření stránky za 1 hodinu s podmínkami navrch. Jak jste pochopili, tak jsem nad touto výzvou dlouho váhala, protože takto rychle tvořit neumím. Co mě k tomu tedy nakonec nakoplo? Už pár měsíců sleduju když je chvilka nebo u tvoření, Youtube kanál Inkie Quill australské scrapařky (děkuji moc Barče, která mi o ní pověděla;-)). 

Její tvorba je moc hezká (i když ne vše je můj šálek kávy) a především její videa jsou díky jejímu charismatu velmi zábavná. Co je ale podstatné a co obdivuju nejvíc, je její postup scrapování. Prvně jsem na to koukala s vyvalenýma očima... šup to sem, šup to tam, z aršíku samolepek rovnou na každý prst jednu odlepí a pak teprve přemýšlí, kam s tím...prostě žádné velké rozmýšlení (já bych řekla spíš žádné sr..í, pardon:-D)! Vše rovnou pěkně naostro bez žádného předskládávání a následného lepení a výsledkem je skvělá stránka. V dalším videu jsem se třeba dozvěděla, že za jeden večer nalepila asi 15 stránek (už si přesně nepamatuju), po tuším 2 letech scrapování má plných snad 20 alb či kolik (jen ze svatby asi 6...) Z videí je přitom patrná velká radost z tvoření. To vše mě přimělo k zamyšlení nad sebou. Asi nikdy nebudu dosahovat takovýchto výsledků, to je jisté, ale ráda bych se od ní naučila tvořit trochu uvolněněji, protože to pořád je přeci jen zábava, o nic nejde, víc si to užívat a necrcat se se vším tolik. Ruku v ruce s tím pak očekávám, že se dostaví i větší efektivita a více hotových stránek. Takže takto namotivovaná, jsem na naší hodinovou výzvu kývla:-) V tomto případě sice u toho bylo naopak stresu více než obvykle, ale už si umím představit, že to jde tvořit rychleji a nic moc nepromýšlet. Hned druhý den jsem si už sama pro sebe zkusila další stránku a šlo to!! A mě svítá naděje, že to narůstající množství miminkovských fotek, ten ujíždějící vlak, přeci jen doženu!

Jak tvoříte s miminkama vy? A stíháte jim dělat alba? A taky vás někdy něco/někdo přiměl se zamyslet nad vaším tvořením?

Scrapu zdar!

Jana