Stránky

čtvrtek 18. května 2017

ŽIivot v design teamu / JANA V.

JANA V.
V této rubrice jste zvyklé si přečíst a zejména pokochat se, jak se mé kolegyňky potkávají na veletrzích, workshopech, v sídle PA, apod. Tak dnes NE :-D Jana Véčko totiž stále trčí doma a stará se o 8mi měsíčního Mikeška. Scrapová setkání mi velmi chybí, ale utíká to rychle:-) Dnes to tedy bude o tom, jak se scrapuje s mimčem. 

Praktikuju „virtuální scrapbooking“. Na to jsem mistr. Dělá se to prosím pěkně tak, že mám téměř neustále něco rozdělaného na stole a v čase, kdy se nemůžu věnovat scrapbookingu (tedy téměř pořád), přemýšlím alespoň na dálku nad rozpracovanou stránkou nebo nad tím, co udělám z kitu, který právě doputoval nebo jaký journaling napíšu tu a tam. A tak přesto že mě mimi zaměstnává na 100% fyzicky, tak mentálně tam jsou zatím ještě rezervy věnovat se i něčemu jinému (než začne chlapec mluvit a dožadovat se odpovědí....). Nejraději „virtuálně scrapuju“ na procházkách s kočárkem.
Když pak doma Mikeška nosím na rukách či v nosítku, jdu se tu a tam na rozdělanou stránku mrknout. Něco přesunu, něco přidám a jen hlídám, aby na stránku nedopadla slina nebo se jí nezmocnila nadržená ručka. A když má mladý zrovna náladu, položím ho na zem a jdu na pár minutek něco slepit.
Před měsícem jsme udělali v místnosti, kde mám scrap, několik změn. Místo postele, ze které může Mikeš slítnout, jsme na zem dali velkou matraci a i další nábytek popřesouvali, takže je teď vše s dítětem mnohem praktičtější a trávíme tam více času. Když se (výjimečně) poštěstí, tak tam Mikeš i usne a já pak v naprosté tichosti, aby ani papír nezašustil, se snažím scrapovat:-)
Mám z té velké matrace na zemi vážně radost, protože teď v místnosti pobýváme všichni - večer když přijde muž z práce nebo o víkendu. Kluci si hrajou na zemi a já scrapuju a přitom jsme všichni spolu:-) 
Byly doby, když byl Mikeš ještě ležák, kdy jsem si k němu na zem vzala klidně pákovou řezačku a porcovala fotky. Teď mám problém vyfotit hotovou stránku, aby po ní neskočil než cvaknu a už pomalu přemýšlím jak a kam dát věci ve scrap-koutku z dolních polic a šuplíků z dosahu.
A aby to tu nebylo dnes jen o dětech, tak se krátce ještě vrátím k nedávné akci Mezinárodního scrapbookingového dne. Na tento den, jak si jistě vzpomínáte, jsme si pro vás s předstihem připravili výzvu v podobě tvoření stránky za 1 hodinu s podmínkami navrch. Jak jste pochopili, tak jsem nad touto výzvou dlouho váhala, protože takto rychle tvořit neumím. Co mě k tomu tedy nakonec nakoplo? Už pár měsíců sleduju když je chvilka nebo u tvoření, Youtube kanál Inkie Quill australské scrapařky (děkuji moc Barče, která mi o ní pověděla;-)). 
Její tvorba je moc hezká (i když ne vše je můj šálek kávy) a především její videa jsou díky jejímu charismatu velmi zábavná. Co je ale podstatné a co obdivuju nejvíc, je její postup scrapování. Prvně jsem na to koukala s vyvalenýma očima... šup to sem, šup to tam, z aršíku samolepek rovnou na každý prst jednu odlepí a pak teprve přemýšlí, kam s tím...prostě žádné velké rozmýšlení (já bych řekla spíš žádné sr..í, pardon:-D)! Vše rovnou pěkně naostro bez žádného předskládávání a následného lepení a výsledkem je skvělá stránka. V dalším videu jsem se třeba dozvěděla, že za jeden večer nalepila asi 15 stránek (už si přesně nepamatuju), po tuším 2 letech scrapování má plných snad 20 alb či kolik (jen ze svatby asi 6...) Z videí je přitom patrná velká radost z tvoření. To vše mě přimělo k zamyšlení nad sebou. Asi nikdy nebudu dosahovat takovýchto výsledků, to je jisté, ale ráda bych se od ní naučila tvořit trochu uvolněněji, protože to pořád je přeci jen zábava, o nic nejde, víc si to užívat a necrcat se se vším tolik. Ruku v ruce s tím pak očekávám, že se dostaví i větší efektivita a více hotových stránek. Takže takto namotivovaná, jsem na naší hodinovou výzvu kývla:-) V tomto případě sice u toho bylo naopak stresu více než obvykle, ale už si umím představit, že to jde tvořit rychleji a nic moc nepromýšlet. Hned druhý den jsem si už sama pro sebe zkusila další stránku a šlo to!! A mě svítá naděje, že to narůstající množství miminkovských fotek, ten ujíždějící vlak, přeci jen doženu!
Jak tvoříte s miminkama vy? A stíháte jim dělat alba? A taky vás někdy něco/někdo přiměl se zamyslet nad vaším tvořením?
Scrapu zdar!
Jana

15 komentářů:

  1. Janka zlaticko maly je nadherny. nechce sa mi verit, ako velmi vyrastol ♥ a spojit vsetky lasky ( scrap + muzi tvojho zivota ) do jednej miestnosti je ten najlepsi napad ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj, roste roste a po mě (velikostně) nebude :-D A ano, společný čas s klukama a scrapem je TOP!

      Vymazat
  2. Dík za inspiraci, Jani, rychlejší tvoření se hodí vždycky... :)
    A Mikešek je sladkej! <3

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Jani, moc pěkný článek, taky děkuji za tip na rychlejší scrapování, celkem se hodí.Vzhledem k tomu, že mi k malému superhrdinovy přibyla nedávno ještě princezna.Každopádně, mimialbum lepím teď už dvě i přesto, že to první zdaleka nemám hotové. Nemám ovšem pocit, že by mi ujížděl vlak, pořád si říkám, že fotky nemají nožičky a do důchodu času dost :o)Lepím současně několik alb zároveň a vždycky sáhnu zrovna po tom na které mám náladu a musím uznat, že teď co mám pracovnu je všechno mnohem snazší, když nemusím vše nejprve hodinu vybalovat a pak hodinu uklízet.Nicméně virtuální scrapbook provozuji taky, kolikrát se přistihnu, že když už vzniká nějaká fotka, vím, jak ji budu chtít zpracovat.A neboj on se Mikeš naučí, že na scrapbookové věci se nesahá :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluju k princezničce, Luci! Druhé dítko to už je náročnější logistika, hihi:-)Taky se skluzem nijak moc netrápím, píšu si poctivě poznámky a po čase budu ráda koukat na starší fotky až se k nim dopracuju. Mám to s lepením stejně jako ty, taky mi moc vyhovuje přeskavat v čase a tématech. A taky smekám před všemi co musejí scrap po každém tvoření uklízet...to bych se snad k ničemu nedopracovala..

      Vymazat
  4. Krásný článek, i já jsem musela postupně věci na tvoření přesunout z dosahu zvědavých ručiček naší princezny. Je jí 1,5 roku a tvořila jsem hlavně po večerech. Teď máme od neděle dalšího drobečka doma a nevím, nevím kdy se ke scrapu dostanu. Ale virtuálně, to jo, to umím taky. :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, gratuluju moc k přírůstku! Jsem zvědavá kdy se odhodláme k druhátku my...takhle malý věkový rozdíl bych asi nezvládla, jseš moc statečná! A virtuální scrapování mě strašně uklidňuje, byly to jedna z mála chvil v prvních měsících, které mě (kromě spánku) naplňovaly energií:-)

      Vymazat
  5. Scrap s detma je celkem adrenalin - zatim me deti (2r, 3m) tvorit nenechaji a moc nestiham. Nicmene se nevzdavam a snad pristi tyden dokoncim rok 2015 ;-) jinak malej je rozkosnej a urcite mrknu na yt, tuhle scraperku neznám..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katunko, od té doby co mám prcka, tak mám velký obdiv pro každou maminku co něco stíhá kromě mimča! Taky s tím strašně zápasím a kdybych neměla skvělého muže, tak nenalepím ani ň :-D

      Vymazat
  6. Jani perfektní článek, malý je úžasný. Virtuální scrapování jo jooo, to provozuju taky, hlavně, když večer děti usnou pozdě a mě už se nechce doslova ani prd, tak alespoň myslím, co a jak bych vytvořila:-) jinak Inkie znám a někdy bych chtěla umět tvořit jako ona. Jak říkáš prostě se stím ne..:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. hehe, přesněěě, Inkie je pohodářka, teď se jí taky narodilo mimčo a myslím, že tuhle neskutečnou ženu to vůbec nevyvede z míry:-D A samozřejmě děkuju:-)

      Vymazat
  7. Jani, super článek :) Taky občas takhle "virtuálně scrapuju" ve vlaku cestou do/z práce. Jinak Adele lepí hlavně kvůli procesu a né až tak úplně pro výsledek, jestli jsem to dobře pochopila, což podle mne ten proces také hodně ovlivní. :)

    OdpovědětVymazat