Storyline Chapters vs. kapsové stránky / JANA

Album na scrapbooking. O tom by se dalo psát hodně dlouho. A asi tento článek dlouhý bude. Původně jsem vám chtěla popsat své zkušenosti s novým sešitovým systémem od Heidi Swapp (Storyline Chapters), ale když už jsem si ukázky fotila, napadlo mě, proč to nepojmout trochu víc zeširoka. (Jak mám těch článků málo, tak mě asi honí psací roup a jsou z toho pak slohové práce.) 

Začnu tím, co mám doma. A že je toho hodně. Alba různých rozměrů, většinou sloužící různým účelům. Pokud teprve se scrapbookingem začínáte a váháte, jak začít a do čeho se pustit, určitě vám doporučuji článek na našem eshopu (klik sem). Ti z vás, kteří sem už chodíte pravidelně, jistě víte, o jakých albech tu bude řeč. Začneme zleva:

První dvě "alba" jsou vlastně desky na cestovní deníčky aneb Traveler´s Notebooks (často o nich mluvíme jako TN nebo TNko). Ten s mašličkami je od firmy Freckled Fawn a jde pouze o desky bez kapes, růžový je Webster Pages a má kapsy, ideální právě na ty cesty. Schováte si tam různé kartičky, samolepky, vizitky apod a můžete po večerech na dovolené tvořit. Do desek se pomocí gumičkového systému zakládají papírové sešitky. Holky je mají ve svých designech (papíry mají super gramáž - paráda na razítkování, nic se nepropije) a teď nově najdete v eshopu i celou deníkovou kolekci Z lesa (tři sešitky a papíry, které do deníčků přesně pasují). 

Tyhle cestovní deníčky (TN) se nejlépe hodí právě na cestování (Sis si vezla svůj na Srí Lanku, Alča do Irska, já na Maltu - mrkněte SEM, najdete tu spoustu inspirace). Katka používá deníčky na zaznamenávání jejich dnů. Já si do sešitků lepím fotky s kamarádkami, na které mi většinou v rodinném albu nevyjde místo. Taky jsem do těchto sešitků dělala nejmladší dceři deník z prvního roku života. Těch možností je prostě mnoho. Jo a deníčky si jednoduše můžete vyrobit i vy (mrkněte na článek Valiky, jak na to).

Album s rokem 2016 je velké Project Life album (PL). Kdo nevíte, co je Project Life, TADY najdete všechno podstatné. Do alba zakládáte velké stránky 12x12 i kapsové stránky, kam vkládáte všechny ty krásné kartičky, které holky vyrábí. Pro kartičky já mám slabost. I když už letos toto album netvořím, samozřejmě mi kartičky stále chodí a já je nadále sbírám. 

Černobíle pruhované album je menší verzí alba typu Project Life. Má velikost 8,5x11 a trochu nešikovný design kapes, který nekoresponduje s designem kapes velkého alba (ale tyto menší kapsy do velkého alba pasují). Kartičky je třeba lehce ořezávat. Já do tohoto alba ráda tvořím "velké" stránky 8,5x11 inch. Obdélníkovým formátem nás všechny nakazila Jani V. a v jejich článcích (TADY) najdete nekonečnou inspiraci. 

Šedé album je největší novinkou a rozepíšu se o něm níže.

Modro bíle pruhované album má rozměr 6x8 inch. Tento typ alba je skvělý na všechny vaše dovolené, jako dárek, nebo k zaznamenání různých událostí. Je to velmi příjemný formát a vy, co děláte velká alba, mi jistě dáte za pravdu, že tvořit takhle malé stránky a kapsy je prostě osvěžující. Já jsem do tohoto alba zaznamenala naši dovolenou na Maltě (článek najdete TU) a chystám se i na loňskou Rigu.

Jako poslední tu máme instagramové album velikosti 4x4 inch. Hádám, že původně vzniklo inspirováno instagramem a čtvercovými fotkami. Teď už je obtížné ho sehnat, což je škoda. Je to super formát, ideální na kratší dovolenou, rozlučku se svobodou, knihu hostů apod. Album 4x4 pro inspiraci najdete TADY.

A teď se konečně pojďme podívat na horkou novinku od Heidi Swapp: Storyline Chapters. Snad každý rok přemýšlím, jestli dál pokračovat v PL albu nebo vyzkoušet něco jiného. Loňský prosinec bylo to přemýšlení hodně intenzivní a nechuť nadále tvořit do velkého alba opravdu velká podnícená navíc faktem, že jsem album 2019 vůbec nestíhala tvořit. Kapsové stránky jsou super a tvoření po týdnech mi dávalo řád, ale někdy taky stres, že mám různorodé fotky, že se mi fotky na týden nevejdou, že nemám těch fotek dost. A tvoření na přeskáčku nebo jen dle událostí mi do kapes prostě nesedlo. Nejprve jsem málem podlehla Happy Planneru (diář, do kterého nádherně tvoří Leonka s Alčou, mrkněte SEM a SEM), ale odradily mě ty kroužky a hlavně ta týdenní pravidelnost. Začala jsem tedy tvořit do A5 sešitů s tím, že je pak nějak svážu dohromady ... a bum prásk, v lednu přišla Heidi s tímto super systémem! 

Hned mě to nadchlo a věděla jsem, že to je to ONO. Sešity mají rozměr 7x10 inch, což je velmi příjemná velikost, a zakládají se do alba pomocí drátků. Celkem je ve vazbě připraveno 9 drátků, ale myslím si, že až se sešity zaplní, není v moci alba tam všech devět sešitů napasovat. 

Heidi vytvořila tři sady sešitů po třech: první je scrapbooková s prázdnými stránkami SCRAPBOOKER (no, prázdnými. Překvapilo mě, že jsou stránky lehounce šedé a mají lehce viditelný design malířského plátna. Trochu to lze vidět na fotce. Nejprve mě to zklamalo, že nejde o čistě bílé stránky, ale nakonec to ničemu nevadí.), druhá sada je pro psací nadšence - JOURNALER (jeden sešit má tečkované stránky, druhý čtverečkované a třetí prázdné). Třetí sada je diářová - PLANNER (jsou zde vyznačené dny a týdny, myslím, že nedatované, které si můžete vést jako diář nebo deník). 

Velikostní rozdíl sešitů 6x8 a 7x10 pro porovnání.

A jak to tedy funguje? Hned na začátku jsem si řekla, že nebudu hrotit chronologičnost. Jasně, půjdu po měsících, ale nebudu řešit takové ty domácí momentky a prostě je všechny sesypu na jednu stránku, když bude potřeba. V sešitech pak mám větší stránky - dvoustrany (tady si prostě s radostí vyzkouším nějaký sketch, scrapnu nějakou povedenou fotku, hraju si s pěknými papíry a kompozicemi), které prokládám deníkovými zápisky. Tam se teda hodně rozepisuji.

Heidi Swapp má na svém instagramu (a blogu) spoustu inspirace. Třeba vložení stránky vlepením je super tip, jak na dvoustranu dostat ještě více fotek, aby byl příbeh kompletní. 

Velkou stránku jsem si tvořila dopředu a potom ji do sešitu vlepila pomocí odklápěcího papíru. 

Tady vidíte příklad takové "deníkové" stránky. Fotky, samolepky, velké nápisy, abecedy a spousta psaní. Takhle to mám ráda. 

Tyhle fotky by při tvoření klasického PL alba asi zmizely v propadlišti dějin. Buď by na ně na stránce nezbylo místo, nebo bych se jich sebekriticky zbavila ("nemusíš mít v albu každou blbost, paní!").  A jak jim to takhle pohromadě v deníkové formě sluší, že!

Takhle to vypadá dosti idealisticky, ale jako všechno i Storyline Chapters má svoje mouchy. A co jsem za těch pár měsíců tvoření zjistila?

Výhody:

Album má skvělý rozměr. Jedete za kamarádkou na kafe, vezmete a jdete. Dobře se prohlíží, nepotřebujete ani velký stůl, ani asistenta držení desek (kdo kdy prohlížel velké 12x12 album, ví, o čem mluvím). 

Systém zakládání sešitů je originální, funkční a řekla bych, že i trvanlivý (to se určitě časem ověří). 

Pořizovací cena alba je o něco nižší, zcela jistě ale ušetříte na sešitech a taky materiálu (což bych tady asi neměla říkat, ale vzhledem k rozměrům alba si vystačíte s pár papíry, kartičkami, samolepkami a abecedami). Kdo jste někdy tvořil cestovní deníky, víte, o čem mluvím. 

Jako velkou výhodu vidím i takovou "opravdovost", deníkovost, jestli mi rozumíte. Má to prostě určité retro kouzlo. Už to úplně vidím, jak si v tom vnoučata listují (haha, zase předbíhám). 

Nevýhody:

Jako největší nevýhodu zatím vidím v nemožnosti jen tak si přeskakovat z jednoho měsíce do druhého. Já jsem teď skončila někde v březnu a tak moc mám chuť tvořit něco víc aktuálnějšího, ale nevím, kam až s dalšími měsíci dojdu, jestli nebudu potřebovat nový sešitek na červenec apod, takže počítám stránky a zkouším odhadovat. A vadí mi to. V klasickém kapsovém album si prostě vezmu fotky a kapsu, založím kamkoli do alba a je hotovo.

Asi si moc neužijete různých 3D efektů a chipboardů. Dokážu si představit, že se vám pak sešitky hodně "nafouknou". 

Album není chráněné. Déšť, zapatlané ručičky dětí, vylité kafe, to všechno může vaše dílo poškodit. Přeci jen je to pořád jen papír. Oproti tomu jsou plastové kapsy dost dobrá vychytávka.

Sešity trochu postrádají takový ten "punc" fotoalba. Je to prostě "jen" sešit. I proto se chystám dovolené zpracovávat zvlášť (i když tak jsem to stejně dělala vždycky). 

I přes to všechno jsem ráda, že jsem se do tvoření Storyline Chapters pustila. Je to velmi příjemná změna a tvoření jde rychle od ruky (když už se k tomu dostanu). Doufám, že vám článek třeba pomohl v rozhodování, které album je pro vás to pravé. Ono ve výsledku je to asi jedno, jaké album člověk dělá, hlavní je, aby vás tvoření bavilo. A když to bude s láskou dělané, tak to bude vždycky skvělá památka, ať v kapsách nebo různých sešitech.

PS: Sešity jsou teď vyprodané, ale dejte si na ně hlídacího psa. Bohužel i do scrapbookingu zasáhla korona a ne vše je pořád k dispozici. Anička se je snaží objednat.