VZPOMÍNKY ZE SEVERU
Ahoj holky. Dneska jsem tady s oldie článkem a bude opravdu oldie se vším všudy. Project life alba, nebo teda spíš prostě kapsová alba jsem začala tvořit až s narozením syna v roce 2017. Do té doby moje fotky zůstávaly pouze v PC, vyjma fotek z naší svatby, které jsem zpracovala jako tištěnou fotoknihu. Ale kromě toho kde nic tu nic.
Asi rok zpátky, když už jsem v albíčkách frčela ve velkém, mě napadlo, že proč konečně všechny ty krásné fotky a zážitky, co mi leží v počítači, nedat do alb. A tak jsem začala dohánět můj zatím největší skluz. Jde to pomalu, ale jde to. Nicméně je stále jedna obrovská hromada fotek, které mi tu leží a snad ještě víc než jiné by si zasloužily mít své vlastní album, a sice můj Erasmus pobyt ve Švédsku.
Je to sice už dvanáct let zpátky, ale ty měsíce nabušené cestováním a zážitky prostě nemůžou zůstat „zapomenuty“. A tak jsem si řekla, že je načase a dnes jsem tady s první stránkou z mého švédského dobrodružství.
Prostě jsem vytáhla tu hromadu fotek, jednu vybrala a udělala stránku, protože nejtěžší je začít. Použila jsem hlavně loňský kit Venku, převážně teda kartičky, které jsem rozstříhala na proužky a naskládala na stránku kolem fotky. Doplnila jsem kytičkovým výsekem a nápisy. Nápis Byrums Raukar jsem pak poskládala ze své oblíbené černé abecedky. Taky jsem přidala jedno chipboardové srdíčko, které sice netuším odkud je, ale holky mají chipboardů na e-shopu taky slušný výběr. No a protože šití vždycky stránku ještě o kousek pozvedne, tak jsem tentokrát nebyla lína a přidala i něco málo šití. Opět ručně, protože se mi samozřejmě nikdy nechce vytahovat stroj. Ne nadarmo se říká, že lenoch se nejvíc nadře.
No a teď už mi chybí jen malý detail – album. Na poslední chvíli jsem se totiž rozhodla, že zvolím jiný formát kapes než 30x30 cm, protože ten mi poslední dobou sedí míň a míň. Budu vybírat zde, tak vás ale pěkně prosím, nevykupte mi to :-D A teď mě zajímá, jak jste na tom s fotkami vy? Hlavně těmi staršími, máte je v albech nebo stále jen v počítači, někde na disku apod.? Já se těším, že si tohle album užiju, protože oživí spoustu fajn vzpomínek a trochu doufám, že jsem třeba i vás inspirovala k oživení vašich foto vzpomínek, protože nikdy není pozdě je přenést na papír. Tak se mějte krásně, užívejte jara, tvořte a já se budu těšit zase příště. Míša
Máš naprostou pravdu, nikdy není pozdě, Třeba moje děti na své miminkovské album čekají už dlouho, ale když jsem s alby a těmi úžasnými věcmi kolem alb a kapes začla, byl rok 2016 a od té doby stíhám tak akorát náš rychlý život a ouha, dceři je 15 a synovi 12, cestujeme stále více a homada fotek k jejich albumu stále na hromadě čekají a tak si říkám, letos to holka dáš a udělat první krok- tak jsem borka, mám první stranu dcery takže to půjde. Jsem moc ráda, že nejsem sama. Máš to moc pěkné a a mimochodem, sever máme taky v plánu, tam jsme ještě nebyli, moc se těším na zbytek, načerpám u tebe inspiraci - tak šup šup do toho :-) Míšo :-)
OdpovědětVymazatAlespoň se nám nemůže stát, že by nebylo z čeho tvořit :-D Fakt ale ten čas letí jako blázen, člověk si říká, že to udělá později a najednou několik let pryč....Holt ty fotky nás tak netlačí, jako třeba špinavé prádlo , jak už nejsou fusekle ani spoďáry, udělat se to prostě musí 🤣Takže fandím!!
Vymazat