MY LIFE KIT projekty / ALENA

My life kit Zimní králoství 2020

 

Krásné pondělí vám přeji! Dnes už opravdu bude inspirace z My life kitu i ode mě. Konečně jsem se rozhodla, snad i správně, a našla řešení, jak dokumentovat naše všední dny. Někteří z vás již tuší, někteří vědí a ty co neví, se to dozví v dnešním článku. 

 

Po pěti letech jsem dospěla k závěru, že mě klasický project life, přestal bavit, ne jeho samotná podstata, ale ten systém, rozměr a především náročnost na skladování. Co si budeme povídat, ono plné album 12x12 je docela macek. A já jich za těch pět let mám celých osm, protože dva roky jsou ve dvou albech. Za chvíli by mi nestačila půda. 

 

Vzhledem k tomu, že jsme jen sami s přítelem (plus kočka), rozhodla jsem se po dlouhých úvahách přesedlat na Happy Planner BIG. Holky mají na e-shopu předobjednávky na mini a classic, ale myslím, že rozhodně nebude problém si předobjednat i tuto velikost, pokud byste po ní zatoužili. Rozměrově je to 8,5x11, tudíž dost velké i na vložení obdélníkového layoutu, ale zároveň dost malé na skladování. Samozřejmě vyvstává otázka, jestli do jednoho diáře můžu „narvat“ celý rok. No uvidíme. Mám připravené i ty největší disky a ty by to mohly pojmout. Jak vydrží papír otáčení to je otázka, na kterou odpovím až po roce, ale vzhledem k tomu, že i samotné album jsem otvírala jen, když jsem vkládala kapsy nebo si ho velmi výjimečně někdo prohlížel, neočekávám něco drastického. Každopádně jdu do toho i s tím to rizikem.

Co se týče změny formátu a stylu lepení, jsem nadšená. Zvolila jsem si vertikální typ diáře, protože většinu fotek mám z mobilu a „na stojáka“, ale netrápím se ani horizontální fotkou, podle důležitosti ji vytisknu vetší (3x4) nebo malou (2x3) a do diáře ji nalepím přes předtištěné čáry. Myslím, že jednou za čas bude vypadat dobře i klasická velká 4x6 inch.

Snažím se dodržovat "fotka ke konkrétnímu datu", ale pokud je fotek více o víkendu a méně v týdnu, nelámu si hlavu a lepím tak, aby to lahodilo mému oku. Vlastně hned od prvního týdne jsem si to takto musela nastavit, protože opravdu jsou dny, kdy není nic, a jsou dny, kdy je všechno. Stejně tak jsem to měla i na klasické stránce v albu, chronologii fotek jsem se snažila dodržet, ale pokud to nešlo, tak to nešlo. 

 

Teď trošku technických parametrů, pokud to někoho nezajímá, prosím přeskočte. Každé okénko v týdenním přehledu má rozměr 3,1x1,9 inch. Joo dost na pytel, ale odpovídají tomu více méně 4 malé fotky na rozměr 4x6 (jak na koláže ZDE). Takže pohoda, pokud tu tedy není nějaký perfektcionalista, tam by mohl být zádrhel. Zatím musím vychytat, aby mi tiskárna vzala rovně papír, a nebudu muset tolik ořezávat. Zvláštní je, že při tisku s okrajem (což se mi tady úplně nehodí) vytiskne fotku rovně. Ráda bych do budoucna využila i měsíční přehled, kde je rozměr okénka 1,9x1,9 inch pro případnou fotku. Zatím ale nemám rozmyšleno, jakým způsobem přehled využít. 

 

Ale teď už k dnešní inspiraci. Ač je kit ryze zimní a u nás (střední Čechy/Praha) jsme sníh letos ještě pořádně neviděli ani z rychlíku, neměla jsem problém ho použít. Pravda je, že první týden alespoň jednou trochu mrzlo a byla po ránu jinovatka. Využila jsem toho a nalepila si pár vloček. Celkově jsem první týden ladila do mrazu. Občas mi někde chybí růžové písmenko, došla mi totiž všechna „č“ a „c“, takže čekám, až holky abecedu naskladní, abych si ještě dva aršíky dokoupila. Sem tam jsem na první stránce použila i starší frázové samolepky (tady a tu) a papírové výseky, které mi zbyly z kolekce „Zima ještě nekončí“. 

V druhém týdnu jsem vynechala vločky, ale využila pár koleček, která byla u výseků, a vsadila na hvězdičky a pár kartiček s dominantním vzorem. Pravdou je, že při tomto stylu lepení se spotřeba materiálu mnohonásobně zmenšuje, takže moje zásoby nespotřebuju asi ani za sto let. Nevadí. Výhoda jen, že se motiv víc opakuje na stránce a stránka víc ladí. Rozhodla jsem se i zde v diáři psát journaling přes pc. Princip tisku je stejný jako na klasickou kartičku, jen si musím upravit textové okno na rozměr okýnka. Kdybych si je ještě nezmenšovala kouskem ustřihnuté kartičky, měla bych život jednoduší. Ale já to vypiluji.

Celkově se mi práce s diářem víc líbí a je rychlejší než klasické PL. Tím od něj nechci nikoho odrazovat, protože i já se k němu jednou jistě vrátím, tedy pokud nás bude jednou víc. Na rodinné album s malými dětmi diář úplně není. Doufám, že jsem vás nezklamala a i přes změnu formátu a stylu lepení pro vás budu stále inspirací.

My life kit Zimní králoství 2020

 

Krásné pondělí vám přeji! Dnes už opravdu bude inspirace z My life kitu i ode mě. Konečně jsem se rozhodla, snad i správně, a našla řešení, jak dokumentovat naše všední dny. Někteří z vás již tuší, někteří vědí a ty co neví, se to dozví v dnešním článku. 

 

Po pěti letech jsem dospěla k závěru, že mě klasický project life, přestal bavit, ne jeho samotná podstata, ale ten systém, rozměr a především náročnost na skladování. Co si budeme povídat, ono plné album 12x12 je docela macek. A já jich za těch pět let mám celých osm, protože dva roky jsou ve dvou albech. Za chvíli by mi nestačila půda. 

 

Vzhledem k tomu, že jsme jen sami s přítelem (plus kočka), rozhodla jsem se po dlouhých úvahách přesedlat na Happy Planner BIG. Holky mají na e-shopu předobjednávky na mini a classic, ale myslím, že rozhodně nebude problém si předobjednat i tuto velikost, pokud byste po ní zatoužili. Rozměrově je to 8,5x11, tudíž dost velké i na vložení obdélníkového layoutu, ale zároveň dost malé na skladování. Samozřejmě vyvstává otázka, jestli do jednoho diáře můžu „narvat“ celý rok. No uvidíme. Mám připravené i ty největší disky a ty by to mohly pojmout. Jak vydrží papír otáčení to je otázka, na kterou odpovím až po roce, ale vzhledem k tomu, že i samotné album jsem otvírala jen, když jsem vkládala kapsy nebo si ho velmi výjimečně někdo prohlížel, neočekávám něco drastického. Každopádně jdu do toho i s tím to rizikem.

Co se týče změny formátu a stylu lepení, jsem nadšená. Zvolila jsem si vertikální typ diáře, protože většinu fotek mám z mobilu a „na stojáka“, ale netrápím se ani horizontální fotkou, podle důležitosti ji vytisknu vetší (3x4) nebo malou (2x3) a do diáře ji nalepím přes předtištěné čáry. Myslím, že jednou za čas bude vypadat dobře i klasická velká 4x6 inch.

Snažím se dodržovat "fotka ke konkrétnímu datu", ale pokud je fotek více o víkendu a méně v týdnu, nelámu si hlavu a lepím tak, aby to lahodilo mému oku. Vlastně hned od prvního týdne jsem si to takto musela nastavit, protože opravdu jsou dny, kdy není nic, a jsou dny, kdy je všechno. Stejně tak jsem to měla i na klasické stránce v albu, chronologii fotek jsem se snažila dodržet, ale pokud to nešlo, tak to nešlo. 

 

Teď trošku technických parametrů, pokud to někoho nezajímá, prosím přeskočte. Každé okénko v týdenním přehledu má rozměr 3,1x1,9 inch. Joo dost na pytel, ale odpovídají tomu více méně 4 malé fotky na rozměr 4x6 (jak na koláže ZDE). Takže pohoda, pokud tu tedy není nějaký perfektcionalista, tam by mohl být zádrhel. Zatím musím vychytat, aby mi tiskárna vzala rovně papír, a nebudu muset tolik ořezávat. Zvláštní je, že při tisku s okrajem (což se mi tady úplně nehodí) vytiskne fotku rovně. Ráda bych do budoucna využila i měsíční přehled, kde je rozměr okénka 1,9x1,9 inch pro případnou fotku. Zatím ale nemám rozmyšleno, jakým způsobem přehled využít. 

 

Ale teď už k dnešní inspiraci. Ač je kit ryze zimní a u nás (střední Čechy/Praha) jsme sníh letos ještě pořádně neviděli ani z rychlíku, neměla jsem problém ho použít. Pravda je, že první týden alespoň jednou trochu mrzlo a byla po ránu jinovatka. Využila jsem toho a nalepila si pár vloček. Celkově jsem první týden ladila do mrazu. Občas mi někde chybí růžové písmenko, došla mi totiž všechna „č“ a „c“, takže čekám, až holky abecedu naskladní, abych si ještě dva aršíky dokoupila. Sem tam jsem na první stránce použila i starší frázové samolepky (tady a tu) a papírové výseky, které mi zbyly z kolekce „Zima ještě nekončí“. 

V druhém týdnu jsem vynechala vločky, ale využila pár koleček, která byla u výseků, a vsadila na hvězdičky a pár kartiček s dominantním vzorem. Pravdou je, že při tomto stylu lepení se spotřeba materiálu mnohonásobně zmenšuje, takže moje zásoby nespotřebuju asi ani za sto let. Nevadí. Výhoda jen, že se motiv víc opakuje na stránce a stránka víc ladí. Rozhodla jsem se i zde v diáři psát journaling přes pc. Princip tisku je stejný jako na klasickou kartičku, jen si musím upravit textové okno na rozměr okýnka. Kdybych si je ještě nezmenšovala kouskem ustřihnuté kartičky, měla bych život jednoduší. Ale já to vypiluji.

Celkově se mi práce s diářem víc líbí a je rychlejší než klasické PL. Tím od něj nechci nikoho odrazovat, protože i já se k němu jednou jistě vrátím, tedy pokud nás bude jednou víc. Na rodinné album s malými dětmi diář úplně není. Doufám, že jsem vás nezklamala a i přes změnu formátu a stylu lepení pro vás budu stále inspirací.