Vánoční speciál s Pavlínou

Předvánoční maraton pečení, uklízení, nákupů i tvoření pod stromeček je za námi. Doufáme, že teď už jen odpočíváš u pohádek a cpeš se dobrotama. My rozhodně ano! Ale protože vánoční čas si prostě říká o něco speciálního, připravily jsme si pro tebe něco milého k počtení - rozhovor s naší nejvyšší velitelkou, hlavou a srdcem Papero amo - Pavlínkou. Záludné i méně záludné otázky kladly holky z našeho design týmu. 

Když máme ten vánoční čas, tak já bych se chtěla zeptat Pavli na vaši úžasnou rodinnou zálibu nakupování vánočních baněk. Kdy a jak to začalo, kde všude je kupujete a jaké jsou tvé nejoblíbenější kousky? (Lea)

P: Miluju vánoční ozdoby. Vždycky to tak bylo a když se před dvaceti lety narodila naše dvojčata, vznikl taky nápad pořizovat každý rok jednu nebo dvě vánoční ozdoby, které budou jejich a až vyrostou, vezmou si je do svých domovů. A nějak se to děje tak, že si ty vánoční ozdoby vozíme z dovolených a výletů. Říkám tomu “scrapbookový vánoční strom”, protože skoro ke každé baňce a ozdobě mám osobní vzpomínku a když ten stromek zdobíme, tak to trvá hrozně dlouho, protože u toho probíráme, co jsme tehdy zažili. Nikdy na to nijak netlačím, nehledám si obchody, kde by je mohly mít a nechávám to náhodě, jestli mě to nějak potká nebo ne. Je to vážně až magické, že se to skoro vždycky stane. Nejpřekvapivější úlovek máme asi z USA. Projížděli jsme národním parkem Giant Tree Forrest, hledali jsme, kde bysme si půjčili řetězy na auto a místo toho v lese narazili na chaloupku. Vypadala pohádkově a byl to opravdu obchod plný vánočních ozdob. Bylo to neuvěřitelné a přivezli jsme si růžový cadillac. Všechny jsou nejoblíbenější. Spoustu jich mám taky od přátel. Pár set jich už bude určitě.  

Já bych chtěla vědět, jestli Pavlínka přijede někdy do Prahy. A hlavně, jak to dělá, že pořád tak skvěle vypadá?! (Jana B.)

P: Tak to je otázka, kterou jsem nechtěla : ) Ale je tady, tak odpovím upřímně. Nevím. Slíbila jsem, že tento rok obnovím oblíbené workshopy v Praze, ale nemohlo se to stát. Vlastně celou polovinu roku jsem procházela náročnou léčbou a všechno jsem tomu, aby byla úspěšná, podřídila. Včetně slíbených kurzů, naplánovaných marketů, které jsem letos taky vynechala a dalších a dalších plánů. Holky, uvidíme. Ráda bych, protože mě to opravdu hrozně baví se s vámi osobně potkávat a zažívat tu energii, ale… Fotila jsem si podlahy čekáren u doktorů a mám jich možná i padesát. Abych si zapamatovala, že zdraví je můj nejdůležitější plán. Díky, že to chápete. V kondici udržuju hlavu a tělo odjakživa jógou a v poslední době třeba turistikou.

Jak Pavli odoláváš všem těm krásným materiálům - jestli je ještě po těch letech něco co nutně potřebuješ a nemáš to doma a nebo už tě to nechává klidnou a stačí ti si to oňuňat v práci? (Annie B.)

P: Musím říct, že je skvělé, že nemusím moc odolávat a když se mi něco fakt líbí, tak si pro sebe jeden kousek nechám. Ale pak se taky velice často stává, že se vždycky najde někdo, kdo si tu věc nestihl koupit, takže se toho svého kousku vzdám a mám z toho dvojitou radost. Oňuňat je přesně to, co mi někdy úplně stačí.

Já bych chtěla vědět, jaké projekty nebo nápady čekají v šuplíku na realizaci? (Pokud to není přísně tajné). Co při tvoření nejčastěji uzobáváš a usrkáváš?? Jaký je tvůj nejhorší scrapbookový zlozvyk a jaké tři scrapbook pomůcky by sis vzala na pustý ostrov? :-D (Míša K.)

P: Tak těch nápadů je pořád spousta a doufám, že se mi v novém roce podaří některé z nich dotáhnout do konce. Asi nebude překvapením, že bych chtěla konečně nabídnout nějaké online workshopy, protože si o ně hodně píšete. Ty “živé” kurzy zvládám pořádat jenom ve Zlíně a doma v Uh. Hradišti a chápu, že vás to mrzí, že se na ně nedostanete. A co uzobávám? Já jsem taková trochu veverka, takže jakékoliv oříšky a co vážně miluju, jsou sušené moruše. Přestala jsem před časem pít kávu a místo ní u mě najdete ceremoniální matchu. Teď v zimě si vždycky v poledne zajdu do našeho vege bistra na matchu s kurkumou. Je to skvělý nakopávák.

Zlozvyk? Vždycky si slibuju, že hned jak přijedu z kurzu, tak všechno roztřídím, uklidím a většinou se to nestane, takže mám hromadu kurzových krabic, ve kterých se pak přehrabuju. Ale jednou za čas všechny ty zbytky zrecykluju a nějak použiju. Takže ano, jsem taky scrapbookový bordelář. A na pustý ostrov bych si vzala troje scrapbookové nůžky od Tima Holtze, protože je ztrácím a je to rozhodně věc nezbytná k přežití kdekoliv.

Mě by zajímalo, jestli máš těch pomůcek doma až po strop, když máš ty lákadla kolem sebe každý den, nebo ti to naopak vůbec není vzácné a doma je pusto prázdno. A pak by mě zajímalo, jestli se rýsuje něco, na co se můžeme u PA příští rok těšit. A nakonec na co se v novém roce nejvíc těšíš ty?? (Míša D.)

P: Ha! Tak doma už nemám skoro nic a postupně jsem si všechno přestěhovala do skladu a kurzovny. Doma je pár už docela retro zbytků, které stejně postupně taky přesouvám do skladu a dávám je do balíčků s objednávkami jako dárky. Tvořím vlastně jenom “v práci”, protože tam mám spoustu místa, klídek a všechno po ruce. V novém roce se těším, že vyrazím na nějaké zahraniční veletrhy a podaří se mě objevit nové značky a produkty pro nás papírové maniaky. Ráda bych taky vyzkoušela nové výrobce, které mám vytipované tady v Čechách a přemluvila ke spolupráci další ilustrátorky.  

Mňa by zaujímalo ako to všetko okolo PA stíhaš? Čo je pre Teba najväčší relax a ako najradšej tráviš voľný čas? A potom samozrejme by ma tiež zaujímalo z toho kreatívneho sveta či je nejaký produkt, ktorý by si chcela aby malo PA (pod svojou značkou) v ponuke. (Ivka)

P: Někdy stíhám, to je pak super, ale někdy nestíhám, a to jsem se naučila už míň prožívat. Když je nejhůř a fakt nestíhám, tak se naopak úplně zastavím a vyberu, co jde nejvíc posunout. Pro mě je každý den nejdůležitější poslat hned všechny objednávky, protože se úplně vidím na druhé straně, jak jsem natěšená na balíček. Pak emaily, a odpoledne nejvíc zabere komunikace s dodavateli, výrobou a takové ty provozní věci, které asi nebaví nikoho. Naštěstí mám Míšu Kotzianovou a Leu Gazdovou, které se nejenom starají o "socky", blog a vůbec o Design tým, ale můžu se nimi kdykoliv poradit, když k nějakému rozhodnutí potřebuju víc názorů. Největší relax? Tak to jsme zase u jógy a cestování. Potřebuju taky pořád nějaké kulturní zážitky a když je nemám, hlásím doma, že hrozí deficit a musíme někam vyrazit. Miluju galerie a jezdím na výstavy u nás a v Evropě. Jsem ochotná vystát i několik hodin frontu na vstup. Mám takový bucket list, co všechno bych z výtvarného umění, designu a architektury chtěla vidět. A mám velké štěstí, že tohle máme s mým mužem stejně. To mě zaručeně nabíjí, tyhle naše výpravy. 

Ta druhá část otázky… chtěla bych spíš nabídnout víc věcí na jednoduché tvoření pro ty, kteří scrapbooking obdivují, ale myslí si, že by to nezvládli. Ale samozřejmě mě láká dělat i úplně nové věci - třeba propisoty nebo vlastní fotoalba. 

Mě by zajímalo, jestli jsi na papírové tvoření nalákala i zbytek rodiny. V hlavě mám scénu ze seriálu Lhářky, kde při nějakém projektu do školy manžel točí klikou Bigshotu a děti lepí. (Adéla)

P: Myslím, že pro moje holky bylo úžasné mít všechny ty papírové věci tak dostupné. Tvořilo se u nás tak nějak automaticky vždycky. Klára třeba letos vyráběla už pět fotokalendářů a každý jiný. Lucka tvoří z papíru, ale úplně jiné věci než alba. Studuje grafický design a používá papír tak kreativně, jak já bych nikdy nedokázala. Ale když se ptáš na “lákání”, tak to dělám pořád a všude. Třeba když máme vánoční večírek s přáteli, tak vezmu foťák na polaroidy a vyrobíme si aspoň magnet na ledničku. Nebo jsme nedávno s partou vyrazili na narozeninový výlet do vánočního Brna a součástí dárku bylo minialbum vyrobené přímo na tom výletu. Zase z polaroidových fotek a kartiček s přáním od každého účastníka zájezdu. Lákám hrozně ráda, protože je opravdu skvělé sledovat, co to s lidma dělá, když si sami něco hezkého vyrobí.

Takže, já chci vědět, jestli Pavli, tvoříš doma se svýma holkama? Jestli to tvoření z papíru po tobě “podědily"? A pak se chci zeptat na nejoblíbenější jídlo, nej pití, nej sladkost, nej film a nej seriál ☺️(Mirka)

P: Holky už mají 20 let, obě studují a příležitostí už je málo. Ale letos před Vánocemi jsem trochu asistovala u výroby kalendářů. Spíš podědily tu lásku ke všemu papírovému. Vlezeme spolu do každého obchůdku, kde se prodávají ty naše “blbinky” a různé dekorace a musíme všechno vzít do ruky a prohlídnout a bohužel často i něco odnést. A co vážně milujeme všechny, to jsou krásné knížky. Třeba z nakladatelství Baobab. Máme taky slušnou sbírku pop up knížek.

Nejoblíbenější jídlo - zelený chřest třeba s buratou, pití - cokoliv zázvorového, nej sladkost - mango. Nej film asi nemám, ale z poslední doby mně nejvíc zůstal v hlavě film, který asi nebudete ani znát - Korzet - nádherný, trochu feministický, příběh o Alžbětě Bavorské se skvělým soundtrackem od Francouzsky Camille. Můj nej seriál budou Sedmilhářky.

Přeji všem krásný zbytek svátků a do nového roku vám holky přeji, abyste si vždycky udělaly čas na své kreativní já, protože je to takový náš klíček ke štěstí. A děkuji za vaše podporující vzkazy, zprávy s příběhy z vašeho tvořivého světa a fotky vašich hotových projektů.

Předvánoční maraton pečení, uklízení, nákupů i tvoření pod stromeček je za námi. Doufáme, že teď už jen odpočíváš u pohádek a cpeš se dobrotama. My rozhodně ano! Ale protože vánoční čas si prostě říká o něco speciálního, připravily jsme si pro tebe něco milého k počtení - rozhovor s naší nejvyšší velitelkou, hlavou a srdcem Papero amo - Pavlínkou. Záludné i méně záludné otázky kladly holky z našeho design týmu. 

Když máme ten vánoční čas, tak já bych se chtěla zeptat Pavli na vaši úžasnou rodinnou zálibu nakupování vánočních baněk. Kdy a jak to začalo, kde všude je kupujete a jaké jsou tvé nejoblíbenější kousky? (Lea)

P: Miluju vánoční ozdoby. Vždycky to tak bylo a když se před dvaceti lety narodila naše dvojčata, vznikl taky nápad pořizovat každý rok jednu nebo dvě vánoční ozdoby, které budou jejich a až vyrostou, vezmou si je do svých domovů. A nějak se to děje tak, že si ty vánoční ozdoby vozíme z dovolených a výletů. Říkám tomu “scrapbookový vánoční strom”, protože skoro ke každé baňce a ozdobě mám osobní vzpomínku a když ten stromek zdobíme, tak to trvá hrozně dlouho, protože u toho probíráme, co jsme tehdy zažili. Nikdy na to nijak netlačím, nehledám si obchody, kde by je mohly mít a nechávám to náhodě, jestli mě to nějak potká nebo ne. Je to vážně až magické, že se to skoro vždycky stane. Nejpřekvapivější úlovek máme asi z USA. Projížděli jsme národním parkem Giant Tree Forrest, hledali jsme, kde bysme si půjčili řetězy na auto a místo toho v lese narazili na chaloupku. Vypadala pohádkově a byl to opravdu obchod plný vánočních ozdob. Bylo to neuvěřitelné a přivezli jsme si růžový cadillac. Všechny jsou nejoblíbenější. Spoustu jich mám taky od přátel. Pár set jich už bude určitě.  

Já bych chtěla vědět, jestli Pavlínka přijede někdy do Prahy. A hlavně, jak to dělá, že pořád tak skvěle vypadá?! (Jana B.)

P: Tak to je otázka, kterou jsem nechtěla : ) Ale je tady, tak odpovím upřímně. Nevím. Slíbila jsem, že tento rok obnovím oblíbené workshopy v Praze, ale nemohlo se to stát. Vlastně celou polovinu roku jsem procházela náročnou léčbou a všechno jsem tomu, aby byla úspěšná, podřídila. Včetně slíbených kurzů, naplánovaných marketů, které jsem letos taky vynechala a dalších a dalších plánů. Holky, uvidíme. Ráda bych, protože mě to opravdu hrozně baví se s vámi osobně potkávat a zažívat tu energii, ale… Fotila jsem si podlahy čekáren u doktorů a mám jich možná i padesát. Abych si zapamatovala, že zdraví je můj nejdůležitější plán. Díky, že to chápete. V kondici udržuju hlavu a tělo odjakživa jógou a v poslední době třeba turistikou.

Jak Pavli odoláváš všem těm krásným materiálům - jestli je ještě po těch letech něco co nutně potřebuješ a nemáš to doma a nebo už tě to nechává klidnou a stačí ti si to oňuňat v práci? (Annie B.)

P: Musím říct, že je skvělé, že nemusím moc odolávat a když se mi něco fakt líbí, tak si pro sebe jeden kousek nechám. Ale pak se taky velice často stává, že se vždycky najde někdo, kdo si tu věc nestihl koupit, takže se toho svého kousku vzdám a mám z toho dvojitou radost. Oňuňat je přesně to, co mi někdy úplně stačí.

Já bych chtěla vědět, jaké projekty nebo nápady čekají v šuplíku na realizaci? (Pokud to není přísně tajné). Co při tvoření nejčastěji uzobáváš a usrkáváš?? Jaký je tvůj nejhorší scrapbookový zlozvyk a jaké tři scrapbook pomůcky by sis vzala na pustý ostrov? :-D (Míša K.)

P: Tak těch nápadů je pořád spousta a doufám, že se mi v novém roce podaří některé z nich dotáhnout do konce. Asi nebude překvapením, že bych chtěla konečně nabídnout nějaké online workshopy, protože si o ně hodně píšete. Ty “živé” kurzy zvládám pořádat jenom ve Zlíně a doma v Uh. Hradišti a chápu, že vás to mrzí, že se na ně nedostanete. A co uzobávám? Já jsem taková trochu veverka, takže jakékoliv oříšky a co vážně miluju, jsou sušené moruše. Přestala jsem před časem pít kávu a místo ní u mě najdete ceremoniální matchu. Teď v zimě si vždycky v poledne zajdu do našeho vege bistra na matchu s kurkumou. Je to skvělý nakopávák.

Zlozvyk? Vždycky si slibuju, že hned jak přijedu z kurzu, tak všechno roztřídím, uklidím a většinou se to nestane, takže mám hromadu kurzových krabic, ve kterých se pak přehrabuju. Ale jednou za čas všechny ty zbytky zrecykluju a nějak použiju. Takže ano, jsem taky scrapbookový bordelář. A na pustý ostrov bych si vzala troje scrapbookové nůžky od Tima Holtze, protože je ztrácím a je to rozhodně věc nezbytná k přežití kdekoliv.

Mě by zajímalo, jestli máš těch pomůcek doma až po strop, když máš ty lákadla kolem sebe každý den, nebo ti to naopak vůbec není vzácné a doma je pusto prázdno. A pak by mě zajímalo, jestli se rýsuje něco, na co se můžeme u PA příští rok těšit. A nakonec na co se v novém roce nejvíc těšíš ty?? (Míša D.)

P: Ha! Tak doma už nemám skoro nic a postupně jsem si všechno přestěhovala do skladu a kurzovny. Doma je pár už docela retro zbytků, které stejně postupně taky přesouvám do skladu a dávám je do balíčků s objednávkami jako dárky. Tvořím vlastně jenom “v práci”, protože tam mám spoustu místa, klídek a všechno po ruce. V novém roce se těším, že vyrazím na nějaké zahraniční veletrhy a podaří se mě objevit nové značky a produkty pro nás papírové maniaky. Ráda bych taky vyzkoušela nové výrobce, které mám vytipované tady v Čechách a přemluvila ke spolupráci další ilustrátorky.  

Mňa by zaujímalo ako to všetko okolo PA stíhaš? Čo je pre Teba najväčší relax a ako najradšej tráviš voľný čas? A potom samozrejme by ma tiež zaujímalo z toho kreatívneho sveta či je nejaký produkt, ktorý by si chcela aby malo PA (pod svojou značkou) v ponuke. (Ivka)

P: Někdy stíhám, to je pak super, ale někdy nestíhám, a to jsem se naučila už míň prožívat. Když je nejhůř a fakt nestíhám, tak se naopak úplně zastavím a vyberu, co jde nejvíc posunout. Pro mě je každý den nejdůležitější poslat hned všechny objednávky, protože se úplně vidím na druhé straně, jak jsem natěšená na balíček. Pak emaily, a odpoledne nejvíc zabere komunikace s dodavateli, výrobou a takové ty provozní věci, které asi nebaví nikoho. Naštěstí mám Míšu Kotzianovou a Leu Gazdovou, které se nejenom starají o "socky", blog a vůbec o Design tým, ale můžu se nimi kdykoliv poradit, když k nějakému rozhodnutí potřebuju víc názorů. Největší relax? Tak to jsme zase u jógy a cestování. Potřebuju taky pořád nějaké kulturní zážitky a když je nemám, hlásím doma, že hrozí deficit a musíme někam vyrazit. Miluju galerie a jezdím na výstavy u nás a v Evropě. Jsem ochotná vystát i několik hodin frontu na vstup. Mám takový bucket list, co všechno bych z výtvarného umění, designu a architektury chtěla vidět. A mám velké štěstí, že tohle máme s mým mužem stejně. To mě zaručeně nabíjí, tyhle naše výpravy. 

Ta druhá část otázky… chtěla bych spíš nabídnout víc věcí na jednoduché tvoření pro ty, kteří scrapbooking obdivují, ale myslí si, že by to nezvládli. Ale samozřejmě mě láká dělat i úplně nové věci - třeba propisoty nebo vlastní fotoalba. 

Mě by zajímalo, jestli jsi na papírové tvoření nalákala i zbytek rodiny. V hlavě mám scénu ze seriálu Lhářky, kde při nějakém projektu do školy manžel točí klikou Bigshotu a děti lepí. (Adéla)

P: Myslím, že pro moje holky bylo úžasné mít všechny ty papírové věci tak dostupné. Tvořilo se u nás tak nějak automaticky vždycky. Klára třeba letos vyráběla už pět fotokalendářů a každý jiný. Lucka tvoří z papíru, ale úplně jiné věci než alba. Studuje grafický design a používá papír tak kreativně, jak já bych nikdy nedokázala. Ale když se ptáš na “lákání”, tak to dělám pořád a všude. Třeba když máme vánoční večírek s přáteli, tak vezmu foťák na polaroidy a vyrobíme si aspoň magnet na ledničku. Nebo jsme nedávno s partou vyrazili na narozeninový výlet do vánočního Brna a součástí dárku bylo minialbum vyrobené přímo na tom výletu. Zase z polaroidových fotek a kartiček s přáním od každého účastníka zájezdu. Lákám hrozně ráda, protože je opravdu skvělé sledovat, co to s lidma dělá, když si sami něco hezkého vyrobí.

Takže, já chci vědět, jestli Pavli, tvoříš doma se svýma holkama? Jestli to tvoření z papíru po tobě “podědily"? A pak se chci zeptat na nejoblíbenější jídlo, nej pití, nej sladkost, nej film a nej seriál ☺️(Mirka)

P: Holky už mají 20 let, obě studují a příležitostí už je málo. Ale letos před Vánocemi jsem trochu asistovala u výroby kalendářů. Spíš podědily tu lásku ke všemu papírovému. Vlezeme spolu do každého obchůdku, kde se prodávají ty naše “blbinky” a různé dekorace a musíme všechno vzít do ruky a prohlídnout a bohužel často i něco odnést. A co vážně milujeme všechny, to jsou krásné knížky. Třeba z nakladatelství Baobab. Máme taky slušnou sbírku pop up knížek.

Nejoblíbenější jídlo - zelený chřest třeba s buratou, pití - cokoliv zázvorového, nej sladkost - mango. Nej film asi nemám, ale z poslední doby mně nejvíc zůstal v hlavě film, který asi nebudete ani znát - Korzet - nádherný, trochu feministický, příběh o Alžbětě Bavorské se skvělým soundtrackem od Francouzsky Camille. Můj nej seriál budou Sedmilhářky.

Přeji všem krásný zbytek svátků a do nového roku vám holky přeji, abyste si vždycky udělaly čas na své kreativní já, protože je to takový náš klíček ke štěstí. A děkuji za vaše podporující vzkazy, zprávy s příběhy z vašeho tvořivého světa a fotky vašich hotových projektů.