Místo, kde bydlí krásné papíry a spousta dalšího...
Jana B.
Již při rekonstrukci bytu jsem si tuto místnost "zamluvila" .. až po hostech, tedy. Primárně je to tedy pokoj pro hosty, především pro rodiče, kteří k nám většinou jezdí na delší dobu, ale druhotně (dobře, tak tedy především) je to můj koutek, moje pracovna, můj ráj. Manžel mi sice "slibuje" sklepní místnost, tam by bylo hodně prostoru, ale tam já nechci. Je tam vlhko, zima a tma. Zatím se hodlám zuby nehty držet zde, dokud jedno z dětí nezatouží po vlastním pokojíku.
Před rokem se k nám přistěhovalo piano a s ním z hor cestoval i parádní psací stůl, který nám jako dětem vyrobil náš tatínek. Poctivá bytelná práce a jak se teď hodí. Vy teď máte to štěstí porovnat, jak se moje pracovní místo nedávno proměnilo k lepšímu obrazu svému - domalovali jsme zbytek sádrokartonu, koupili novou polici a uskladňovací krabičky.
Všechny tak nějak začínáme u krabic. Já jich měla pod stolem stoh, navrchu speciální garáž pro Big Shot, který jsem díky tomu používala minimálně. Kdo by to stále vytahoval ...
A opravdu nerada jsem navštěvovala tu spodní černou krabici.
A tady nastává ta příjemná změna - krabice i s obsahem se stěhují do nově zakoupeného Kallaxu. Miluji tyhle police, doma jich máme několik, ale hodně mě zklamalo, že v nové odlehčené verzi již není pět přihrádek. Chlíveček navíc by se jistě hodil. V nejvyšším patře se uvelebil Big Shot a je tak v plné pohotovosti, pod ním je parádní látková krabice (rovněž z IKEA), kde našly své místo velké i malé papíry, následuje krabice s několika mými výrobky a úplně nejníž se usadily mé PL albumy. Ta barevná škála mému oku vyloženě lahodí, moc doufám, že WRMK příští rok přijdou s nějakou příhodnou pastelkou.
Pracovní deska stolu dostala nový kabát - vadilo mi, že musím kvůli focení postupů i stránek odbíhat k dětem do pokojíku na malý stolek, a tak jsem to vyřešila přitlučenou sololitovou deskou. Ideální to není, deska se zvlnila a její povrch je matný a na dotek ne zrovna příjemný, ale účel splněn a já jsem spokojená. Řezačka a krabice s razítky (můj velký poklad) jsou buď na stole nebo se při tvoření přemísťují do vyšších sfér na polici.
A teď se pojďme podívat do přihrádky pod stolem. Tam se mi báječně vejdou všechny PL kartičky, které mám v Project Life světě proslaveném Toníkovi (vložka Antonius z IKEA). V modrém šanonu uchovávám ostřižky.
Jak málo stačí ke štěstí. Zjistila jsem, že se mi druhý Toník krásně vejde do šuplíku. Sice nedolehne na jeho dno, ale prostor pod ním se dá skvěle využít na další materiál, v tomto případě obálky a přáníčkové základy. Ach, jak geniálně můj tatínek ten stůl vyrobil!
Ve druhém šuplíku se situace opakuje, tentokrát s uzavíratelnými krabičkami (opět ta IKEA), do kterých jsem uskladnila různé ozdoby, mašličky, šňůrky apod. A opět využívám faktu, že nedolehnou a svůj úkryt zde našlo zdobení větších rozměrů.
Třetí, opravdu těžko otvíratelný šuplík, plní funkci sejfu - odolá dětským nenechavým ručičkám a moje inkousty, embosovací prášky a pistole jsou v bezpečí.
Poslední šuplík patří big shotovému příslušenství, výřezům a raznicím.
Prostor pod stolem, kde v minulosti odpočívaly krabice, je nyní vyhrazen mému kamarádovi datlovi. Prožili jsme spolu zlatá devadesátá, kdy trpěl pod mými úhozy při hodinách administrativy. Teď si užívá důchodového odpočinku. Používám ho sporadicky, a proto je v kufru, aby se nezaprášil.
Doufám, že vás uspořádání mé pracovny nijak nevylekalo. K dokonalosti amerických pracoven má daleko, ale díky Bohu za ty dary. A jak se rovnáte s úložným prostorem vy?
PS: Jako bonus připojuji ilustrační fotografii, jaká situace nastane, když je pokoj osídlen návštěvníky. Sice mám teď s přítomností rodičů báječné hlídací časy, ale moje tvořivá duše zažívá těžký půst ....
