Život je krásný
ALENA
Mám tvůrčí
krizi. Je to asi týden, co jsem si to přiznala. Sedím nad fotkami
a netuším, jak je poskládat a jaké kartičky zvolit. Nic se mi
nelíbí a dokopat se k tomu něco nalepit je nadlidský výkon.
Taky se vám to stává? Ještě že jsou články pro vás. Donutí
mě to něco dělat. Jinak by se můj skluz (byť zatím jen zhruba
měsíční) prohluboval a prohluboval.
Během těch
skoro dvou let, kdy lepím PL, jsem přišla na jednu věc. Neumím
si udělat předem layout. Prostě při kolážování jedu podle
citu, a tak nějak vnitřně vím, že tuhle fotku chci velkou nebo
malou. Během tvoření se pak vztekám, že mi formát fotek
nevyhovuje. Ale nehodlám s tím nic dělat. Chci u PC trávit
co nejméně času, ne se mořit s přemýšlení formátů.
Kolikrát se mi pak stane, že fotka skončí v koši a do PL se
nedostane. Naštěstí se většinou jedná o fotky nedůležité,
tak je oželím. Celkem hodně mě zachraňuje velký výběr designů
kapes nebo možnost kapsu přitavit.
Poslední týden,
který jsem lepila a nyní vám ho ukazuji, byl takový neslaný
nemastný. Něco se dělo, ale žádné velké akce. Lepení mi dalo
zabrat. Nejdřív jsem vůbec nevěděla, jaké kartičky zvolit.
Nakonec mě zachránila novinková vodovková kolekce Život jekrásný od Lucie Barabas. V první chvíli jsem se jako obvykle
zalekla kombinací barev, ale letošní rok mě naučil vybrat si dvě
barvy a ty na stránku použít (ne vždycky to vyjde, ale tehdy
pokud jsou fotky výraznější, volím jemnější kartičky
maximálně dvou barev). Skvělé mi proto přišly zelenkavé a
neutrální šedivé. Design kapes jsem měla daný z předešlého
týdne (G) a druhý opět klasika (A). Géčko mám hodně ráda. Je
to pro mě jasná volba, pokud mám nějakou vertikální fotku a
nejsem ochotná ji tisknout malou. Déčko většinou nezaplním a
peru se s ním, a tak radši sáhnu po Géčku i na úkor menšího
prostoru.
Kromě kartiček
jsem použila i velkou abecedu, která je úplně neutrální, tudíž
se dá použít kdykoliv. Pár průhledných samolepek s frázemi,
washi pásky a buttonky. To jsou mé oblíbené ozdoby hned po
enamelkách (ani ty tentokrát nechybí). Pár kartiček jsem
rozřezala a použila jen výstižné nápisy na nich.
Obě stránky
nakonec dýchají spíše zimní atmosférou, ale byl stále podzim, a
proto jsem si dovolila jeden dřevěný chipboard.
Doufám, že když vás popadne tvůrčí krize jako mě, nevzdáváte se a lepíte
dál, protože život je krásný a vše špatné jednou končí, aby
začalo něco nového a lepšího. Tento článek je můj
předposlední (v tom posledním by se rozloučení nehodilo)
v tomto roce, proto si dovolím připojit přání krásně
prožitých vánočních svátků, bohatého Ježíška a vstup
do nového roku tou správnou nohou.
