13. KOMNATA - ADÉLA

Dneska tu pro vás máme prozatímní poslední díl oblíbené 13. komnaty. Tentokrát jsme vyzpovídaly Adélu. Co všechno jsme chtěly vědět a co nám Adéla prozradila?

Anička: Cha! Adi, kdyby sis teď měla dělat svatební oznámení a všechny ty další věcičky k tomu, jak by to vypadalo?

Cha! A já si oznámení i všechny ty věcičky k tomu dělala :) Vše bylo v kombinaci čokoládově hnědé, smetanové a starorůžové. Vyráběla jsem oznámení, různé dekorace a chystala květinovou výzdobu. Teď by to tedy nejspíš vypadalo jinak a zřejmě v kombinaci šedé bílé a světlerůžové, v elegantním jednoduchém stylu. A už bych svoje představy svěřila nějaké agentuře a nedělala všechno sama.

Lucie:  Mně také zajímají přání. Kdy a jak jsi s nima začala, kde bereš inpiraci a hlavně čas?

Já už ani nevím, je to opravdu hodně let zpátky. Začaly se u nás objevovat razítka a krásné papíry ... většinou z USA. Stačila jedna objednávka a byla jsem chycena. Vše spojené s papírem a barvami mě moc baví. Dříve jsem inspiraci hledala např. na Pinterestu, ale teď už to nestíhám a vlastně mi stačí, když si přečtu články mých kolegyň z týmu ;) S tím časem a dvěma dětmi je to celkem těžké, většinou tvořím v noci, když spí.

Jana S.: Adél, mne jako hradeckou náplavu, ze které se stává patriot, zajímá tvá cesta do velkoměsta - bude někdy i cesta z města? ;) Je něco - krom rodičů, samozřejmě - co ti z Hradce doma chybí? Anebo sníš ještě o jiném místečku?

Cesta z města byla cesta do školy a pak už jsem v Praze zůstala kvůli práci. O přesunu zpět do Hradce jsme uvažovali, protože tam mám rodiče já i manžel, ale prozatím jsme to nerozhodli. Ani nevím, jestli mi něco chybí. Nejspíš zeleň, procházky kolem řeky, les... Sním o domě/bytě v blízkosti lesa nebo parku a pracovně s velkými okny, kterými vidím stromy a ve výhledu mi nepřekáží žádné další domy...snad jednou...nebo vila u moře, jih Francie by šel. ;)

Jana V.: Já se nezeptám asi na nic světoborně nového, ale vážně mě to vždy a u všech zajímá: jaký je tvůj výčet tvořivých koníčků (aktuálních i minulých). Je to jen papír nebo i něco dalšího? A obklopuješ se výtvory doma? Jakože třeba polička s přáníčky apod.

Vždycky jsem ráda kreslila a malovala. To mi teď už moc nejde, musela bych víc trénovat ruce. Než jsem propadla kouzlu papíru, vyráběla jsem šperky z drátků, korálků, zkusila jsem i vinout své vlastní skleněné atd. Teď už na to nezbývá moc času, ale zásob mám pořád dost a když si chvilku najdu, dělám náhrdelníky z chirurgické oceli a minerálů.

Annie:  Adi, co máš ráda? Na čem si ujiždíš? Móda, hudba, jídlo, cestování nebo něco úplně simple? Máš nějaké libůstky? Prozraď.

Já asi moc neujíždím. Móda vůbec, velký cestovatel taky nejsem. Tedy já bych třeba i cestovala, ale manžel se bojí lítat a Kuba nesnáší dlouhé cesty autem, tak snad to jídlo. :) Jsem takový kavárenský povaleč, i když sladké moc nemusím. Jsem dost ráda sama se sebou a něco tvořím. Takové chvilky jsou totiž v posledních letech dost vzácné. Matky bez hlídacích babiček pochopí.

Alena:  A co zviřátkaaaa? Máte? Chtěla bys? Tajný sen?

Ali, nemáme. Když jsem byla na střední, měli jsme dva zrzavé kocoury. Protože bydlíme v bytě a už tak máme problém se všichni vejít, neumím si představit, že bychom měli ještě nějaké zvíře. Vím, že děti by byly nadšené z kočky, pejska nebo králíčka, ale já mám pocit, že by to zvíře nemělo dostatek prostoru a nebylo s námi šťastné. A co si budem povídat, všichni víme, kdo by chodil venčit nebo vysypával kočičí záchůdky.

Pavlína: Řekni, mělas nějaká fakt kuriozní zadání na svatební oznámení? Kdysi dávno jsme jich taky pár udělali a navždy nám zůstane v paměti třeba: "ať je tam kresba našeho jezera, nad kterým krouží orlovec říční a v zobáku nese rybu". Taky něco takového musíš mít!

Pár jich bylo, ale teď si vzpomínám třeba na slečnu, která v oznámení chtěla mít fotku sebe a svého budoucího manžela. To by bylo v pohodě, ale oni se znali už jako děti, takže tam mají rozmazanou fotku sebe a ještě v nějakých krojích. A pak ještě jeden pár, který chtěl fotku dvou tučňáků. Snažila jsem se taktně naznačit, jestli ji tam opravdu chtějí, ale byl to tak důležitý prvek, že tam prostě musely být. :)

Valika:  Ja by som chcela vediet ktory je tvoj najoblubenejsi produkt/ scrap vec / peciatkovy set? a ktoru peciatku si si kupila ako prvu? a kedy?

Mám hodně ráda razítka a svou sbírku neustále doplňuji. Poměrně hodně využívám set razítek a vyřezávacích šablon s motivem motýlů od firmy Sizzix a taky set textových razítek „Všechno nejlepší“od Paperoamo. Jedny z prvních razítek jsem si koupila hodně let zpátky na Ebay. Jsou gumové na dřevěném štočku, protože jsem v té době netušila, že existují i v polymerové verzi. Sice zaberou hodně místa, ale krásně voní. První bylo asi toto celkem veliké s kolibříkem.

Iva: Tak já bych opět chtěla nahlédnout do tvého tvořivého soukromí....kdy a kde lepíš...jak vypadá tvoje pracovna.

Pracovna ... někde se zavřít a tvořit ... to je sen! Nic takového bohužel nemám. Materiál mám v jedné IKEA komodě a šanony s papíry jsou rozmístěné různě po bytě. Tvořím většinou na kuchyňském stole a velkou řezačku a fixy mám na části kuchyňské linky. Pak mám taky pracovní stolek u okna, na kterém většinou fotím a taky odkládám věci, takže tam po čase není prostor na práci. Takhle nějak to vypadá, všude samé kostky Dupla nebo jiné hračky.

Jana B: Snad ještě stíhám se ptát. Pamatuji si, že katdý rok se necháváte fotit. Opravdu se to daří každý rok? A všechny fotky jsou od Lucky? Co s fotakmi děláš, scrapneš, zarámuješ? Musí to být úplně super galerie! Taky by mě zajímalo, čím fotíš a co kromě přáníček tvoříš? Jo a co s těmi všemi krásnými přáničky pak děláš? 

Jani, tradici společných fotek jsem zavedla, když měla Ella dva roky. Manžel se sice nerad fotí, ale nakonec je rád, že máme pěkné společné fotky. Poprvé jsme byli u Ywonn. Fotky má úžasné, ale ateliér v Chocni. Pak jsem objevila Lucku Baštovou, která bydlí v Hradci Králové a letos se s ní budeme fotit počtvrté. Myslím, že i pro děti je super, když ví, kdo je bude fotit a jsou pak uvolněné a nestydí se. Fotky od Ywonn mám na stěně přilepené washi páskou a ty od Lucky v albíčku a nechala jsem z nich udělat i fotoknihy. Jsem opravdu ráda, že mám aspoň pár fotek v roce, na kterých jsme všichni a uvidím, jak dlouho nám to vydrží. Škoda, že nemáme blíž do Olomouce za Luckou Š., protože její fotopohled na svět se mi líbí moc!

Já sama fotím většinou mobilem (Huawei P9) a teď se snažím s sebou nosit i malý Olympus PEN7, který u mě vyhrál nad zrcadlovkou. Co s těmi krásnými přáníčky dělám? Ehm...v poslední době jsem v takovém chaosu a poklusu, že nafotím nějaký návod nebo inspiraci z Card kitu a přání pak putují na polici u televize ... a tam se hromadí ... dalo by se to považovat za takovou chaotickou výstavu. Už musím s organizací svého prostoru něco vymyslet... Jé a teď koukám, že vzadu mám v rámečku fotku od Lucky. :)

Dneska tu pro vás máme prozatímní poslední díl oblíbené 13. komnaty. Tentokrát jsme vyzpovídaly Adélu. Co všechno jsme chtěly vědět a co nám Adéla prozradila?

Anička: Cha! Adi, kdyby sis teď měla dělat svatební oznámení a všechny ty další věcičky k tomu, jak by to vypadalo?

Cha! A já si oznámení i všechny ty věcičky k tomu dělala :) Vše bylo v kombinaci čokoládově hnědé, smetanové a starorůžové. Vyráběla jsem oznámení, různé dekorace a chystala květinovou výzdobu. Teď by to tedy nejspíš vypadalo jinak a zřejmě v kombinaci šedé bílé a světlerůžové, v elegantním jednoduchém stylu. A už bych svoje představy svěřila nějaké agentuře a nedělala všechno sama.

Lucie:  Mně také zajímají přání. Kdy a jak jsi s nima začala, kde bereš inpiraci a hlavně čas?

Já už ani nevím, je to opravdu hodně let zpátky. Začaly se u nás objevovat razítka a krásné papíry ... většinou z USA. Stačila jedna objednávka a byla jsem chycena. Vše spojené s papírem a barvami mě moc baví. Dříve jsem inspiraci hledala např. na Pinterestu, ale teď už to nestíhám a vlastně mi stačí, když si přečtu články mých kolegyň z týmu ;) S tím časem a dvěma dětmi je to celkem těžké, většinou tvořím v noci, když spí.

Jana S.: Adél, mne jako hradeckou náplavu, ze které se stává patriot, zajímá tvá cesta do velkoměsta - bude někdy i cesta z města? ;) Je něco - krom rodičů, samozřejmě - co ti z Hradce doma chybí? Anebo sníš ještě o jiném místečku?

Cesta z města byla cesta do školy a pak už jsem v Praze zůstala kvůli práci. O přesunu zpět do Hradce jsme uvažovali, protože tam mám rodiče já i manžel, ale prozatím jsme to nerozhodli. Ani nevím, jestli mi něco chybí. Nejspíš zeleň, procházky kolem řeky, les... Sním o domě/bytě v blízkosti lesa nebo parku a pracovně s velkými okny, kterými vidím stromy a ve výhledu mi nepřekáží žádné další domy...snad jednou...nebo vila u moře, jih Francie by šel. ;)

Jana V.: Já se nezeptám asi na nic světoborně nového, ale vážně mě to vždy a u všech zajímá: jaký je tvůj výčet tvořivých koníčků (aktuálních i minulých). Je to jen papír nebo i něco dalšího? A obklopuješ se výtvory doma? Jakože třeba polička s přáníčky apod.

Vždycky jsem ráda kreslila a malovala. To mi teď už moc nejde, musela bych víc trénovat ruce. Než jsem propadla kouzlu papíru, vyráběla jsem šperky z drátků, korálků, zkusila jsem i vinout své vlastní skleněné atd. Teď už na to nezbývá moc času, ale zásob mám pořád dost a když si chvilku najdu, dělám náhrdelníky z chirurgické oceli a minerálů.

Annie:  Adi, co máš ráda? Na čem si ujiždíš? Móda, hudba, jídlo, cestování nebo něco úplně simple? Máš nějaké libůstky? Prozraď.

Já asi moc neujíždím. Móda vůbec, velký cestovatel taky nejsem. Tedy já bych třeba i cestovala, ale manžel se bojí lítat a Kuba nesnáší dlouhé cesty autem, tak snad to jídlo. :) Jsem takový kavárenský povaleč, i když sladké moc nemusím. Jsem dost ráda sama se sebou a něco tvořím. Takové chvilky jsou totiž v posledních letech dost vzácné. Matky bez hlídacích babiček pochopí.

Alena:  A co zviřátkaaaa? Máte? Chtěla bys? Tajný sen?

Ali, nemáme. Když jsem byla na střední, měli jsme dva zrzavé kocoury. Protože bydlíme v bytě a už tak máme problém se všichni vejít, neumím si představit, že bychom měli ještě nějaké zvíře. Vím, že děti by byly nadšené z kočky, pejska nebo králíčka, ale já mám pocit, že by to zvíře nemělo dostatek prostoru a nebylo s námi šťastné. A co si budem povídat, všichni víme, kdo by chodil venčit nebo vysypával kočičí záchůdky.

Pavlína: Řekni, mělas nějaká fakt kuriozní zadání na svatební oznámení? Kdysi dávno jsme jich taky pár udělali a navždy nám zůstane v paměti třeba: "ať je tam kresba našeho jezera, nad kterým krouží orlovec říční a v zobáku nese rybu". Taky něco takového musíš mít!

Pár jich bylo, ale teď si vzpomínám třeba na slečnu, která v oznámení chtěla mít fotku sebe a svého budoucího manžela. To by bylo v pohodě, ale oni se znali už jako děti, takže tam mají rozmazanou fotku sebe a ještě v nějakých krojích. A pak ještě jeden pár, který chtěl fotku dvou tučňáků. Snažila jsem se taktně naznačit, jestli ji tam opravdu chtějí, ale byl to tak důležitý prvek, že tam prostě musely být. :)

Valika:  Ja by som chcela vediet ktory je tvoj najoblubenejsi produkt/ scrap vec / peciatkovy set? a ktoru peciatku si si kupila ako prvu? a kedy?

Mám hodně ráda razítka a svou sbírku neustále doplňuji. Poměrně hodně využívám set razítek a vyřezávacích šablon s motivem motýlů od firmy Sizzix a taky set textových razítek „Všechno nejlepší“od Paperoamo. Jedny z prvních razítek jsem si koupila hodně let zpátky na Ebay. Jsou gumové na dřevěném štočku, protože jsem v té době netušila, že existují i v polymerové verzi. Sice zaberou hodně místa, ale krásně voní. První bylo asi toto celkem veliké s kolibříkem.

Iva: Tak já bych opět chtěla nahlédnout do tvého tvořivého soukromí....kdy a kde lepíš...jak vypadá tvoje pracovna.

Pracovna ... někde se zavřít a tvořit ... to je sen! Nic takového bohužel nemám. Materiál mám v jedné IKEA komodě a šanony s papíry jsou rozmístěné různě po bytě. Tvořím většinou na kuchyňském stole a velkou řezačku a fixy mám na části kuchyňské linky. Pak mám taky pracovní stolek u okna, na kterém většinou fotím a taky odkládám věci, takže tam po čase není prostor na práci. Takhle nějak to vypadá, všude samé kostky Dupla nebo jiné hračky.

Jana B: Snad ještě stíhám se ptát. Pamatuji si, že katdý rok se necháváte fotit. Opravdu se to daří každý rok? A všechny fotky jsou od Lucky? Co s fotakmi děláš, scrapneš, zarámuješ? Musí to být úplně super galerie! Taky by mě zajímalo, čím fotíš a co kromě přáníček tvoříš? Jo a co s těmi všemi krásnými přáničky pak děláš? 

Jani, tradici společných fotek jsem zavedla, když měla Ella dva roky. Manžel se sice nerad fotí, ale nakonec je rád, že máme pěkné společné fotky. Poprvé jsme byli u Ywonn. Fotky má úžasné, ale ateliér v Chocni. Pak jsem objevila Lucku Baštovou, která bydlí v Hradci Králové a letos se s ní budeme fotit počtvrté. Myslím, že i pro děti je super, když ví, kdo je bude fotit a jsou pak uvolněné a nestydí se. Fotky od Ywonn mám na stěně přilepené washi páskou a ty od Lucky v albíčku a nechala jsem z nich udělat i fotoknihy. Jsem opravdu ráda, že mám aspoň pár fotek v roce, na kterých jsme všichni a uvidím, jak dlouho nám to vydrží. Škoda, že nemáme blíž do Olomouce za Luckou Š., protože její fotopohled na svět se mi líbí moc!

Já sama fotím většinou mobilem (Huawei P9) a teď se snažím s sebou nosit i malý Olympus PEN7, který u mě vyhrál nad zrcadlovkou. Co s těmi krásnými přáníčky dělám? Ehm...v poslední době jsem v takovém chaosu a poklusu, že nafotím nějaký návod nebo inspiraci z Card kitu a přání pak putují na polici u televize ... a tam se hromadí ... dalo by se to považovat za takovou chaotickou výstavu. Už musím s organizací svého prostoru něco vymyslet... Jé a teď koukám, že vzadu mám v rámečku fotku od Lucky. :)