Jak jsem začínala, co všechno jsem si v papírovém světě vyzkoušela, čemu jsem zůstala věrná a co mě naopak už neláká?
Dnešní článek bude takové scrapbookingové ohlédnutí od mých prvních nesmělých (ale odvážných) pokusů až po dnešek, takže jestli jsi zvědavá, jaká byla má cesta od prvních experimentů, pojď se začíst a pobavit se na mých prvních výtvorech.
Asi jako každá z nás, na scrapbooking jsem narazila náhodou, když jsem chtěla vyrobit album syna. Na začátku píšu, že se scrapbookingu věnuji 8 let, ale úplně první handmade album jsem teda dělala už před skoro 15 lety. Měl to být dárek pro tchyni, koupila jsem si na aukru za pár kaček malé album z ručního papíru, nechala vytisknout fotky a po večerech lepila fotky do alba a kreslila kolem obrázky. Dnes mi to přijde dost směšné, ale pamatuji si, jak jsem byla tehdy z mého hotového výtvoru fakt nadšená.
Po tomhle ,,velkém” výtvoru jsem měla pár let pauzu, ale náhoda chtěla a na scrapbooking jsem narazila opět a to už bylo osudové. Chytla jsem se do pasti, ve které jsem doteď. Obchůdek Papero amo byl láska na první pohled. Ty nádherné kolekce, české nápisy, úžasná inspirace od holek na blogu… no to jsem prostě musela taky zkusit! Postupně v mé komodě a na mém pracovním stolečku přibývaly nezbytné věci k papírovému tvoření a já dělala svůj opravdický Project life album! S klukama jsme podnikali často výlety a vše jsem pečlivě zaznamenávala do alba, nic nesmělo chybět. Bylo to teda fakt hodně přeplácané, ale stejně mi to přijde i teď fajn. Byla jsem to prostě já a můj styl tehdy.
Kapsové stránky mě bavily moc, ale obdivovala jsem i velké layouty. Hlavně ty akvarelové s hodně nacákanýma barvama a různýma technikama.
Moc ráda jsem dělala stránky do soutěží a občas se mi povedlo i vyhrát, což mě samozřejmě nesmírně těšilo. Největší úspěch jsem měla asi s velkýma stránkama, na těch jsem se hodně kreativně vyřádila.
Hned první rok mého tvoření (rok 2017) jsem nesměla chybět na workshopu paperoamo v Praze. Byla jsem tak nadšená, že jsem si základy na stránku a minialbum, co jsme tam dělaly, pak koupila asi 3 x s vidinou, že si to nalepím znovu. No, nenalepila, hihi.
Jelikož jsem typický blíženec a miluji nové věci, časem jsem zkoušela krom velkých 12x12inch i nové formáty alb a projektů. Myslím, že jako první jsem dělala TN deníčky z dovolených. A taková zajímavost, se kterou bych se chlubit neměla, ale stejně to na sebe prásknu - TN deníček jsem si brala sebou na dovču asi stokrát, ale nikdy se mi nepovedlo ho během dovolené dělat a zpátky domů jsem to pokaždé dovezla tak, jak jsem si to krásně nabalila :D Patří taky někdo do mé party jménem ,,velké oči”? :D
Cestovní deníček, nebo-li Travelers Notebook je skvělý na průběžné zapisování zážitků z dovolené. Je potřeba si trošku zvyknout na trochu zvláštní formát. Oproti albu je prostor nejen zmenšený, ale i příliš úzký, ale zjistila jsem, že na lepení fotek různých formátů z koláží je perfektní. Stačí to jakkoliv nalepit a pak už jen dozdobit pár samolepkama, dopsat povídání a vypadá to skvěle. Dovolím si přiložit odkaz na můj starší článek, kde najdeš několik různých stránek v TN formátu.
Vyzkoušela jsem si také leporelový typ alba. Ten je podle mě perfektní buď jako dárek pro babičky s fotkama za poslední rok nebo na zaznamenání dovolené. Já dělala to první, akorát pro sebe (na všechny stránky můžeš kouknout zde). Větší formát dovolí člověku se trochu rozšoupnout a vytisknout i velké fotky. A na zdobení se využijou různé zbytečky z kolekcí.
Malinkým mini albumům jsem se docela dlouho vyhýbala. Nevěděla jsem jak na to a hlavně je to delší projekt (to znamená pro mě mnohem větší bordel na stole), než si nalepit ,,jen” stránku, či kapsovku. Nakonec jsem se ale odvážila a nelituji. Miluju je a pár už se mi jich povedlo zdárně dokončit.
U minialb je super, že si je můžu formátově přizpůsobit, ale ty nejmenší, jsou stejně nejvíc ťuťu. I když brzy si budu muset na tyhle pidi fotky nechat předepsat brýle hihi. Pokud by sis chtěla udělat jedno rychlé pidialbum z jedné papírové stránky, tady je návod ;)
Vím, že trendy v papírovém světě se rok od roku mění, stejně tak se mění to, co se mi líbí/nelíbí. Ale dovolím si tvrdit, že jsem už tak trochu našla svůj styl, že se mi dlouhodobě víc zamlouvají vzdušnější stránky, než ty hodně zaplněné a taky víc ty světlé, než tmavé (i když výjimky potvrzují pravidlo jako u všeho ;)) Nejvíc mi vyhovuje formát alba 9x12 inch, ale i 6x8. Těch mám několik a zas přikoupím.
No a do čeho bych už nikdy nešla? Zjistila jsem, že mi nevyhovuje mít album à la sešit, bez možnosti přeskakovat data. Zkoušela jsem ho jako album pro první rok dcery a nakonec to skončilo tak, že jsem musela stránky ze sešitu vyříznout a nalepit na jiný papír a pak dát do kroužkového alba. Jinak kluci svůj vlastní album od miminka nemají, máme jen ty společné alba zhruba od jejich 5 a 6 let, když jsem se scrapbookingem začala. Nevím, jak do budoucnosti, zda se o to budou jako dospělí prát u koho ty alba skončí, ale tipla bych si, že ne :) Tak snad nebudou nakonec někde na skládce :D
No ale nechci končit tohle mé ohlédnutí negativně a chtěla bych ti říct, že není důležité zda máš nebo nemáš úplně vše zaznamenané. I pár stránek za rok stačí, když není čas na tvoření. Důležité je mít aspoň něco vytisknuté a nalepené (ne, nemyslím si, že se těma milion fotkama budou naši potomci někdy v počítači probírat). A to nejdůležitější je, mít z tvoření radost!
POUŽITÝ MATERIÁL A POMŮCKY:Pokud některý materiál nebo pomůcka není skladem a ty ji nutně potřebuješ, nevěš hlavu! Dej si hlídacího psa. Jakmile to bude možné objednáme, naskladníme a emailem tě informujeme.
Jak jsem začínala, co všechno jsem si v papírovém světě vyzkoušela, čemu jsem zůstala věrná a co mě naopak už neláká?
Dnešní článek bude takové scrapbookingové ohlédnutí od mých prvních nesmělých (ale odvážných) pokusů až po dnešek, takže jestli jsi zvědavá, jaká byla má cesta od prvních experimentů, pojď se začíst a pobavit se na mých prvních výtvorech.
Asi jako každá z nás, na scrapbooking jsem narazila náhodou, když jsem chtěla vyrobit album syna. Na začátku píšu, že se scrapbookingu věnuji 8 let, ale úplně první handmade album jsem teda dělala už před skoro 15 lety. Měl to být dárek pro tchyni, koupila jsem si na aukru za pár kaček malé album z ručního papíru, nechala vytisknout fotky a po večerech lepila fotky do alba a kreslila kolem obrázky. Dnes mi to přijde dost směšné, ale pamatuji si, jak jsem byla tehdy z mého hotového výtvoru fakt nadšená.
Po tomhle ,,velkém” výtvoru jsem měla pár let pauzu, ale náhoda chtěla a na scrapbooking jsem narazila opět a to už bylo osudové. Chytla jsem se do pasti, ve které jsem doteď. Obchůdek Papero amo byl láska na první pohled. Ty nádherné kolekce, české nápisy, úžasná inspirace od holek na blogu… no to jsem prostě musela taky zkusit! Postupně v mé komodě a na mém pracovním stolečku přibývaly nezbytné věci k papírovému tvoření a já dělala svůj opravdický Project life album! S klukama jsme podnikali často výlety a vše jsem pečlivě zaznamenávala do alba, nic nesmělo chybět. Bylo to teda fakt hodně přeplácané, ale stejně mi to přijde i teď fajn. Byla jsem to prostě já a můj styl tehdy.
Kapsové stránky mě bavily moc, ale obdivovala jsem i velké layouty. Hlavně ty akvarelové s hodně nacákanýma barvama a různýma technikama.
Moc ráda jsem dělala stránky do soutěží a občas se mi povedlo i vyhrát, což mě samozřejmě nesmírně těšilo. Největší úspěch jsem měla asi s velkýma stránkama, na těch jsem se hodně kreativně vyřádila.
Hned první rok mého tvoření (rok 2017) jsem nesměla chybět na workshopu paperoamo v Praze. Byla jsem tak nadšená, že jsem si základy na stránku a minialbum, co jsme tam dělaly, pak koupila asi 3 x s vidinou, že si to nalepím znovu. No, nenalepila, hihi.
Jelikož jsem typický blíženec a miluji nové věci, časem jsem zkoušela krom velkých 12x12inch i nové formáty alb a projektů. Myslím, že jako první jsem dělala TN deníčky z dovolených. A taková zajímavost, se kterou bych se chlubit neměla, ale stejně to na sebe prásknu - TN deníček jsem si brala sebou na dovču asi stokrát, ale nikdy se mi nepovedlo ho během dovolené dělat a zpátky domů jsem to pokaždé dovezla tak, jak jsem si to krásně nabalila :D Patří taky někdo do mé party jménem ,,velké oči”? :D
Cestovní deníček, nebo-li Travelers Notebook je skvělý na průběžné zapisování zážitků z dovolené. Je potřeba si trošku zvyknout na trochu zvláštní formát. Oproti albu je prostor nejen zmenšený, ale i příliš úzký, ale zjistila jsem, že na lepení fotek různých formátů z koláží je perfektní. Stačí to jakkoliv nalepit a pak už jen dozdobit pár samolepkama, dopsat povídání a vypadá to skvěle. Dovolím si přiložit odkaz na můj starší článek, kde najdeš několik různých stránek v TN formátu.
Vyzkoušela jsem si také leporelový typ alba. Ten je podle mě perfektní buď jako dárek pro babičky s fotkama za poslední rok nebo na zaznamenání dovolené. Já dělala to první, akorát pro sebe (na všechny stránky můžeš kouknout zde). Větší formát dovolí člověku se trochu rozšoupnout a vytisknout i velké fotky. A na zdobení se využijou různé zbytečky z kolekcí.
Malinkým mini albumům jsem se docela dlouho vyhýbala. Nevěděla jsem jak na to a hlavně je to delší projekt (to znamená pro mě mnohem větší bordel na stole), než si nalepit ,,jen” stránku, či kapsovku. Nakonec jsem se ale odvážila a nelituji. Miluju je a pár už se mi jich povedlo zdárně dokončit.
U minialb je super, že si je můžu formátově přizpůsobit, ale ty nejmenší, jsou stejně nejvíc ťuťu. I když brzy si budu muset na tyhle pidi fotky nechat předepsat brýle hihi. Pokud by sis chtěla udělat jedno rychlé pidialbum z jedné papírové stránky, tady je návod ;)
Vím, že trendy v papírovém světě se rok od roku mění, stejně tak se mění to, co se mi líbí/nelíbí. Ale dovolím si tvrdit, že jsem už tak trochu našla svůj styl, že se mi dlouhodobě víc zamlouvají vzdušnější stránky, než ty hodně zaplněné a taky víc ty světlé, než tmavé (i když výjimky potvrzují pravidlo jako u všeho ;)) Nejvíc mi vyhovuje formát alba 9x12 inch, ale i 6x8. Těch mám několik a zas přikoupím.
No a do čeho bych už nikdy nešla? Zjistila jsem, že mi nevyhovuje mít album à la sešit, bez možnosti přeskakovat data. Zkoušela jsem ho jako album pro první rok dcery a nakonec to skončilo tak, že jsem musela stránky ze sešitu vyříznout a nalepit na jiný papír a pak dát do kroužkového alba. Jinak kluci svůj vlastní album od miminka nemají, máme jen ty společné alba zhruba od jejich 5 a 6 let, když jsem se scrapbookingem začala. Nevím, jak do budoucnosti, zda se o to budou jako dospělí prát u koho ty alba skončí, ale tipla bych si, že ne :) Tak snad nebudou nakonec někde na skládce :D
No ale nechci končit tohle mé ohlédnutí negativně a chtěla bych ti říct, že není důležité zda máš nebo nemáš úplně vše zaznamenané. I pár stránek za rok stačí, když není čas na tvoření. Důležité je mít aspoň něco vytisknuté a nalepené (ne, nemyslím si, že se těma milion fotkama budou naši potomci někdy v počítači probírat). A to nejdůležitější je, mít z tvoření radost!
POUŽITÝ MATERIÁL A POMŮCKY:Pokud některý materiál nebo pomůcka není skladem a ty ji nutně potřebuješ, nevěš hlavu! Dej si hlídacího psa. Jakmile to bude možné objednáme, naskladníme a emailem tě informujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat