13. KOMNATA / ALENA

Dneska si udělejte kávu do opravdu velkého džberu, neb tak dlouhý článek tu ještě nebyl! A že se toho hodně dozvíte! Vyzpovídaly jsme totiž naši nejextravagantnější členku týmu .. Alenu!

 

Lea: Já první, než mi tu otázku někdo vyfoukne. Aloušku, mě velice zajímají tvé změny barvy vlasů .. kolik jsi těch barev vystřídala, co tě vede k takovým odstínům a v jaké barvě a délce jsi se cítila nejlépe?

Puff, Leouši, já a vlasy, to je kapitola sama o sobě. Ve čtrnácti jsem začala s melírem a následně barvou (blond), stahovala jsem vlastní "pochcanou" slámu. Ta mi, defakto až na nějaké to podbarvení hnědou, vydržela až na vysokou. V druháku jsem se obarvila komplet na hnědo a pak jsem postupně přecházela na asi bordó, ta tomu odpovídá nejvíc. No po roce a kousek jsem to opět stáhla na blond a protože vlasy dostaly zabrat, musela jsem je ostříhat na mikádo. Půlku hlavy jsem si dala na ježka. No a od té doby jsem blond a nechávám si vlasy dorůst. Můj crazy hairstyle má počátky už někde na střední, kde mi bylo povoleno mít na léto růžové proužky. Na VŠ jsem pak měla těch proužků tolik a v takové míře, že hlava byla skoro celá růžová. A od té doby, co bydlím sama, si každé léto barvím hlavu celou! Nejdřív byla růžová, loni tyrkys a letos jsem potřebovala dodělat zbytky barev, takže jasnej unicorn! Všechny tyhle barvy mají opodstatnění v letním festivalovém víkendu Mighty sounds, na který prostě musím jet barevná, protože Punk není mrkev! Většinou mě barví mamka, za což jí patří velké díky, ale od té doby, co se mi odstěhovala, zvažuji pravidelné návštěvy kadeřnice. Počítejme srpen za začatek nové éry. Jinak nelíp jsem se cítila a asi vždycky budu v dlouhých vlasech. Není nad culík a drdol. A co se týče barvy, nejsem schopná odpovědět. Všechny mají něco do sebe. Blond je blond (nejradši bych docílila stříbrné až šedé), hnědá je geniální v tom, že nejdou tak vidět odrosty a neničí se moc vlasy. No a kdo by nemiloval crazy hair.

Jana B. Jee, Leuš, díky ... jsi mě inspirovala. Takže, Alčo, kolik máš tetování? A kolik času zabral obraz na jedné noze? Neměla jsi někdy problém kvůli práci, jakože bys se musela zahalovat? A máš v plánu další?? PS: A kolik taková sranda stojí, jestli se mohu zeptat? Já se v tom totiž vůbec nepohybuji.

Aaaa. Já myslela, že už víš. No dobrá. Tetování jsem chtěla už na základce. Mamka řekla, "až ti bude 15". Pak "až ti bude 18" a pak "dokud bydlíš pod mojí střechou" ... ne dělám si srandu, ale to do těch 18 je to pravda. Pak jsem řekla, že jdu a ona šla se mnou. Jako podpora. Bála jsem se. Takže první dvě jsem si nechala udělat v létě svého osmnactého života. Jsou to hvězdičky na kotníku a pak mám ještě dvě na podbříšku. Tenkrát mě obě kérky staly myslím 1800,- a platila jsem si je sama. Další v pořadí byla na levém stehně, jež má význam korunka = Králová, štětec a tužka = já byla s papírem a kreslením vždy kamarád, no a srdíčko a klíč = nějak se to spojit musí, že jo. To bylo 05/2013. A poslední přibylo v 03/2015. A to je mexická posmrtná maska La Muerte, jež má význam v uctění tvých zesnulých předků. Ráda bych k ní jednou přidala růže. 

Samozřejmě, že další chci. To je asi trochu závislost. Momentálně bych chtěla přes paži magnolie, které budou pokračovat na záda a na těch jednou bude čičina. Kérky nejsou levná sranda, a tak každá noha vyšla na 3500,- (neměla bych si je pojistit?). Co se týče věčné otázky ohledně bolesti. Každý to vnímá jinak. Já jsem schopna u toho podřimovat. Kotník bolí. A bílá, jenž se tetuje jako poslední, už bolí dost. Časová náročnost nohou byla zhruba 2,5 hodiny čistého tetovaní/noha. Nikdy jsem kvůli nim problém neměla (možná je to i o tom, že jsou na místech, která se snadno překryjí), současná vedoucí si na popud mých nohou nechala taky potetovat stehno. A zakazníci se občas taky zeptají a pochválí. Snad jsem zodpověděla všechno. Jinak se k tomu nabízí, že mám momentálně sedm děr v uších a jednu v nose. Měla jsem pod rtem, ale ten jsem zrušila kvůli zubům, ale chtěla bych do nosu septum. Malé.

Jana S.: Ali, jak jsi se dostala k Esmé? Je to tvá první mazlíčkovská láska?   mimochodem, co ty a Twilight? Edward nebo Jacob? 

My měli doma vždy zvířátka. K sedmým narozeninám jsem dostala pražského krysaříka. Jmenovala se Sarah. Byla to potvora. Ale měla jsem ji moc ráda. Nejvíc když jsem doma dostala vylágož a mohla jsem si jí postěžovat anebo když jsem byla sama doma. Ale poté se narodila nejmladší sestra a museli jsme ji dát k babičce, protože hrozně žárlila a útočila na miminko. Pak přišel Back č.1, když Stázka trošku povyrostla. Jenže po pár měsících nám ho při venčení přejelo auto. Spíš si podle okolností myslím, že to dotyčný udělal schválně a najel na něj. A protože by to bylo těžké pro malou, měli jsme do týdne doma podobného pejska jménem Back č.2. Tento pejsek stále bydlí s mamkou. Někdy během dospívání druhého Backa si mamka domů přivedla tehdy čtyřletou kočičku jménem Boaška. Ta stále bydlí s mamkou. A tam někde začala moje láska k těmto stvořením. Do té doby byla kočka něco, co nepřipadalo v úvahu a jedině pes. No a když nastal čas se odstěhovat z hnízda, našla jsem si útulek a tam na mě z fotky koukala malá černá potvůrka jménem Esmé, co hledá nový domov. A bylo jasno. Mám ji letos 3 roky a stejně mě dokáže překvapit. A k tomu Twilight. Nijak se netajím, že jméno jí zůstalo kvůli této sáze. Esmé byla vždycky dobrá a já ji měla ráda. Vlastně takhle sága odstartovala mé čtení knížek. Tenkrát se mi líbily i filmy, ale řekla jsem si, že si to přečtu. Přítel mi celou ságu koupil k narozeninám a ja hltala. Knihy jsou lepší! Jak jinak. A ano, ja jsem na upíří straně! Takže Edward, ale víc se mi líbil Emmett a z holek Alice. A Bellu nesnáším, ale možná za to může filmová představitelka.

Pavlína: Jsi rozhodně nejextravagantnější člen týmu a přesně si pamatuju důvod, proč jsme se tehdy rozhodly právě pro tebe: "Ta je tak šílená, že tu chceme!" Ali, řekni, co dalšího bláznivého tě láká - v hobby, cestování, vizáži (tetování už víme)... Nešetři nás, nic nás nepřekvapí!

Jako vážně? Já si tak šílená nepřipadám. Nutně si potřebuji skočit tandem a bungee jumping, ale stále mi to ještě nikdo nedal k těm narozkám .. tak snad až mi bude třicet (hrozný číslo). Chtěla bych zkusit potápění s bombou a jednou plavat s delfíny. Mým snem je Nový Zeland a Austrálie ... jednou to snad bude svatební cesta. Musí, jinak jedu sama i přes jazykový blok, co mám. A jestli neuvidím klokany, tak umřu. Chtěla bych si nějakého malého pochovat. Stejně tak jako bych tohle chtěla s tygrem. Malé lvíče se mi splnilo loni v květnu. 

Zpět k cestování. Chci vidět celou Evropu a nejvíc mě láká Skandinávie a Island. Nejsem zimomil, ale na chození po přírodě a památkách mám radši chladnější počasí. No a pak kdo by nechtěl jet do USA. S vizáží, těžko říct, já jsem kolikrát impulzivní, takže moc neplánuji, ale vzpomněla jsem si, že mimo těch magnolií a septa chci ještě kérku s Harry Potter tématikou. Jsem hrozný potterheads. A tím, jak dělám v optice, pořád bych kupovala brýle, ale s mýma očima je to složitější a je to poměrně drahá sranda.

Lucie: Ali, já vůbec nevím, co jsi studovala a kde pracuješ? A jaké by bylo tvoje vysněné zaměstnání?

Takže to asi vezmeme popořadě od dětských snů. Na druhém stupni ZŠ jsem chtěla být právník, ale pak jsem zjistila, že ty studují hodně dějepis, a tak jsem to rezolutně zavrhla. Humanitní vědy nejsou moje parketa. Následně jsem se motala kolem soudního lékařství, nevím, co k tomu říct, dosud mě to hrozně fascinuje a na VŠ byly přednášky ze soudního lekařství jedny z nejoblíbenějších. Během let na gymplu jsem moc nevěděla. Pak chvíli visela ve vzduchu architektura. Tam mě možná trochu mrzí, že jsem se víc nekousla a nějak se s tou matikou víc nepoprala. Jen mi chyběl kvalitní učitel. Buňky na to mám. Takže jsem seminář s matiky vzdala a v pololetí přešla na biologii. Od té doby jsem šla s cílem dostat se na medinu. Za dva roky po maturitě a nultém ročníku se ukázalo, že na to asi fakt nemám. I když o 12 bodů, ale asi tak se stovkou dalších lidí pod čarou. Ten rok se otvíralo na ČVUT v Kladně Plánování a řízení krizových situací. Přijímali během prázdnin. A tak jsem skončila tam. Během půl roku jsem zjistila, že obor je sice zajímavý, ale ne úplně pro mě. Tutíž jsem si podala přihlášku na vedlejší obor Optika a optometrie. A vzhledem k tomu, že mi bylo líto zahodit ten jeden odstudovaný rok, rozhodla jsem se studovat oba obory najednou. Oba jsem zdárně ukončila v řadném termínu. Na navazující studium jsem se nedostala, ale dost jsem se na to vyprdla. O rok později už ano, ale po půl roce jsem to ukončila, s tím, že mě to faaakt neba. Takže teď jsem ohledně studia ve fázi, že bych jednou ráda to Ing., ale jen za předpokladu, že najdu obor, který mě bude bavit. Pracuji jako optometrista (ten, co vám v optikách změří zrak, případně vysvětlí vše ohledně kontaktních čoček). Práce je fajn. Každý den je jiný, ale ty lidi jsou někdy na pěst. Uvidíme, kam mě vítr jednou zavane, ale asi nejsem ten typ, co ve svých 26 letech ví, co chce.

Anička: Ali, naše společná láska - Harry Potter! Prozraď nám, co všechno máš doma s motivy HP a kolikrát jsi četla a viděla všechny díly? Kdo je tvoje nejoblíbenější postava a kým bys v kouzelnickém světě byla ty?

Jupí, já doufala, že se zeptáš. No, u mě je to vtipné. Když byl HP boom, vůbec se mě to netýkalo. Tehdy jsem nečetla knížky skoro vůbec, a tak jsem viděla jen filmy. Ty se mi líbily. Postupně jsem to žrala víc a víc. Na každý nový díl jsme museli jít do kina. A já si někdy u šestého dílu řekla, že si to teda přečtu. S podmínkou, že nejdřív uvidím všechny díly zfilmované. Někdy na VŠ jsem s tím začala. Propadla jsem tomu ještě víc a díky novým informacím z knížek jsem si to užila dvakrát. Poslední díl jsem přečetla za týden a mamka se mě tehdy ptala, jestli bych taky nechtěla dělat něco jiného. "No nechtěla, mami, teď je to napínavé!". Od té doby jsem knížky přečetla dvakrát. Letos si pouštíme audioknihy před spaním, hrozně mě totiž štve, že přítel to nečetl. Filmy jsem viděla asi milionkrát a jednou. Upřímně, pokud nějaký díl nehraje alespoň jednou za měsíc, je něco špatně. Zásadně když lepím scrap a jsem sama doma (a někdy sama nejsem), mám ho pustěný jako kulisu. Znám to nazpaměť. Přítel vždycky, když přijde domů a slyší, co je puštěné, rezignovaně říká: "Už zase?" nebo "Vážně? Vždyť to hrálo nedávno.". Letos se chystám začít číst v AJ (podruhé), ale obávám se, že budu mít v ruce častěji slovník než knihu.  

Co všechno doma mám? Zase tolik toho není a fotky asi řeknou víc. Do budoucna chci posbírat celou sérii v AJ v barvách Nebelvíru a nutně, ale opravdu nutně, budu jednou mít to ilustrované vydání. Jinak v bodech: řetízek relikvie smrti, hrneček, šála Nebelvíru, Popfunk postavička Harryho (díííky, Sisi) a Rona (jednou budou všechny), plakát s relikví smrti (jsem si přivezla z Vietnamu, nepochopíš, tvrdím, že je to na nějakém vietnamském rýžovém papyrusu), jedny spoďáry z Primarku, všech 7 knížek plus scénář Prokletého dítěte a scénář Fantastických zvířat (to se taky počítá, ne?), učebnice Fantastická zvířata a kde je najít, Famfrpál v průhěhu věku a samozřejme Bajky Barda Beedleho. Letos jsem dostala omalovánky s HP tématikou a prý bude, ale někam se zatoulal, obraceč času. To je snad všechno. Moje nejoblíbenější postava je asi Snape a Lupin, nikdy se nemůžu rozhodnout. Joo a taky McGonagallová. Nesnáším ropuchu Dollores Umbridge. Škoda těch kočiček. A v kouzelnickém světě bych byla něco mezi Lenkou, Hermionou a Ginny. Rozhodně se smyslem pro porušování pravidel a školního řádu. Patronem by byla rozhodně kočka. Bavila by mě Obrana proti černé magii, Runy a Přeměňování. Ráda bych byla zvěromágem. A hůlku bych měla z dubového dřeva s žíní z ohonu jednorožce, nepoddajná.

 

Jana V.: Děvčátka mi všechno vyfoukla, co mě napadalo, tak já se pro doplnění obrázku naší Alči zeptám na její další záliby. Jak pokračuje krasopsaní a pole dance? Máš ještě další zálibu, o které nevíme (výtvarnou či nikoli). A kdo u vás doma vaří?

Krasopsaní je super! Ale přiznávám se dobrovolně, že jsem lemra a trénuji vždy jen danou frázi, kterou potřebuji napsat. Do diáře píšu falešnou kaligrafií, takže jedu rovnou. Chtěla bych víc trénovat. Musím se dokopat a stáhnout nějaké ty písanky. Škoda, že to nemůžu praktikovat jako v první třídě. Pole dance jsem přes prázdniny zrušila, protože bych tam stejně víc nebyla než byla a asi začnu v pokračování během podzimu. Pokud se teda otevře kurz v nějakém rozumném čase. 

Zálibu nějakou další asi vyloženě nemám. Snad jen, že jsem přes léto kvalitní knihomol. Neumím totiž číst v zimních měsících, protože hned usínám. A ráda bych se víc naučila používat svůj foťák, ale asi by to chtělo nějaký semestrální kurz. Jestli o něčem víte, pište! A kdo u nás vaří? Jednoznačně víc přítel. Mě to hrozně nebaví a jeho naopak moc. Navíc vaří fakt výborně! Mojí hlavní parketou jsou lasagne, ty musím dělat vždy já. Jinak vařím tehdy, když přítel nemůže a ještě jen jednoduchá jídla. Na druhou stranu, já peču a on ne. Máme to rozdělené. A poslední věc .. ten kdo vaří, nemyje nádobí! 

 

Silvie: Co sis kdysi dávno koupila na Paperoamo jako první? Jaký byl za tu dobu, co jsi v design teamu, tvůj nejoblíbenější kit? Co za materiál bys nikdy na projekt nepoužila? A jaká byla tvá první myšlenka, když ses dozvěděla, že jsi se dostala do design teamu Paperoamo?

Jako první jsem koupila roční předplatné tehdy PL kitu, Large starter pack a možná ještě něco. Největší fail byla kolekce kartiček Cinnamon (myslím) od Becky. Z ní jsem nakonec použila jen pár. Vůbec neodpovídaly barvy na fotkách u Becky na shopu a v reálu. Byla jsem tenkrát dost zklamaná. Nejoblíbenější kit? On každý má něco do sebe, ale přesně nevím, určitě to byl nějaký od tebe, třeba loňský podzimní, který jsem nejdřív zavrhla a pak jsem vypotřebovala celý. Co bych nikdy nepoužila? Neumím dělat takové ty extra vintage projekty. Můj největší vintage počin je nalepení papírových kytiček na přání nebo svatební album, tam to naopak neumím udělat bez nich. A co jsem si myslela, když jsem si přečetla kartičku, že jsem v DT? Tak to je hustý a volala jsem to s hysterickým smíchem Tomovi. A vzapětí mi došlo, že vlastně vůbec nemám žádné nápady na články.. a tak je to pořád. 

 

Valika: Ak by to nebola ruzova a tyrkysova ... viem, ze zivot bez tychto farieb prakticky neexistuje ... tak aku inu farebnu kombinaciu by si si zvolila ? ake ine farby mas rada a ktoru nenavidis?

Mentolovou mi asi neuznážš, viď? Ne, dobře, miluji šedivou, modrou a poslední rok horčicovou. Nechovám zášť ani k fialové a svěže zelené. Vlastně ani khaki není svým způsobem špatná. Nemusím oranžovou, ta je fakt špatná, a hnědou. Ale jsou situace, kdy jsem je ochotná akceptovat, třeba na podzim na dýních. Černá a bílá je klasika a na červenou ještě jaksi nemám názor. Radši se koukám na pastelové barvy, ale nakonec vyberu nebo použiju syté.

Jana B. PS: Alčo, jak se spíchne ta panenka Woodoo? :) 

Dneska si udělejte kávu do opravdu velkého džberu, neb tak dlouhý článek tu ještě nebyl! A že se toho hodně dozvíte! Vyzpovídaly jsme totiž naši nejextravagantnější členku týmu .. Alenu!

 

Lea: Já první, než mi tu otázku někdo vyfoukne. Aloušku, mě velice zajímají tvé změny barvy vlasů .. kolik jsi těch barev vystřídala, co tě vede k takovým odstínům a v jaké barvě a délce jsi se cítila nejlépe?

Puff, Leouši, já a vlasy, to je kapitola sama o sobě. Ve čtrnácti jsem začala s melírem a následně barvou (blond), stahovala jsem vlastní "pochcanou" slámu. Ta mi, defakto až na nějaké to podbarvení hnědou, vydržela až na vysokou. V druháku jsem se obarvila komplet na hnědo a pak jsem postupně přecházela na asi bordó, ta tomu odpovídá nejvíc. No po roce a kousek jsem to opět stáhla na blond a protože vlasy dostaly zabrat, musela jsem je ostříhat na mikádo. Půlku hlavy jsem si dala na ježka. No a od té doby jsem blond a nechávám si vlasy dorůst. Můj crazy hairstyle má počátky už někde na střední, kde mi bylo povoleno mít na léto růžové proužky. Na VŠ jsem pak měla těch proužků tolik a v takové míře, že hlava byla skoro celá růžová. A od té doby, co bydlím sama, si každé léto barvím hlavu celou! Nejdřív byla růžová, loni tyrkys a letos jsem potřebovala dodělat zbytky barev, takže jasnej unicorn! Všechny tyhle barvy mají opodstatnění v letním festivalovém víkendu Mighty sounds, na který prostě musím jet barevná, protože Punk není mrkev! Většinou mě barví mamka, za což jí patří velké díky, ale od té doby, co se mi odstěhovala, zvažuji pravidelné návštěvy kadeřnice. Počítejme srpen za začatek nové éry. Jinak nelíp jsem se cítila a asi vždycky budu v dlouhých vlasech. Není nad culík a drdol. A co se týče barvy, nejsem schopná odpovědět. Všechny mají něco do sebe. Blond je blond (nejradši bych docílila stříbrné až šedé), hnědá je geniální v tom, že nejdou tak vidět odrosty a neničí se moc vlasy. No a kdo by nemiloval crazy hair.

Jana B. Jee, Leuš, díky ... jsi mě inspirovala. Takže, Alčo, kolik máš tetování? A kolik času zabral obraz na jedné noze? Neměla jsi někdy problém kvůli práci, jakože bys se musela zahalovat? A máš v plánu další?? PS: A kolik taková sranda stojí, jestli se mohu zeptat? Já se v tom totiž vůbec nepohybuji.

Aaaa. Já myslela, že už víš. No dobrá. Tetování jsem chtěla už na základce. Mamka řekla, "až ti bude 15". Pak "až ti bude 18" a pak "dokud bydlíš pod mojí střechou" ... ne dělám si srandu, ale to do těch 18 je to pravda. Pak jsem řekla, že jdu a ona šla se mnou. Jako podpora. Bála jsem se. Takže první dvě jsem si nechala udělat v létě svého osmnactého života. Jsou to hvězdičky na kotníku a pak mám ještě dvě na podbříšku. Tenkrát mě obě kérky staly myslím 1800,- a platila jsem si je sama. Další v pořadí byla na levém stehně, jež má význam korunka = Králová, štětec a tužka = já byla s papírem a kreslením vždy kamarád, no a srdíčko a klíč = nějak se to spojit musí, že jo. To bylo 05/2013. A poslední přibylo v 03/2015. A to je mexická posmrtná maska La Muerte, jež má význam v uctění tvých zesnulých předků. Ráda bych k ní jednou přidala růže. 

Samozřejmě, že další chci. To je asi trochu závislost. Momentálně bych chtěla přes paži magnolie, které budou pokračovat na záda a na těch jednou bude čičina. Kérky nejsou levná sranda, a tak každá noha vyšla na 3500,- (neměla bych si je pojistit?). Co se týče věčné otázky ohledně bolesti. Každý to vnímá jinak. Já jsem schopna u toho podřimovat. Kotník bolí. A bílá, jenž se tetuje jako poslední, už bolí dost. Časová náročnost nohou byla zhruba 2,5 hodiny čistého tetovaní/noha. Nikdy jsem kvůli nim problém neměla (možná je to i o tom, že jsou na místech, která se snadno překryjí), současná vedoucí si na popud mých nohou nechala taky potetovat stehno. A zakazníci se občas taky zeptají a pochválí. Snad jsem zodpověděla všechno. Jinak se k tomu nabízí, že mám momentálně sedm děr v uších a jednu v nose. Měla jsem pod rtem, ale ten jsem zrušila kvůli zubům, ale chtěla bych do nosu septum. Malé.

Jana S.: Ali, jak jsi se dostala k Esmé? Je to tvá první mazlíčkovská láska?   mimochodem, co ty a Twilight? Edward nebo Jacob? 

My měli doma vždy zvířátka. K sedmým narozeninám jsem dostala pražského krysaříka. Jmenovala se Sarah. Byla to potvora. Ale měla jsem ji moc ráda. Nejvíc když jsem doma dostala vylágož a mohla jsem si jí postěžovat anebo když jsem byla sama doma. Ale poté se narodila nejmladší sestra a museli jsme ji dát k babičce, protože hrozně žárlila a útočila na miminko. Pak přišel Back č.1, když Stázka trošku povyrostla. Jenže po pár měsících nám ho při venčení přejelo auto. Spíš si podle okolností myslím, že to dotyčný udělal schválně a najel na něj. A protože by to bylo těžké pro malou, měli jsme do týdne doma podobného pejska jménem Back č.2. Tento pejsek stále bydlí s mamkou. Někdy během dospívání druhého Backa si mamka domů přivedla tehdy čtyřletou kočičku jménem Boaška. Ta stále bydlí s mamkou. A tam někde začala moje láska k těmto stvořením. Do té doby byla kočka něco, co nepřipadalo v úvahu a jedině pes. No a když nastal čas se odstěhovat z hnízda, našla jsem si útulek a tam na mě z fotky koukala malá černá potvůrka jménem Esmé, co hledá nový domov. A bylo jasno. Mám ji letos 3 roky a stejně mě dokáže překvapit. A k tomu Twilight. Nijak se netajím, že jméno jí zůstalo kvůli této sáze. Esmé byla vždycky dobrá a já ji měla ráda. Vlastně takhle sága odstartovala mé čtení knížek. Tenkrát se mi líbily i filmy, ale řekla jsem si, že si to přečtu. Přítel mi celou ságu koupil k narozeninám a ja hltala. Knihy jsou lepší! Jak jinak. A ano, ja jsem na upíří straně! Takže Edward, ale víc se mi líbil Emmett a z holek Alice. A Bellu nesnáším, ale možná za to může filmová představitelka.

Pavlína: Jsi rozhodně nejextravagantnější člen týmu a přesně si pamatuju důvod, proč jsme se tehdy rozhodly právě pro tebe: "Ta je tak šílená, že tu chceme!" Ali, řekni, co dalšího bláznivého tě láká - v hobby, cestování, vizáži (tetování už víme)... Nešetři nás, nic nás nepřekvapí!

Jako vážně? Já si tak šílená nepřipadám. Nutně si potřebuji skočit tandem a bungee jumping, ale stále mi to ještě nikdo nedal k těm narozkám .. tak snad až mi bude třicet (hrozný číslo). Chtěla bych zkusit potápění s bombou a jednou plavat s delfíny. Mým snem je Nový Zeland a Austrálie ... jednou to snad bude svatební cesta. Musí, jinak jedu sama i přes jazykový blok, co mám. A jestli neuvidím klokany, tak umřu. Chtěla bych si nějakého malého pochovat. Stejně tak jako bych tohle chtěla s tygrem. Malé lvíče se mi splnilo loni v květnu. 

Zpět k cestování. Chci vidět celou Evropu a nejvíc mě láká Skandinávie a Island. Nejsem zimomil, ale na chození po přírodě a památkách mám radši chladnější počasí. No a pak kdo by nechtěl jet do USA. S vizáží, těžko říct, já jsem kolikrát impulzivní, takže moc neplánuji, ale vzpomněla jsem si, že mimo těch magnolií a septa chci ještě kérku s Harry Potter tématikou. Jsem hrozný potterheads. A tím, jak dělám v optice, pořád bych kupovala brýle, ale s mýma očima je to složitější a je to poměrně drahá sranda.

Lucie: Ali, já vůbec nevím, co jsi studovala a kde pracuješ? A jaké by bylo tvoje vysněné zaměstnání?

Takže to asi vezmeme popořadě od dětských snů. Na druhém stupni ZŠ jsem chtěla být právník, ale pak jsem zjistila, že ty studují hodně dějepis, a tak jsem to rezolutně zavrhla. Humanitní vědy nejsou moje parketa. Následně jsem se motala kolem soudního lékařství, nevím, co k tomu říct, dosud mě to hrozně fascinuje a na VŠ byly přednášky ze soudního lekařství jedny z nejoblíbenějších. Během let na gymplu jsem moc nevěděla. Pak chvíli visela ve vzduchu architektura. Tam mě možná trochu mrzí, že jsem se víc nekousla a nějak se s tou matikou víc nepoprala. Jen mi chyběl kvalitní učitel. Buňky na to mám. Takže jsem seminář s matiky vzdala a v pololetí přešla na biologii. Od té doby jsem šla s cílem dostat se na medinu. Za dva roky po maturitě a nultém ročníku se ukázalo, že na to asi fakt nemám. I když o 12 bodů, ale asi tak se stovkou dalších lidí pod čarou. Ten rok se otvíralo na ČVUT v Kladně Plánování a řízení krizových situací. Přijímali během prázdnin. A tak jsem skončila tam. Během půl roku jsem zjistila, že obor je sice zajímavý, ale ne úplně pro mě. Tutíž jsem si podala přihlášku na vedlejší obor Optika a optometrie. A vzhledem k tomu, že mi bylo líto zahodit ten jeden odstudovaný rok, rozhodla jsem se studovat oba obory najednou. Oba jsem zdárně ukončila v řadném termínu. Na navazující studium jsem se nedostala, ale dost jsem se na to vyprdla. O rok později už ano, ale po půl roce jsem to ukončila, s tím, že mě to faaakt neba. Takže teď jsem ohledně studia ve fázi, že bych jednou ráda to Ing., ale jen za předpokladu, že najdu obor, který mě bude bavit. Pracuji jako optometrista (ten, co vám v optikách změří zrak, případně vysvětlí vše ohledně kontaktních čoček). Práce je fajn. Každý den je jiný, ale ty lidi jsou někdy na pěst. Uvidíme, kam mě vítr jednou zavane, ale asi nejsem ten typ, co ve svých 26 letech ví, co chce.

Anička: Ali, naše společná láska - Harry Potter! Prozraď nám, co všechno máš doma s motivy HP a kolikrát jsi četla a viděla všechny díly? Kdo je tvoje nejoblíbenější postava a kým bys v kouzelnickém světě byla ty?

Jupí, já doufala, že se zeptáš. No, u mě je to vtipné. Když byl HP boom, vůbec se mě to netýkalo. Tehdy jsem nečetla knížky skoro vůbec, a tak jsem viděla jen filmy. Ty se mi líbily. Postupně jsem to žrala víc a víc. Na každý nový díl jsme museli jít do kina. A já si někdy u šestého dílu řekla, že si to teda přečtu. S podmínkou, že nejdřív uvidím všechny díly zfilmované. Někdy na VŠ jsem s tím začala. Propadla jsem tomu ještě víc a díky novým informacím z knížek jsem si to užila dvakrát. Poslední díl jsem přečetla za týden a mamka se mě tehdy ptala, jestli bych taky nechtěla dělat něco jiného. "No nechtěla, mami, teď je to napínavé!". Od té doby jsem knížky přečetla dvakrát. Letos si pouštíme audioknihy před spaním, hrozně mě totiž štve, že přítel to nečetl. Filmy jsem viděla asi milionkrát a jednou. Upřímně, pokud nějaký díl nehraje alespoň jednou za měsíc, je něco špatně. Zásadně když lepím scrap a jsem sama doma (a někdy sama nejsem), mám ho pustěný jako kulisu. Znám to nazpaměť. Přítel vždycky, když přijde domů a slyší, co je puštěné, rezignovaně říká: "Už zase?" nebo "Vážně? Vždyť to hrálo nedávno.". Letos se chystám začít číst v AJ (podruhé), ale obávám se, že budu mít v ruce častěji slovník než knihu.  

Co všechno doma mám? Zase tolik toho není a fotky asi řeknou víc. Do budoucna chci posbírat celou sérii v AJ v barvách Nebelvíru a nutně, ale opravdu nutně, budu jednou mít to ilustrované vydání. Jinak v bodech: řetízek relikvie smrti, hrneček, šála Nebelvíru, Popfunk postavička Harryho (díííky, Sisi) a Rona (jednou budou všechny), plakát s relikví smrti (jsem si přivezla z Vietnamu, nepochopíš, tvrdím, že je to na nějakém vietnamském rýžovém papyrusu), jedny spoďáry z Primarku, všech 7 knížek plus scénář Prokletého dítěte a scénář Fantastických zvířat (to se taky počítá, ne?), učebnice Fantastická zvířata a kde je najít, Famfrpál v průhěhu věku a samozřejme Bajky Barda Beedleho. Letos jsem dostala omalovánky s HP tématikou a prý bude, ale někam se zatoulal, obraceč času. To je snad všechno. Moje nejoblíbenější postava je asi Snape a Lupin, nikdy se nemůžu rozhodnout. Joo a taky McGonagallová. Nesnáším ropuchu Dollores Umbridge. Škoda těch kočiček. A v kouzelnickém světě bych byla něco mezi Lenkou, Hermionou a Ginny. Rozhodně se smyslem pro porušování pravidel a školního řádu. Patronem by byla rozhodně kočka. Bavila by mě Obrana proti černé magii, Runy a Přeměňování. Ráda bych byla zvěromágem. A hůlku bych měla z dubového dřeva s žíní z ohonu jednorožce, nepoddajná.

 

Jana V.: Děvčátka mi všechno vyfoukla, co mě napadalo, tak já se pro doplnění obrázku naší Alči zeptám na její další záliby. Jak pokračuje krasopsaní a pole dance? Máš ještě další zálibu, o které nevíme (výtvarnou či nikoli). A kdo u vás doma vaří?

Krasopsaní je super! Ale přiznávám se dobrovolně, že jsem lemra a trénuji vždy jen danou frázi, kterou potřebuji napsat. Do diáře píšu falešnou kaligrafií, takže jedu rovnou. Chtěla bych víc trénovat. Musím se dokopat a stáhnout nějaké ty písanky. Škoda, že to nemůžu praktikovat jako v první třídě. Pole dance jsem přes prázdniny zrušila, protože bych tam stejně víc nebyla než byla a asi začnu v pokračování během podzimu. Pokud se teda otevře kurz v nějakém rozumném čase. 

Zálibu nějakou další asi vyloženě nemám. Snad jen, že jsem přes léto kvalitní knihomol. Neumím totiž číst v zimních měsících, protože hned usínám. A ráda bych se víc naučila používat svůj foťák, ale asi by to chtělo nějaký semestrální kurz. Jestli o něčem víte, pište! A kdo u nás vaří? Jednoznačně víc přítel. Mě to hrozně nebaví a jeho naopak moc. Navíc vaří fakt výborně! Mojí hlavní parketou jsou lasagne, ty musím dělat vždy já. Jinak vařím tehdy, když přítel nemůže a ještě jen jednoduchá jídla. Na druhou stranu, já peču a on ne. Máme to rozdělené. A poslední věc .. ten kdo vaří, nemyje nádobí! 

 

Silvie: Co sis kdysi dávno koupila na Paperoamo jako první? Jaký byl za tu dobu, co jsi v design teamu, tvůj nejoblíbenější kit? Co za materiál bys nikdy na projekt nepoužila? A jaká byla tvá první myšlenka, když ses dozvěděla, že jsi se dostala do design teamu Paperoamo?

Jako první jsem koupila roční předplatné tehdy PL kitu, Large starter pack a možná ještě něco. Největší fail byla kolekce kartiček Cinnamon (myslím) od Becky. Z ní jsem nakonec použila jen pár. Vůbec neodpovídaly barvy na fotkách u Becky na shopu a v reálu. Byla jsem tenkrát dost zklamaná. Nejoblíbenější kit? On každý má něco do sebe, ale přesně nevím, určitě to byl nějaký od tebe, třeba loňský podzimní, který jsem nejdřív zavrhla a pak jsem vypotřebovala celý. Co bych nikdy nepoužila? Neumím dělat takové ty extra vintage projekty. Můj největší vintage počin je nalepení papírových kytiček na přání nebo svatební album, tam to naopak neumím udělat bez nich. A co jsem si myslela, když jsem si přečetla kartičku, že jsem v DT? Tak to je hustý a volala jsem to s hysterickým smíchem Tomovi. A vzapětí mi došlo, že vlastně vůbec nemám žádné nápady na články.. a tak je to pořád. 

 

Valika: Ak by to nebola ruzova a tyrkysova ... viem, ze zivot bez tychto farieb prakticky neexistuje ... tak aku inu farebnu kombinaciu by si si zvolila ? ake ine farby mas rada a ktoru nenavidis?

Mentolovou mi asi neuznážš, viď? Ne, dobře, miluji šedivou, modrou a poslední rok horčicovou. Nechovám zášť ani k fialové a svěže zelené. Vlastně ani khaki není svým způsobem špatná. Nemusím oranžovou, ta je fakt špatná, a hnědou. Ale jsou situace, kdy jsem je ochotná akceptovat, třeba na podzim na dýních. Černá a bílá je klasika a na červenou ještě jaksi nemám názor. Radši se koukám na pastelové barvy, ale nakonec vyberu nebo použiju syté.

Jana B. PS: Alčo, jak se spíchne ta panenka Woodoo? :)