FREESTYLE

Waterfall

ALONA

Nemáte někdy chuť vyfotit děj nebo situaci, kterou nejde uchopit jednou jedinou okamžikovou fotkou? Občas si říkám, že to nejde vyfotit, že bych nejraději do fotoalba dala video, protože fotka to nevystihne. Jenomže dělám fotoalbum, tak co s tím?

Mám několik fotek z fotbalového zápasu, kde jsem fotila děti. Tito dva byli tak zabraní do vlastní diskuze, že odkývali účast ve fotbale a ani nevěděli jak. Diskuze byla tak zajímavá, že jim ani moc nepřekáželi ostatní hráči. Ano, trochu jim skákali do řeči, ale celkem to šlo ignorovat. Celé to bylo tak vtipné, že jsem měla problém to fotit, jak se mi smíchem třásl foťák v rukou.

Jenomže, když jsem fotky vytiskla a poskládala vedle sebe, už tak vtipně nevypadaly. Bez komentáře to tudíž byla jenom sekvence skoro stejných fotografií.

Rozhodla jsem se proto oprášit techniku „vodopádu“ pro uspořádaní fotek. Dělám takový „vodopád“ poprvé a pokusím se vysvětlit postup na fotografiích. Sama jsem to dělala podle instruktážního videa – stačí na Youtube zadat „waterfall card tutorial“.

Fotky jsem nalepila na podkladový papír a z jedné strany jsem nechala delší okraj – 5-6mm. Z druhé strany jsem nalepila kus kostkované PL kartičky. Perfektně se mi hodila bublina, protože se chystám na mini komiks.

Dále potřebuji udělat základ konstrukce pro „vodopád“. Z třicítkové vzorované čtvrtky jsem ustřihla proužek tak, aby byl o malinko užší, než fotografie. Přeložím papír tak, aby jedna strana byla trochu delší. Tu kratší stranu jsem rýhovala na proužky čtvrt palce (nebo 6mm) a každý ohyb ohnula. Ohybů má být tolik, kolik je fotek.

Fotografie jsem podlepila tenkou oboustrannou lepenkou z obracené strany. Lepím fotky pak na orýhovanou čtvrku zespoda a zarovnávám vždy k ohybu. Po nalepení jsem ještě každou fotku ohnula, aby lépe držela v otevřeném stavu.

Pak je potřeba udělat kapsu, která bude celý „vodopád“ držet na stránce. Je pro to potřeba proužek papíru, který se nalepí pod spodní fotografii a ze zadní strany se pak ohne a zalepí.

Spodní část papíru je „tahací“, pomocí níž se celý „vodopád“ uvádí do pohybu. Je lepší, aby ten papír byl silnější, konstrukce pak lépe funguje. Proto jsem ho podlepila ještě jedním kouskem čtvrtky a mezi ně vlepila šipku, aby bylo jasné, za co tahat. Celé se to lepí na stránku za ten proužek, který je provlečen pod spodní fotkou.

Pak jsem to trochu ozdobila, aby to vypadalo jako komiks. Použila jsem staré papíry ze zásob. I takové příšerky se občas hodí. V mém komiksu jsou to fotbaloví hráči, co furt rušili moje „brankáře“.

Co říkáte výsledku? Mně to připadá jako rozumný kompromis mezi fotkou a videem.

 

A ještě na závěr se podělím o svůj cestovní deníček. Takhle vypadá v dokončeném stavu. Moc se mi líbí fotky, jak děvčata skládají do kapes cestovních deníčků samolepky, sponky a jiné ozdoby. V mém světě to nejde. Prostě se to tam NE-VEJ-DE...

Waterfall

ALONA

Nemáte někdy chuť vyfotit děj nebo situaci, kterou nejde uchopit jednou jedinou okamžikovou fotkou? Občas si říkám, že to nejde vyfotit, že bych nejraději do fotoalba dala video, protože fotka to nevystihne. Jenomže dělám fotoalbum, tak co s tím?

Mám několik fotek z fotbalového zápasu, kde jsem fotila děti. Tito dva byli tak zabraní do vlastní diskuze, že odkývali účast ve fotbale a ani nevěděli jak. Diskuze byla tak zajímavá, že jim ani moc nepřekáželi ostatní hráči. Ano, trochu jim skákali do řeči, ale celkem to šlo ignorovat. Celé to bylo tak vtipné, že jsem měla problém to fotit, jak se mi smíchem třásl foťák v rukou.

Jenomže, když jsem fotky vytiskla a poskládala vedle sebe, už tak vtipně nevypadaly. Bez komentáře to tudíž byla jenom sekvence skoro stejných fotografií.

Rozhodla jsem se proto oprášit techniku „vodopádu“ pro uspořádaní fotek. Dělám takový „vodopád“ poprvé a pokusím se vysvětlit postup na fotografiích. Sama jsem to dělala podle instruktážního videa – stačí na Youtube zadat „waterfall card tutorial“.

Fotky jsem nalepila na podkladový papír a z jedné strany jsem nechala delší okraj – 5-6mm. Z druhé strany jsem nalepila kus kostkované PL kartičky. Perfektně se mi hodila bublina, protože se chystám na mini komiks.

Dále potřebuji udělat základ konstrukce pro „vodopád“. Z třicítkové vzorované čtvrtky jsem ustřihla proužek tak, aby byl o malinko užší, než fotografie. Přeložím papír tak, aby jedna strana byla trochu delší. Tu kratší stranu jsem rýhovala na proužky čtvrt palce (nebo 6mm) a každý ohyb ohnula. Ohybů má být tolik, kolik je fotek.

Fotografie jsem podlepila tenkou oboustrannou lepenkou z obracené strany. Lepím fotky pak na orýhovanou čtvrku zespoda a zarovnávám vždy k ohybu. Po nalepení jsem ještě každou fotku ohnula, aby lépe držela v otevřeném stavu.

Pak je potřeba udělat kapsu, která bude celý „vodopád“ držet na stránce. Je pro to potřeba proužek papíru, který se nalepí pod spodní fotografii a ze zadní strany se pak ohne a zalepí.

Spodní část papíru je „tahací“, pomocí níž se celý „vodopád“ uvádí do pohybu. Je lepší, aby ten papír byl silnější, konstrukce pak lépe funguje. Proto jsem ho podlepila ještě jedním kouskem čtvrtky a mezi ně vlepila šipku, aby bylo jasné, za co tahat. Celé se to lepí na stránku za ten proužek, který je provlečen pod spodní fotkou.

Pak jsem to trochu ozdobila, aby to vypadalo jako komiks. Použila jsem staré papíry ze zásob. I takové příšerky se občas hodí. V mém komiksu jsou to fotbaloví hráči, co furt rušili moje „brankáře“.

Co říkáte výsledku? Mně to připadá jako rozumný kompromis mezi fotkou a videem.

 

A ještě na závěr se podělím o svůj cestovní deníček. Takhle vypadá v dokončeném stavu. Moc se mi líbí fotky, jak děvčata skládají do kapes cestovních deníčků samolepky, sponky a jiné ozdoby. V mém světě to nejde. Prostě se to tam NE-VEJ-DE...