Život v design teamu / ALONA

ALONA

Rok v DT mi přinesl mnoho zpestření do života. Poznala jsem úžasné lidi, které mě inspirují a povzbuzují k tvorbě. Naučila jsem se při scrapování hledat inspiraci ve světě okolo (design, móda, umění, architektuře, lidech). Ale už to není pouze o hledání ispirace pro scrapbooking. Naopak scrapbooking mě inspiruje k zkoumání nových věcí a otevírá nové dveře.

V dubnu mě scrapbooking dovedl až na Saharu ... Jak? Jednoduše – došly fotky... Nejsem spokojena s výsledky vlastního fotografování a kolikrát jsem si říkala, že by bylo fajn mít fotky, co padají z nebe, a soustředit se jen na scrap. Ale člověk nemůže mít všechno, že? A požehnaný je člověk, jež chce něco, co z nebe nepadá, neboť hledá a zkouší a hledá... až jednou najde.

A tak, když jsem dostala nabídku následovat fotografa Jardu Spáčila při focení písečných dun za úsvitu, věděla jsem, že jsem našla pro sebe Nezapomenutelné Ráno.

Když se mi nadšením otevřely obě oči, ještě před úsvitem jsem si vzpomněla na Valiku – která umí nejlépe slovně popsat jakoukoliv situaci - „Brutál Masaker!“:) Kdo mě viděl v šílenou desátou hodinu ranní, ví, o čem mluvím.

Vydali jsme se za tmy k přírodnímu zázraku – písečným dunám na jihu ostrova Gran Canaria. Veškerý písek tady je malá část Západní Sahary, kterou sem přes oceán donesl vítr. Neuvěřitelné!

Jarda se zaměřuje na focení krajinek a se zápalem pořizoval jeden snímek dun za druhým. ZDE je ukázka mistrovské fotografie dun od něj.

Já jsem vyfotila písek vpravo, písek vlevo, znovu písek vpravo... A něco mi na tom písku chybělo - lidi. Tak se z Jardy stal saharský model.

Měla jsem k němu jedinou výhradu – moc rychle se přemísťuje z jednoho místa focení na druhé :) Spoustu záběrů mám rozmazaných... No jo, kdo neumí fotit, má dvě možnosti – buď se fotit naučí, anebo bude malovat :) Takže to vypadá, že mám fotografie, které mohu proměňovat ve sketče v artjournalu.

A když už se Jarda konečně zastavil na delší dobu, mini Sahara se začala plnit. Vidíte toho chlapa v neonově oranžovém tričku? Ten se neztratí... ani v dunách...

Kromě dun jsem si toho nezapomenutelného rána odnesla ještě jednu úžasnou věc. Před svítáním mi Jarda ukázal svou fotku mléčné dráhy a vysvětlil, jak se fotí, i když není okem viditelná. Pro mě, která se raduje z dobře povedené footfie (rozuměj foto dobře viditelného objektu), tohle byl objev z říše pohádek.

Foto: Jarda

Foto: Jarda Spáčil v galérii ZDE.

Zkoušeli jsme mléčnou dráhu najít pomocí appky na telefonu, která ukazuje aktuální hvězdnou oblohu. Touhle dobou byla zrovna vedle měsíce, který ji „stínil“ svým světlem, takže se foto nepovedlo. Ale brouk do hlavy byl zasazený. Tohle budu muset vyzkoušet!

Mléčnou dráhu si nechám na další dobrodružství. Teď konečně mám fotku a mohu se pustit do scrapování.

Jsem moc vděčná za zážitky a radost, které mi scrapbooking přináší. A přejí i Vám, ať Vás koníček těší a přináší nová dobrodružství do života. Hezké scrapování!

ALONA

Rok v DT mi přinesl mnoho zpestření do života. Poznala jsem úžasné lidi, které mě inspirují a povzbuzují k tvorbě. Naučila jsem se při scrapování hledat inspiraci ve světě okolo (design, móda, umění, architektuře, lidech). Ale už to není pouze o hledání ispirace pro scrapbooking. Naopak scrapbooking mě inspiruje k zkoumání nových věcí a otevírá nové dveře.

V dubnu mě scrapbooking dovedl až na Saharu ... Jak? Jednoduše – došly fotky... Nejsem spokojena s výsledky vlastního fotografování a kolikrát jsem si říkala, že by bylo fajn mít fotky, co padají z nebe, a soustředit se jen na scrap. Ale člověk nemůže mít všechno, že? A požehnaný je člověk, jež chce něco, co z nebe nepadá, neboť hledá a zkouší a hledá... až jednou najde.

A tak, když jsem dostala nabídku následovat fotografa Jardu Spáčila při focení písečných dun za úsvitu, věděla jsem, že jsem našla pro sebe Nezapomenutelné Ráno.

Když se mi nadšením otevřely obě oči, ještě před úsvitem jsem si vzpomněla na Valiku – která umí nejlépe slovně popsat jakoukoliv situaci - „Brutál Masaker!“:) Kdo mě viděl v šílenou desátou hodinu ranní, ví, o čem mluvím.

Vydali jsme se za tmy k přírodnímu zázraku – písečným dunám na jihu ostrova Gran Canaria. Veškerý písek tady je malá část Západní Sahary, kterou sem přes oceán donesl vítr. Neuvěřitelné!

Jarda se zaměřuje na focení krajinek a se zápalem pořizoval jeden snímek dun za druhým. ZDE je ukázka mistrovské fotografie dun od něj.

Já jsem vyfotila písek vpravo, písek vlevo, znovu písek vpravo... A něco mi na tom písku chybělo - lidi. Tak se z Jardy stal saharský model.

Měla jsem k němu jedinou výhradu – moc rychle se přemísťuje z jednoho místa focení na druhé :) Spoustu záběrů mám rozmazaných... No jo, kdo neumí fotit, má dvě možnosti – buď se fotit naučí, anebo bude malovat :) Takže to vypadá, že mám fotografie, které mohu proměňovat ve sketče v artjournalu.

A když už se Jarda konečně zastavil na delší dobu, mini Sahara se začala plnit. Vidíte toho chlapa v neonově oranžovém tričku? Ten se neztratí... ani v dunách...

Kromě dun jsem si toho nezapomenutelného rána odnesla ještě jednu úžasnou věc. Před svítáním mi Jarda ukázal svou fotku mléčné dráhy a vysvětlil, jak se fotí, i když není okem viditelná. Pro mě, která se raduje z dobře povedené footfie (rozuměj foto dobře viditelného objektu), tohle byl objev z říše pohádek.

Foto: Jarda

Foto: Jarda Spáčil v galérii ZDE.

Zkoušeli jsme mléčnou dráhu najít pomocí appky na telefonu, která ukazuje aktuální hvězdnou oblohu. Touhle dobou byla zrovna vedle měsíce, který ji „stínil“ svým světlem, takže se foto nepovedlo. Ale brouk do hlavy byl zasazený. Tohle budu muset vyzkoušet!

Mléčnou dráhu si nechám na další dobrodružství. Teď konečně mám fotku a mohu se pustit do scrapování.

Jsem moc vděčná za zážitky a radost, které mi scrapbooking přináší. A přejí i Vám, ať Vás koníček těší a přináší nová dobrodružství do života. Hezké scrapování!