13. KOMNATA / LUCIE

Losovaly jsme. Kladly otázky. A zaručujeme vám, že takhle moc jste Lucku Šindelkovou ještě nepoznaly!

VALIKA: Lucinka já obdivujem tvoj poriadok v byte a tvorbu aj život v pastelovych farbach. moja otazka znie: nechýba ti niekedy v živote trocha výraznejšej alebo žiarivejšej farby?

Vali, nechybí. Od toho mám dítě, s ním není o barvy nikdy nouze :). A to nejen těch fyzicky přítomných (po jeho výtvarných aktivitách, na oblečení a všude kolem), ale především těch pocitových a emočních. Můj každodenní život je tak pestrý jako nikdy a já si to konečně užívám naplno.

LEA: A mě by zajímalo, jaké bylo tvé povolání nebo pracovní zařazení před mateřskou dovolenou a před grafikou. Jakou školu jsi vystudovala?

Vystudovala jsem Střední oděvní průmyslovku v Prostějově a pak Textilní Univerzitu v Liberci. Původně jsem se hlásila na oděvní návrhářství, kam jsem se nedostala (což jsem obrečela), ale nakonec jsem se k tomu kreslení přece jen oklikou vrátila. Teď mě mrzí, že jsem nestudovala grafický design, ušetřila bych si hodiny sezení u počítače a četné nadávky na všechno, co mi nejde tak, jak bych chtěla. Učím se všechno za pochodu a mám ještě dlouhou cestu před sebou.

Před otěhotněním jsem stihla jen jedno zaměstnání, a to v české oděvní firmě Alpine pro. Byla jsem tam asi 4 roky a moc mě to bavilo. I když je pravda, že sezení v pražské kanceláři mě teda nebavilo vůbec, a tak jsem brzo začala lítat do Asie a nakonec se tam i přestěhovala, a to byla práce mnohem pestřejší a zajímavější a občas hodně dobrodružná.

JANA: Já se zeptám, jestli se Matteo nějak chce zapojovat s mamkou do scrapování a jestli se Ti nesnaží "zmocnit" tvého materiálu... Zkrátka jestli je chlapec s tvořením po mamince:-)

No já to před ním moc nevytahuju, protože když třeba objevil superhrdinovské kartičky, tak mi zabavil všechny s Batmanem a s bleskama. A taky moc rád stříhá a lepí, takže lepidla a lepící pásky musím dokupovat pořád. Jo a taky ho fascinuje tiskárna, naskládá si na plochu scaneru svoje oblíbené hračky, vytiskne si kopii a pak to vystřihuje. Má takový svůj styl scrapování :).

PAVLÍNA: A já bych chtěla vidět něco z procesu, když kreslíš. Prostě nakouknout, jak ty krásy vznikají. Nějaký polotovar ...pomůcky atd. Máš můj velký obdiv, jak tolik talentu, co máš, dokážeš použít tak minimalisticky.

A to jsem ráda, že se ptáš Pavlínko. Zrovna jsme na blogu rozjeli novou rubriku, kde necháme čtenáře nahlédnout do procesu vzniku nových kolekcí, takže pokud někoho zajímá, jak vznikala kolekce První rok, tak kuk sem a brzo přibude další.

ALENA: Mě by zajímalo, co všechno jsi procestovala a co je tvým snem, kam se chceš jednou podívat…

Procestovala jsem velkou část Jihovýchodní Asie, a to hlavně proto, že jsem několik let žila v Číně a Bangladéši. Na každé zemi se mi líbilo něco jiného, ale nejvíc mi k srdci přirostl asi Nepál, Laos a Taiwan. No a Bangladéš, to je kapitola sama pro sebe. Hodně silné místo. V té době jsem napsala i několik článků pro časopis Koktejl, tak kdo si chce počíst, kuk sem nebo sem.

Bali

Bangladéš - Dhaka

Bangladéš - škola ve slumu

Laos

Malajsie

Nepál

Taiwan

Čína

Na prozkoumání Evropy se teprve chystám, zatím jsem pořádně projela jen Irsko, kde jsem také nějakou dobu žila a před pár lety také Norsko. To vám musím říct, byl to totiž docela netradiční výlet. S babičkou, 3 týdny stopem a spaním přes couchsurfing a po hostelech, no krásná dovolená.

Irsko

Norsko

 
Jinak takové ty cestovatelské sny moc nemám, jakože bych toužila konkrétně po nějaké zemi, já bych se chtěla podívat všude :). Ale je mi bližší “slow traveling” než touha stihnout všechno “důležité” v dané zemi, a tak prostě věřím, že se podívám tam, kde to pro mě bude nějak důležité a nechám se vést intuicí. A krom toho mám doma taky co dohánět, vždyť je tu tááák krásně.

Tak sem vám tu chtěla dát pár fotek, ale pěkně jsem se v tom zamotala. Strávila celé odpoledne a večer prohlížením fotek z mých cestovatelských let (rozuměj před otěhotněním), abych zjistila, že stejně neumím vybrat jen pár. Udělala jsem tedy koláž z těch nejoblíbenějších zemí. A sakra, už mi to cestování zase chybí.

JANA S.: Já bych chtěla vědět, co pro Tvoje scrapování znamenal pobyt v Indii a jestli jsi si odtud přivezla nějakou libůstku.

Jani, no především pro mě znamenal výrazné prohloubení skluzu ve tvoření PL, haha. Trávili jsme tam více než 6 měsíců v roce a dlouho trvalo, než jsem tam třeba našla místo, kde mi kvalitně vytisknou fotky a nemusím kvůli tomu jezdit 1,5h do Dillí.

Scrapbooking je tam samozřejmě neznámý pojem (pravda, většina lidí má úplně jiné starosti). Vezla jsem si s sebou vždy pár kapes a ozdob, ale málokdy se k tvoření dostala. No a přivezla jsem si především hromadu fotek a pak pár ručně vyráběných papírů a obálek a dvě klasická alba na fotky z ručního papíru.

ALONA: Jaká literatura, hudba a umění tě inspiruje? Oblíbená kniha z dětství, co ráda čteš teď, co ráda posloucháš? Vizuální umění - třeba design nebo obrazy (nejlépe s fotkou)? To musí být pecka!

Haha, to jsi mě rozesmála, Alonko, já nejraději poslouchám ticho (což jsem si naplno uvědomila až s příchodem mateřství) a nejraději koukám jen tak do blba = na hezkou přírodu kolem sebe. To je moje představa ideálně stráveného dne:  v přírodě, sama (maximálně teda to moje dítě radostně skotačící opodál, ale ne moc nahlas, samozřejmě) v jedné ruce knihu v druhé hrnek s čajem (a kus dortu) a nic nemuset.

Nikdy jsem si moc nepamatovala názvy knih, písniček nebo filmů. Asi to je tím, že nemám ráda hromadění věcí ani myšlenek. Nechávám to prostě plynout. Knihy po přečtení posílám dál, stejně tak všechny věci, co už nepoužívám, nebo nepotřebuju. A pracuju na tom, abych to dokázala i s myšlenkama a emocema, které mi už neslouží. Život je neustálá změna.

Z dětství si vybavuju knížku Děti z Bullerbynu a toho původního Medvídka Pú. Nyní se často vracím ke knihám Dona Miguele Ruize a nedávno jsem dočetla Školu malého stromu, což je moc pěkná knížka.

Po vizuální stránce mě nejvíc inspiruje příroda. Tvary, barevné kombinace, harmonie .. to všechno se snažím odkoukat tam.

Moje mini knihovnička s tím co právě čtu, nebo knihami které jsem dočetla a čekají na svoji další cestu.

JANA B.: Luci, ty jsi taková milá tichá duše našeho DT, chtěla bych se zeptat na tolik věcí, ale to až v osobní rovině:). Teď musíme NUTNĚ vědět, jestli jsi někdy vyrobila nějaké přáníčko?? Velkou scrap stránku sama pro sebe do svého alba?? Chceme fotkuuuu. A která barva je tvoje "no go"? :)

Jani, tak to bude krátká odpověď. Nevyrobila. I když vlastně počkej, přáníčka jsem kdysi vyráběla, hlavně vánoční, ale fotku opravdu nemám, je to hoodně let. Pamatuju si lední medvědy a sníh. A narozeninových jsem také vlastně několik vyrobila, ale většinou jen nějaký citát a text. No a taky jako dítě jsem jich určitě k MDŽ spoustu vyrobila. Jo a teď jsem si vzpomněla, že jsem si jednou vyrobila asi dvacet přáníček s různými citáty a pak je házela náhodně do schránek při procházkách Prahou, tak třeba někomu udělaly radost.

No a barva, kterou fakt nepoužívám, ani nemám doma, je oranžová. Teda kromě hraček, těch máme oranžových na můj vkus až moc.

ANIČKA: Já už jsem zapomněla, na co ty to vlastně fotíš! A tak - jaký máš foťák, jaké objektivy nejčastěji používáš a na co. Co by sis koupila do své fotovýbavy, kdybys věděla, že si můžeš koupit jenom jednu jedinou věc.

Posledních asi 6let mám Fujifilm X100 (pokročilý kompakt s pevným objektivem) a dlouho jsem fotila jen na něj a byla spokojená. Ale není to žádný rychlík v ostření, takže na rychle se pohybující děti nic moc. Když jsem se rozhodla fotit profesionálně, koupila jsem Canon 6D (který do teď splácím, ehm, měla bych začít víc pracovat) a 50mm pevný objektiv (ideální na portréty).

Už samozřejmě pošilhávám po dalším objektivu, ale to si ještě počkám. Každopádně teď by to u mě vyhrál některý ze Sigma Art objektivů, 35mm nebo 24mm. No a pro nějaký ten makro objektiv bych také měla využití, nejspíš by to byla Sigma 105mm.

SILVIE: Mě by zajímalo, jak ses vlastně u nás objevila? Nebo spíš, kde tě Anička objevila a vyštrachala? Odkud se znáte a jak se stalo to, ze jsi kývla na to být součástí této bandy?

Po pravdě řečeno, už ani přesně nevím. Určitě to začalo mými nákupy na Papero amo a pak už jen vím, že mi nějakou objednávku Anička přivezla osobně do Olomouce a u toho mi nabídla, jestli nechci navrhnout nějaké kartičky, třeba svatební. A já jsem byla hrozně ráda, že mi Ani věří, že to zvládnu, i když mě vlastně vůbec nezná a já zase vůbec neznám práci s profi grafickými udělátky. A tak jsem začala a všechno mi trvalo hrozně dlouho a pořád jsem něco předělávala, až jsem s tím nakonec byla spokojená a holky taky a tak se zrodily první kartičky. A já bych tu chtěla Aničce a Pavlínce hrozně moc poděkovat, že mi tohle umožnily a že mě pořád posouvají dál a já se díky nim učím spoustu nových věcí. Děkuju P&A moc! :*

Losovaly jsme. Kladly otázky. A zaručujeme vám, že takhle moc jste Lucku Šindelkovou ještě nepoznaly!

VALIKA: Lucinka já obdivujem tvoj poriadok v byte a tvorbu aj život v pastelovych farbach. moja otazka znie: nechýba ti niekedy v živote trocha výraznejšej alebo žiarivejšej farby?

Vali, nechybí. Od toho mám dítě, s ním není o barvy nikdy nouze :). A to nejen těch fyzicky přítomných (po jeho výtvarných aktivitách, na oblečení a všude kolem), ale především těch pocitových a emočních. Můj každodenní život je tak pestrý jako nikdy a já si to konečně užívám naplno.

LEA: A mě by zajímalo, jaké bylo tvé povolání nebo pracovní zařazení před mateřskou dovolenou a před grafikou. Jakou školu jsi vystudovala?

Vystudovala jsem Střední oděvní průmyslovku v Prostějově a pak Textilní Univerzitu v Liberci. Původně jsem se hlásila na oděvní návrhářství, kam jsem se nedostala (což jsem obrečela), ale nakonec jsem se k tomu kreslení přece jen oklikou vrátila. Teď mě mrzí, že jsem nestudovala grafický design, ušetřila bych si hodiny sezení u počítače a četné nadávky na všechno, co mi nejde tak, jak bych chtěla. Učím se všechno za pochodu a mám ještě dlouhou cestu před sebou.

Před otěhotněním jsem stihla jen jedno zaměstnání, a to v české oděvní firmě Alpine pro. Byla jsem tam asi 4 roky a moc mě to bavilo. I když je pravda, že sezení v pražské kanceláři mě teda nebavilo vůbec, a tak jsem brzo začala lítat do Asie a nakonec se tam i přestěhovala, a to byla práce mnohem pestřejší a zajímavější a občas hodně dobrodružná.

JANA: Já se zeptám, jestli se Matteo nějak chce zapojovat s mamkou do scrapování a jestli se Ti nesnaží "zmocnit" tvého materiálu... Zkrátka jestli je chlapec s tvořením po mamince:-)

No já to před ním moc nevytahuju, protože když třeba objevil superhrdinovské kartičky, tak mi zabavil všechny s Batmanem a s bleskama. A taky moc rád stříhá a lepí, takže lepidla a lepící pásky musím dokupovat pořád. Jo a taky ho fascinuje tiskárna, naskládá si na plochu scaneru svoje oblíbené hračky, vytiskne si kopii a pak to vystřihuje. Má takový svůj styl scrapování :).

PAVLÍNA: A já bych chtěla vidět něco z procesu, když kreslíš. Prostě nakouknout, jak ty krásy vznikají. Nějaký polotovar ...pomůcky atd. Máš můj velký obdiv, jak tolik talentu, co máš, dokážeš použít tak minimalisticky.

A to jsem ráda, že se ptáš Pavlínko. Zrovna jsme na blogu rozjeli novou rubriku, kde necháme čtenáře nahlédnout do procesu vzniku nových kolekcí, takže pokud někoho zajímá, jak vznikala kolekce První rok, tak kuk sem a brzo přibude další.

ALENA: Mě by zajímalo, co všechno jsi procestovala a co je tvým snem, kam se chceš jednou podívat…

Procestovala jsem velkou část Jihovýchodní Asie, a to hlavně proto, že jsem několik let žila v Číně a Bangladéši. Na každé zemi se mi líbilo něco jiného, ale nejvíc mi k srdci přirostl asi Nepál, Laos a Taiwan. No a Bangladéš, to je kapitola sama pro sebe. Hodně silné místo. V té době jsem napsala i několik článků pro časopis Koktejl, tak kdo si chce počíst, kuk sem nebo sem.

Bali

Bangladéš - Dhaka

Bangladéš - škola ve slumu

Laos

Malajsie

Nepál

Taiwan

Čína

Na prozkoumání Evropy se teprve chystám, zatím jsem pořádně projela jen Irsko, kde jsem také nějakou dobu žila a před pár lety také Norsko. To vám musím říct, byl to totiž docela netradiční výlet. S babičkou, 3 týdny stopem a spaním přes couchsurfing a po hostelech, no krásná dovolená.

Irsko

Norsko

 
Jinak takové ty cestovatelské sny moc nemám, jakože bych toužila konkrétně po nějaké zemi, já bych se chtěla podívat všude :). Ale je mi bližší “slow traveling” než touha stihnout všechno “důležité” v dané zemi, a tak prostě věřím, že se podívám tam, kde to pro mě bude nějak důležité a nechám se vést intuicí. A krom toho mám doma taky co dohánět, vždyť je tu tááák krásně.

Tak sem vám tu chtěla dát pár fotek, ale pěkně jsem se v tom zamotala. Strávila celé odpoledne a večer prohlížením fotek z mých cestovatelských let (rozuměj před otěhotněním), abych zjistila, že stejně neumím vybrat jen pár. Udělala jsem tedy koláž z těch nejoblíbenějších zemí. A sakra, už mi to cestování zase chybí.

JANA S.: Já bych chtěla vědět, co pro Tvoje scrapování znamenal pobyt v Indii a jestli jsi si odtud přivezla nějakou libůstku.

Jani, no především pro mě znamenal výrazné prohloubení skluzu ve tvoření PL, haha. Trávili jsme tam více než 6 měsíců v roce a dlouho trvalo, než jsem tam třeba našla místo, kde mi kvalitně vytisknou fotky a nemusím kvůli tomu jezdit 1,5h do Dillí.

Scrapbooking je tam samozřejmě neznámý pojem (pravda, většina lidí má úplně jiné starosti). Vezla jsem si s sebou vždy pár kapes a ozdob, ale málokdy se k tvoření dostala. No a přivezla jsem si především hromadu fotek a pak pár ručně vyráběných papírů a obálek a dvě klasická alba na fotky z ručního papíru.

ALONA: Jaká literatura, hudba a umění tě inspiruje? Oblíbená kniha z dětství, co ráda čteš teď, co ráda posloucháš? Vizuální umění - třeba design nebo obrazy (nejlépe s fotkou)? To musí být pecka!

Haha, to jsi mě rozesmála, Alonko, já nejraději poslouchám ticho (což jsem si naplno uvědomila až s příchodem mateřství) a nejraději koukám jen tak do blba = na hezkou přírodu kolem sebe. To je moje představa ideálně stráveného dne:  v přírodě, sama (maximálně teda to moje dítě radostně skotačící opodál, ale ne moc nahlas, samozřejmě) v jedné ruce knihu v druhé hrnek s čajem (a kus dortu) a nic nemuset.

Nikdy jsem si moc nepamatovala názvy knih, písniček nebo filmů. Asi to je tím, že nemám ráda hromadění věcí ani myšlenek. Nechávám to prostě plynout. Knihy po přečtení posílám dál, stejně tak všechny věci, co už nepoužívám, nebo nepotřebuju. A pracuju na tom, abych to dokázala i s myšlenkama a emocema, které mi už neslouží. Život je neustálá změna.

Z dětství si vybavuju knížku Děti z Bullerbynu a toho původního Medvídka Pú. Nyní se často vracím ke knihám Dona Miguele Ruize a nedávno jsem dočetla Školu malého stromu, což je moc pěkná knížka.

Po vizuální stránce mě nejvíc inspiruje příroda. Tvary, barevné kombinace, harmonie .. to všechno se snažím odkoukat tam.

Moje mini knihovnička s tím co právě čtu, nebo knihami které jsem dočetla a čekají na svoji další cestu.

JANA B.: Luci, ty jsi taková milá tichá duše našeho DT, chtěla bych se zeptat na tolik věcí, ale to až v osobní rovině:). Teď musíme NUTNĚ vědět, jestli jsi někdy vyrobila nějaké přáníčko?? Velkou scrap stránku sama pro sebe do svého alba?? Chceme fotkuuuu. A která barva je tvoje "no go"? :)

Jani, tak to bude krátká odpověď. Nevyrobila. I když vlastně počkej, přáníčka jsem kdysi vyráběla, hlavně vánoční, ale fotku opravdu nemám, je to hoodně let. Pamatuju si lední medvědy a sníh. A narozeninových jsem také vlastně několik vyrobila, ale většinou jen nějaký citát a text. No a taky jako dítě jsem jich určitě k MDŽ spoustu vyrobila. Jo a teď jsem si vzpomněla, že jsem si jednou vyrobila asi dvacet přáníček s různými citáty a pak je házela náhodně do schránek při procházkách Prahou, tak třeba někomu udělaly radost.

No a barva, kterou fakt nepoužívám, ani nemám doma, je oranžová. Teda kromě hraček, těch máme oranžových na můj vkus až moc.

ANIČKA: Já už jsem zapomněla, na co ty to vlastně fotíš! A tak - jaký máš foťák, jaké objektivy nejčastěji používáš a na co. Co by sis koupila do své fotovýbavy, kdybys věděla, že si můžeš koupit jenom jednu jedinou věc.

Posledních asi 6let mám Fujifilm X100 (pokročilý kompakt s pevným objektivem) a dlouho jsem fotila jen na něj a byla spokojená. Ale není to žádný rychlík v ostření, takže na rychle se pohybující děti nic moc. Když jsem se rozhodla fotit profesionálně, koupila jsem Canon 6D (který do teď splácím, ehm, měla bych začít víc pracovat) a 50mm pevný objektiv (ideální na portréty).

Už samozřejmě pošilhávám po dalším objektivu, ale to si ještě počkám. Každopádně teď by to u mě vyhrál některý ze Sigma Art objektivů, 35mm nebo 24mm. No a pro nějaký ten makro objektiv bych také měla využití, nejspíš by to byla Sigma 105mm.

SILVIE: Mě by zajímalo, jak ses vlastně u nás objevila? Nebo spíš, kde tě Anička objevila a vyštrachala? Odkud se znáte a jak se stalo to, ze jsi kývla na to být součástí této bandy?

Po pravdě řečeno, už ani přesně nevím. Určitě to začalo mými nákupy na Papero amo a pak už jen vím, že mi nějakou objednávku Anička přivezla osobně do Olomouce a u toho mi nabídla, jestli nechci navrhnout nějaké kartičky, třeba svatební. A já jsem byla hrozně ráda, že mi Ani věří, že to zvládnu, i když mě vlastně vůbec nezná a já zase vůbec neznám práci s profi grafickými udělátky. A tak jsem začala a všechno mi trvalo hrozně dlouho a pořád jsem něco předělávala, až jsem s tím nakonec byla spokojená a holky taky a tak se zrodily první kartičky. A já bych tu chtěla Aničce a Pavlínce hrozně moc poděkovat, že mi tohle umožnily a že mě pořád posouvají dál a já se díky nim učím spoustu nových věcí. Děkuju P&A moc! :*