MY LIFE KIT projekty - ALENA

My life kit leden / únor 2019

„Tak tohle je úlet! Velkej úlet! Co s tím budu dělat?“, přesně tohle mě napadlo, když jsem na Nový rok uviděla letošní první My life kit. Už jsem zvyklá od holek, že na podzim nesmím očekávat oranžovou a listy, ale spíš žirafy, a že ani Vánoce nejsou svaté, ale že nám dají do lednového kitu kytky a jarní barvy to mě ani ve snu nenapadlo. Po prvotním šoku jsem si ho prohlédla znovu a svým vnitřním bláznivým způsobem se mi zalíbil, nicméně pořád jsem nevěděla, co s tím budu dělat kromě toho, že všechny ty krasopisné kartičky vezmu, zarámuji a roznesu po domě. 

 

V první řadě jsem musela zvolit design kapes. A protože design A je u mě poslední dva měsíce nedostupné zboží, musela jsem improvizovat. Nejdřív jsem koukla na fotky, protože je při tisku neplánuji. Měla jsem štěstí a nic mi nebránilo použít design D, ten nejspíš uvidíš teď docela často :-D. Ale protože mi týden vycházel v albu na sudou stranu, musela jsem hodně redukovat fotky. Na insertovou jich bylo málo, na jednu klasickou zase moc. I tak je na stránce fotek dost a dost, ale víc už to nešlo. Vypomohla jsem si i po dlouhé době Fusem a udělala odklápěcí kapsu. Tyhle kapsičky si budu muset taky doplnit, takže doufám, že se hned nevyprodají. 

 

Týden jsem si rozdělila pomyslně v polovině kapsy. Horní část jsou pracovní dny a spodní část prodloužený víkend, který vznikl díky státnímu svátku. Během týdne byly jen dva důležité milníky. První a nejdůležitější byla naše před-přejímka. Nebudu se tady rozpisovat co a jak, ale sláva to úplně nebyla. Fotky pro nás mluví za vše a my si to budeme pamatovat i bez journalingu. Na nápis jsem použila abecedu z kitu, velmi oceňuji ruční psaní, a i když je na tak dlouhý nápis velká, stejně jsem ji použila. 

 

Ten druhý milník je moje parkování. Sice mám řidičák od 18, ale aktivně řídit jsem začala až v létě. De facto se opět potvrdilo pravidlo, když musíš, tak musíš. No a stejné pravidlo padlo i při parkování. Nikde jinde nebylo místo a já tak poprvé zaparkovala mezi dvě auta. Co na tom, že jsem přehlídla na parkovišti ceduli jednosměrky a vjela do zákazu, a že parkovací místa jsou fakt dost široká a já i přesto dvakrát couvala, abych auto srovnala. Já měla prostě radost. Té cedule jsem si všimla až večer, když jsem se vracela z práce. Příště už jsem jela správně a od té doby jsem schopná parkovat mezi auta. 

 

Víkend jsem trávila u mamky, a protože měli u nich ve městě Food festival, tak jsem nemohla chybět. Jak jde o jídlo! Ostatně o tom mluví opět fotky. My jsme totiž ten víkend nestrávili jen na Food festivalu, ale zašli si do restaurace, kde byly kachní hody. No co vám budu povídat, byla to mňamka všechno. 

 

Než skončím, tak bych ráda napsala ještě dvě věci. První je ta, že ty žluté štítky, co se porůznu objevují na stránce, jsou taky z kitu. Vlastně je to jeden velký štítek rozřezaný na menší. A mimochodem zaznamenali jste, že je ke kitu i extra kit? A druhá je ta, že jsem poprvé tiskla text přes tiskárnu. Musím vychytat mouchy, hlavně by to teda chtělo novou tiskárnu, ta naše babička už má ty nejlepší léta za sebou, ale celkem se mi tenhle princip líbí. Aplikovala jsem ho na spoustě dalších stránek, které postupně dolepuji a věřím, že některé z nich se tu časem objeví. 

 

A co vy a lednový My life?

 

PS: Jednu kartičku jsem vážně zarámovala.

My life kit leden / únor 2019

„Tak tohle je úlet! Velkej úlet! Co s tím budu dělat?“, přesně tohle mě napadlo, když jsem na Nový rok uviděla letošní první My life kit. Už jsem zvyklá od holek, že na podzim nesmím očekávat oranžovou a listy, ale spíš žirafy, a že ani Vánoce nejsou svaté, ale že nám dají do lednového kitu kytky a jarní barvy to mě ani ve snu nenapadlo. Po prvotním šoku jsem si ho prohlédla znovu a svým vnitřním bláznivým způsobem se mi zalíbil, nicméně pořád jsem nevěděla, co s tím budu dělat kromě toho, že všechny ty krasopisné kartičky vezmu, zarámuji a roznesu po domě. 

 

V první řadě jsem musela zvolit design kapes. A protože design A je u mě poslední dva měsíce nedostupné zboží, musela jsem improvizovat. Nejdřív jsem koukla na fotky, protože je při tisku neplánuji. Měla jsem štěstí a nic mi nebránilo použít design D, ten nejspíš uvidíš teď docela často :-D. Ale protože mi týden vycházel v albu na sudou stranu, musela jsem hodně redukovat fotky. Na insertovou jich bylo málo, na jednu klasickou zase moc. I tak je na stránce fotek dost a dost, ale víc už to nešlo. Vypomohla jsem si i po dlouhé době Fusem a udělala odklápěcí kapsu. Tyhle kapsičky si budu muset taky doplnit, takže doufám, že se hned nevyprodají. 

 

Týden jsem si rozdělila pomyslně v polovině kapsy. Horní část jsou pracovní dny a spodní část prodloužený víkend, který vznikl díky státnímu svátku. Během týdne byly jen dva důležité milníky. První a nejdůležitější byla naše před-přejímka. Nebudu se tady rozpisovat co a jak, ale sláva to úplně nebyla. Fotky pro nás mluví za vše a my si to budeme pamatovat i bez journalingu. Na nápis jsem použila abecedu z kitu, velmi oceňuji ruční psaní, a i když je na tak dlouhý nápis velká, stejně jsem ji použila. 

 

Ten druhý milník je moje parkování. Sice mám řidičák od 18, ale aktivně řídit jsem začala až v létě. De facto se opět potvrdilo pravidlo, když musíš, tak musíš. No a stejné pravidlo padlo i při parkování. Nikde jinde nebylo místo a já tak poprvé zaparkovala mezi dvě auta. Co na tom, že jsem přehlídla na parkovišti ceduli jednosměrky a vjela do zákazu, a že parkovací místa jsou fakt dost široká a já i přesto dvakrát couvala, abych auto srovnala. Já měla prostě radost. Té cedule jsem si všimla až večer, když jsem se vracela z práce. Příště už jsem jela správně a od té doby jsem schopná parkovat mezi auta. 

 

Víkend jsem trávila u mamky, a protože měli u nich ve městě Food festival, tak jsem nemohla chybět. Jak jde o jídlo! Ostatně o tom mluví opět fotky. My jsme totiž ten víkend nestrávili jen na Food festivalu, ale zašli si do restaurace, kde byly kachní hody. No co vám budu povídat, byla to mňamka všechno. 

 

Než skončím, tak bych ráda napsala ještě dvě věci. První je ta, že ty žluté štítky, co se porůznu objevují na stránce, jsou taky z kitu. Vlastně je to jeden velký štítek rozřezaný na menší. A mimochodem zaznamenali jste, že je ke kitu i extra kit? A druhá je ta, že jsem poprvé tiskla text přes tiskárnu. Musím vychytat mouchy, hlavně by to teda chtělo novou tiskárnu, ta naše babička už má ty nejlepší léta za sebou, ale celkem se mi tenhle princip líbí. Aplikovala jsem ho na spoustě dalších stránek, které postupně dolepuji a věřím, že některé z nich se tu časem objeví. 

 

A co vy a lednový My life?

 

PS: Jednu kartičku jsem vážně zarámovala.