Podzimní album / ALENA

Jaro se začíná projevovat v plném proudu, ale můj dnešní článek je jaru na míle vzdálený. Podzim je dávno za námi a daleko před námi, ale dnes se do toho našeho podíváme. V září jsme s přítelem oslavili desetileté výročí vztahu a dali si jako dárek společné focení, protože ten větší dárek (dům), už se pomalu chystal k předání. 

V první řadě tu mám jednu radu. Nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy netiskněte všechny fotky v jednom formátu a už vůbec ne ve formátu 10x15cm. Chtěla jsem si ušetřit práci, fotky od fotografky přišly už upravené akorát do tisku, znáte to. A já lenoch líná je vzala a rovnou poslala do labu. Až když jsem měla fotky před sebou a řešila, jaký formát alba zvolím, mi došlo, jak obrovské jsou a jakou jsem udělala chybu. Možná kdyby byly všechny poloviční, tak by to ještě šlo, ale takhle to bylo dost oříšek.

V plánu jsem měla použít říjnový Page kit loňského roku. Především díky té velké „10“, které měla symbolizovat říjen. A ozdoby z kolekce Forever Fall, ze které byly papíry v kitu. K Page kitu byl i Extra kit a ten samo sebou padl taky, ale ten beru jako automatiku. Desky jsem udělala z tvrdého kartonu a jsou v rozměru 21,5x25,5cm, takže to není žádný drobek. Vnitřní stránky jsou o něco menší, aby nepřesahovaly z alba. 

Album jsem spojila pomocí dvou knihařských kroužků, díry v deskách zpevnila průchodkami a ty na papírech jsem oblepila zpevňujícími kolečky, které jsem vysekala na raznici ze stejného papíru. A pak už jen lepila 31 fotek a snažila se vymyslet 31 nadpisů.

 

Musím se přiznat, že to mi dalo zabrat asi nejvíc. Nakonec jsem povytahovala všechny možné výseky, které by šly nějakým způsobem použít a nakonec hledala i text v písních. Ze začátku jsem si totiž myslela, že to půjde bez nadpisů, ale po prvních dvou layoutech jsem zhodnotila, že to bez nich opravdu nejde. Hodně se mi osvědčily dřevěné chipboardy, které jsem už dlouho syslila v krabičce. 

Jsem ráda, že mám album hotové, protože to z focení v roce 2016 jsem ještě nezačala dělat, ale ono na něj taky dojde. Jen se opět potýkám s problémem těch velkých fotek, ale já to nějak vymyslím. Zase na druhou stranu díky té velikosti, jdou fotky hezky vidět včetně všech detailů. 

A jedna perlička z plánování focení. Nejdřív jsme nemohli s fotografkou najít termín, když už jsme ho našli, tak čtyři dny před focením napadl první sníh a já už byla nešťastná, že to vůbec nebude podzimní a tudíž to nebude ono. Nakonec sníh slezl a my našli místo, kde bylo oranžové listí, aby mi to hezky ladilo s kitem. Tímto jsem asi vyčerpala na pěkně dlouho oranžovou ve svých projektech: D. 

A ještě před videm jedna diskuzní. Chodíte se fotit pravidelně nebo jen při významné příležitosti? Já bych jednou, až budou děti, chtěla chodit pravidelně. Nejdřív každý rok, pak třeba jednou za dva až tři roky a vánoční focení, třeba o pěti fotkách. Mějte krásný zbytek týdne.

Jaro se začíná projevovat v plném proudu, ale můj dnešní článek je jaru na míle vzdálený. Podzim je dávno za námi a daleko před námi, ale dnes se do toho našeho podíváme. V září jsme s přítelem oslavili desetileté výročí vztahu a dali si jako dárek společné focení, protože ten větší dárek (dům), už se pomalu chystal k předání. 

V první řadě tu mám jednu radu. Nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy netiskněte všechny fotky v jednom formátu a už vůbec ne ve formátu 10x15cm. Chtěla jsem si ušetřit práci, fotky od fotografky přišly už upravené akorát do tisku, znáte to. A já lenoch líná je vzala a rovnou poslala do labu. Až když jsem měla fotky před sebou a řešila, jaký formát alba zvolím, mi došlo, jak obrovské jsou a jakou jsem udělala chybu. Možná kdyby byly všechny poloviční, tak by to ještě šlo, ale takhle to bylo dost oříšek.

V plánu jsem měla použít říjnový Page kit loňského roku. Především díky té velké „10“, které měla symbolizovat říjen. A ozdoby z kolekce Forever Fall, ze které byly papíry v kitu. K Page kitu byl i Extra kit a ten samo sebou padl taky, ale ten beru jako automatiku. Desky jsem udělala z tvrdého kartonu a jsou v rozměru 21,5x25,5cm, takže to není žádný drobek. Vnitřní stránky jsou o něco menší, aby nepřesahovaly z alba. 

Album jsem spojila pomocí dvou knihařských kroužků, díry v deskách zpevnila průchodkami a ty na papírech jsem oblepila zpevňujícími kolečky, které jsem vysekala na raznici ze stejného papíru. A pak už jen lepila 31 fotek a snažila se vymyslet 31 nadpisů.

 

Musím se přiznat, že to mi dalo zabrat asi nejvíc. Nakonec jsem povytahovala všechny možné výseky, které by šly nějakým způsobem použít a nakonec hledala i text v písních. Ze začátku jsem si totiž myslela, že to půjde bez nadpisů, ale po prvních dvou layoutech jsem zhodnotila, že to bez nich opravdu nejde. Hodně se mi osvědčily dřevěné chipboardy, které jsem už dlouho syslila v krabičce. 

Jsem ráda, že mám album hotové, protože to z focení v roce 2016 jsem ještě nezačala dělat, ale ono na něj taky dojde. Jen se opět potýkám s problémem těch velkých fotek, ale já to nějak vymyslím. Zase na druhou stranu díky té velikosti, jdou fotky hezky vidět včetně všech detailů. 

A jedna perlička z plánování focení. Nejdřív jsme nemohli s fotografkou najít termín, když už jsme ho našli, tak čtyři dny před focením napadl první sníh a já už byla nešťastná, že to vůbec nebude podzimní a tudíž to nebude ono. Nakonec sníh slezl a my našli místo, kde bylo oranžové listí, aby mi to hezky ladilo s kitem. Tímto jsem asi vyčerpala na pěkně dlouho oranžovou ve svých projektech: D. 

A ještě před videm jedna diskuzní. Chodíte se fotit pravidelně nebo jen při významné příležitosti? Já bych jednou, až budou děti, chtěla chodit pravidelně. Nejdřív každý rok, pak třeba jednou za dva až tři roky a vánoční focení, třeba o pěti fotkách. Mějte krásný zbytek týdne.