13. KOMNATA / Anička

Šéfová Papero amo pod palbou otázek. To si nemůžeš nechat ujít! Proč je to takový bohém a co je to vlastně to FOMO?

Jana B.: Ok, já první. Máš jeden týden, neomezené možnosti, žádná prácě, dostatek financí, žádné povinnosti... co s tím? Jak s tím naložíš? 

Jenom týden jo?! To jsi mi teda dopřála. Tak to asi vezmu celou rodinu a kamarády (máme takový milý gang Divá zvěř) na nějaký hezký místo. Chtělo by to takovou tu milou chaloupku v horách, ale dost velkou, abychom se tam všichni vešli. Kolem hory, lesy, možná nějaký to jezírko. Krb, že jo. A nějakej super kuchař, aby nám vařil. A pak by bylo fajn, kdyby někdo umyl to nádobí. A s sebou bych si přála nabalit pár bedýnek s vínem (nejlépe výběry z bobulí). A ke štěstí mi stačí, že si tam tak budeme spolu a budeme si povídat a chodit na procházky. 

Lucie S.: Jaký máš vztah s Kanadou? Jaká je? Kolikrát jsi tam byla? Chtěla by jsi tam žít?

Luci, Kanada! To je můj druhý domov. Vždycky jsem měla pocit, že by se mi tam líbilo. A ten pocit se zhmotnil do opravdové lásky po tom, co k nám na střední šoupli do třídy jednu bláznivou kanaďanku. Z té se nakonec vyklubala jedna z mých nejlepších přítelkyň. Pozvala nás tehdy s kamarádkama na celý prázdniny k nim do Britské Kolumbie a to byla taková nádhera! Od té doby vím, že když bych nebydlela na naší samotě u lesa, tak mám náhradní plán jasnej.  Je to divočina, lidi jsou tam nejmilejší na světě a ta příroda je prostě dokonalá. No a javorovej sirup a burákový máslo! 

Byla jsem tam už tak minimálně pětkrát a určitě ne naposled. Takže si myslím, že mě klíďo někdy najdeš, jak si sedím u nějakýho kanadskýho jezeza, dívám se na polární záři a čekám, jestli se objeví medvěd. Ale já bych chtěla žít všude na světě alespoň chviličku, tak to s tou Kanadou nemůžu tolik přehánět!

Jana S.: Když nám teď začal ten Advent - co Ty, Advent a Vánoční čas? :)

Jani, já ten Advent nějak zvlášť v poslední době neprožívám. Pravda, trošku nedobrovolně - v prosinci máme s Pavlínou naprosté minimum volného času a v práci si hrajeme na Ježíšky, aby všichni stihli dostat své vánoční balíčky pod stromeček.  Ale jasně, líbí se mi všechna ta světýlka, jsem ráda, že se lidi v tomhle období k sobě chovají tak nějak líp a samozřejmě všude ujídám cukroví. Ale to se u nás peče tak poslední dny před Štedrým dnem a vánoční věnec na našem stole hledej tak třiadvacátého. Já si spíš užívám ten čas mezi svátky, kdy máme v Papero amo klidový režim a každý den je u nás doma nějaká návštěva. Jo a ještě... když už mluvíme o tom Ježíškovi - mrkněte se na projekt JEŽÍŠKOVA VNOUČATA a někoho si vyberte :) 

Lea: A já bych ráda věděla, jak je to přesně s vaším zvířectvem. Přiznávám, že vaše psy a kočky nějak nejsem schopná dopočítat :D Takže co všechno máte, kolik kusů a jak se jmenují :-) 

Cha! Leuško, teď zrovna se to vyvíjí zajímavě. Když nepočítám to safari, které vídávámm na příjezdové cestě (srnky, bažanti, zajíci, daňci, lišky a jezevci) k nám domů.... Tak jsou to teď dva psi. Vixen, to je fenka Bernského salašnického psa a pak pan obr pes, Tibetská doga Chen-Mo. V létě se nám zatoulala kočka, tak jsme chvilku smutnili a v září jsme si dovezli dvě sirotčí koťátka. Těm říkáme Jackie a Chan, takže když na ně voláš, je to fakt vtipný. No a protože jsme mezi toulavýma kočkama velice populární destinace, máme navíc další nalezenkyni, které říkáme paní Merkelová (fakt vypadá velice německy). No a teď se nám tahle smečka rozrostla o další dvě mňauky. Ty zatím nemají jména, ale celou skupinku nazýváme "kočičí horor", protože je naprosto nemožní vyjít z domu bez toho, aby na tebe těchto pět koček nenaskakovala a nedožadovalo se mlíka. Nikdo neunikne!

Alena: Já bych chtěla vědět, jaké další knížky / filmy kromě HP (Harry Potter) jsou tvé oblíbené! Jako je jasné, že nic lepšího než HP není, ale víš jak! 

Panebožeee, moc těžká! Je toho moc, ale tak jo. Z knih prostě nelze nemilovat Saturnina (Zdeněk Jirotka) a mojí velkou láskou je román Na cestě od Jacka Kerouaca. Tyhle dvě knížky dohromady jsou myslím takovou přesnou definicí Aničky. 

Z filmů je a asi navždy zůstane tím top Harold a Maude. Mám ráda všemožnou klasiku - Woodyho Allena, Miloše Formana nebo třeba Monty Pythony. A kdybych se měla přiznat k nějaké guilty pleasure, tak to budou muzikály :)) 

Valéria: Anička zlatíčko ty si veľmi aktívny človek a máš riadne posunuté hranice nudy. Tam kde sú všetci spokojní, ty sa už nudíš :-) Tak by ma zaujímalo aká je vlastne tá hranica nudy a oddychu u teba? Ako si predstavuješ dokonalý oddychový deň? Kde by to bolo a čo by si robila?  ♥ A ešte jedna podpásovka: keby si si musela vybrať tak unicorn alebo líška ? ;)

Já se nenudím fakt nikdy! Teda, máš pravdu, že bych se asi bývala nudila, kdybych žila život někoho jinýho :) Ale když si dáš dohromady Papero amo, život na zámku, velikánskou rodinu, báječný kamarády a hlavně to, že musím VŠECHNO vidět, prožít a zažít na vlastní kůži... tak tu moc prostoru pro nudu není. Máme pro to takový terminus technikus "FOMO" / fear of missing out, tedy strach, že mi něco uteče. A tak si pro jistotu nenechám utéct nic, nebo se o to alespoň zoufale snažím. Někdy bych chtěla jenom tak sedět a hledět :D Ale to mě asi čeká až na stáří, teď na to prostě není čas!

Dokonalý oddychový den ti ale řeknu. V kontrastu s tím, že chci všude být a všechno vidět, tak neskonale ráda spím. Takže bych si nedala žádnýho budíka a tipla bych si, že bych se samovolně vzbudila až tak kolem 11 hodiny :P No a pak nějaká super snídaně, knížka v posteli... Ale to už je mi zase líto se válet, takže šup do auta a už už vyrážím někam na výlet. Hlavně do přírody, města mě moc neberou. A nejlíp, když se mnou budou nějací milovaní lidé, najdeme si hezkou hipster kavárničku na odpolední kávu a večer si uděláme oheň a zahrajeme si na kytaru a pak si usteleme pod hvězdama a já budu nejšťastnější člověk na světě.

No a podpásovka dobrá, ale u mě to nakonec vždycky vyhraje... liška!

Jana V.: Tak abych se taky zeptala něco kol scrapu, ne? Tak se zeptám, jak jsi k němu přišla, kolik máš plných alb a zda na něj máš dnes ještě čas/chuť. A máš i nějaké další tvořivé záliby?

Tos nemohla vynechat, že:) Ke scrapu jsem přišla náhodou, když mi příbuzná v America ukázala svoji tvořící místnost. A ta byla plná papírů, razítek a prostě všeho a já jsem byla ztracená. To bylo někdy v roce 2011 a tady už naštěstí pár obchodů bylo. No a moc dlouho to netrvalo a už jsem měla Pavlínu a tím pádem i Papero amo. 

A teď ten skandál. Já vlastně nevím, kolik toho mám! Albíčka mám v práci i doma a všude je tak nějak všechnno. Ale odhadem mám asi tak dvě, max tři alba. Čas na scrap nemám vlastně vůbec a tvořím jenom když máme mít nějaké ukázkové stránky na naše kurzy nebo na blog. Nebo přáníčko či dopis pro někoho, kdo si to zrovna zaslouží. Navíc, když jsi celý den zavřená v místnosti se věcma na scrap, tak to poslední, co chceš dělat při příchodu domů je.... scrapovat :D Smutný co? No ale já to beru tak, že mám za odměnu všechna albíčka našich zákaznic, a tím pádem jich mám asi tak tisíc! Další tvořivé směry mě zatím úspěšně míjejí. Taky jsem měla v druhé třídě dvojku z pracovní výchovy a co pak můžeš, že jo!

Pavlína.: Aničko, kdy si v kanceláři konečně pověsíš tu svoji nástěnku, která je už rok opřená o stěnu (mimochodem, je to největší nástěnka ve střední Evropě). A kdy ji začneš používat k obvyklému účelu. Zatím je tam jenom podivná sbírka poznámek. Cituj prosím věci, které lze veřejně citovat před desátou hodinou.

Pajíno! Hele ta nástěnka prostě nebude viset nikdy. Je to proto, že je to opravdu největší nástěnka ve střední Evropě a prostě se mi na tu stěnu esteticky nehodí a mě to u toho mýho stolu takto vyhovuje - navíc, jak je tam tak nevhodně umístěná, tak se o ni párkrát za den uhodím a to mě hezky probere. Já myslím, že obvyklý účel je u nás ve firmě sprostý slovo (jako ostatně většina slova NA nástěnce). Slouží hlavně k pobavení, inspiraci a odkládám na ni všechny pohledy a přáníčka, co nám pošlete. Jinak jsou tam samý praktický věci, třeba papír s nápisem RISKUJ (ano, to tam opravdu zůstalo ze hry Riskuj!). Nebo tam najdete třeba kalendář z minulýho dubna. Berušku od Katt. Péefka z minulýho roku se Saturninem. A tak prostě. Je to moje nejoblíbenější věc. 

Peťa: Aničko, zelená a modrá... u nás v práci věčný spor - co je ještě modré a co už zelené? Vyfoť nám něco modrého a zeleného, ať teda víme, která je která.

Peti, já už bych to chtěla rozseknout a hlavně by bylo dobrý, aby se ty barvy určovaly podle mě, protože vy to vůbec nevidíte tak dobře a pak vznikají různá nedorozumnění a tak :D No nevím, asi si to ukážeme prakticky. Tady tohle je sbírka našich věcí, u kterých se hádáme.

A teď otázka pro tebe. 

Otázkou věčného sporu je přesně TAHLE barva. 

Jak si myslíš, že to vidím já a jak Pavlína s Peťou? 

A jak to vidíš ty? Je to zelený nebo modrý? Ha?

♥

Ani

Šéfová Papero amo pod palbou otázek. To si nemůžeš nechat ujít! Proč je to takový bohém a co je to vlastně to FOMO?

Jana B.: Ok, já první. Máš jeden týden, neomezené možnosti, žádná prácě, dostatek financí, žádné povinnosti... co s tím? Jak s tím naložíš? 

Jenom týden jo?! To jsi mi teda dopřála. Tak to asi vezmu celou rodinu a kamarády (máme takový milý gang Divá zvěř) na nějaký hezký místo. Chtělo by to takovou tu milou chaloupku v horách, ale dost velkou, abychom se tam všichni vešli. Kolem hory, lesy, možná nějaký to jezírko. Krb, že jo. A nějakej super kuchař, aby nám vařil. A pak by bylo fajn, kdyby někdo umyl to nádobí. A s sebou bych si přála nabalit pár bedýnek s vínem (nejlépe výběry z bobulí). A ke štěstí mi stačí, že si tam tak budeme spolu a budeme si povídat a chodit na procházky. 

Lucie S.: Jaký máš vztah s Kanadou? Jaká je? Kolikrát jsi tam byla? Chtěla by jsi tam žít?

Luci, Kanada! To je můj druhý domov. Vždycky jsem měla pocit, že by se mi tam líbilo. A ten pocit se zhmotnil do opravdové lásky po tom, co k nám na střední šoupli do třídy jednu bláznivou kanaďanku. Z té se nakonec vyklubala jedna z mých nejlepších přítelkyň. Pozvala nás tehdy s kamarádkama na celý prázdniny k nim do Britské Kolumbie a to byla taková nádhera! Od té doby vím, že když bych nebydlela na naší samotě u lesa, tak mám náhradní plán jasnej.  Je to divočina, lidi jsou tam nejmilejší na světě a ta příroda je prostě dokonalá. No a javorovej sirup a burákový máslo! 

Byla jsem tam už tak minimálně pětkrát a určitě ne naposled. Takže si myslím, že mě klíďo někdy najdeš, jak si sedím u nějakýho kanadskýho jezeza, dívám se na polární záři a čekám, jestli se objeví medvěd. Ale já bych chtěla žít všude na světě alespoň chviličku, tak to s tou Kanadou nemůžu tolik přehánět!

Jana S.: Když nám teď začal ten Advent - co Ty, Advent a Vánoční čas? :)

Jani, já ten Advent nějak zvlášť v poslední době neprožívám. Pravda, trošku nedobrovolně - v prosinci máme s Pavlínou naprosté minimum volného času a v práci si hrajeme na Ježíšky, aby všichni stihli dostat své vánoční balíčky pod stromeček.  Ale jasně, líbí se mi všechna ta světýlka, jsem ráda, že se lidi v tomhle období k sobě chovají tak nějak líp a samozřejmě všude ujídám cukroví. Ale to se u nás peče tak poslední dny před Štedrým dnem a vánoční věnec na našem stole hledej tak třiadvacátého. Já si spíš užívám ten čas mezi svátky, kdy máme v Papero amo klidový režim a každý den je u nás doma nějaká návštěva. Jo a ještě... když už mluvíme o tom Ježíškovi - mrkněte se na projekt JEŽÍŠKOVA VNOUČATA a někoho si vyberte :) 

Lea: A já bych ráda věděla, jak je to přesně s vaším zvířectvem. Přiznávám, že vaše psy a kočky nějak nejsem schopná dopočítat :D Takže co všechno máte, kolik kusů a jak se jmenují :-) 

Cha! Leuško, teď zrovna se to vyvíjí zajímavě. Když nepočítám to safari, které vídávámm na příjezdové cestě (srnky, bažanti, zajíci, daňci, lišky a jezevci) k nám domů.... Tak jsou to teď dva psi. Vixen, to je fenka Bernského salašnického psa a pak pan obr pes, Tibetská doga Chen-Mo. V létě se nám zatoulala kočka, tak jsme chvilku smutnili a v září jsme si dovezli dvě sirotčí koťátka. Těm říkáme Jackie a Chan, takže když na ně voláš, je to fakt vtipný. No a protože jsme mezi toulavýma kočkama velice populární destinace, máme navíc další nalezenkyni, které říkáme paní Merkelová (fakt vypadá velice německy). No a teď se nám tahle smečka rozrostla o další dvě mňauky. Ty zatím nemají jména, ale celou skupinku nazýváme "kočičí horor", protože je naprosto nemožní vyjít z domu bez toho, aby na tebe těchto pět koček nenaskakovala a nedožadovalo se mlíka. Nikdo neunikne!

Alena: Já bych chtěla vědět, jaké další knížky / filmy kromě HP (Harry Potter) jsou tvé oblíbené! Jako je jasné, že nic lepšího než HP není, ale víš jak! 

Panebožeee, moc těžká! Je toho moc, ale tak jo. Z knih prostě nelze nemilovat Saturnina (Zdeněk Jirotka) a mojí velkou láskou je román Na cestě od Jacka Kerouaca. Tyhle dvě knížky dohromady jsou myslím takovou přesnou definicí Aničky. 

Z filmů je a asi navždy zůstane tím top Harold a Maude. Mám ráda všemožnou klasiku - Woodyho Allena, Miloše Formana nebo třeba Monty Pythony. A kdybych se měla přiznat k nějaké guilty pleasure, tak to budou muzikály :)) 

Valéria: Anička zlatíčko ty si veľmi aktívny človek a máš riadne posunuté hranice nudy. Tam kde sú všetci spokojní, ty sa už nudíš :-) Tak by ma zaujímalo aká je vlastne tá hranica nudy a oddychu u teba? Ako si predstavuješ dokonalý oddychový deň? Kde by to bolo a čo by si robila?  ♥ A ešte jedna podpásovka: keby si si musela vybrať tak unicorn alebo líška ? ;)

Já se nenudím fakt nikdy! Teda, máš pravdu, že bych se asi bývala nudila, kdybych žila život někoho jinýho :) Ale když si dáš dohromady Papero amo, život na zámku, velikánskou rodinu, báječný kamarády a hlavně to, že musím VŠECHNO vidět, prožít a zažít na vlastní kůži... tak tu moc prostoru pro nudu není. Máme pro to takový terminus technikus "FOMO" / fear of missing out, tedy strach, že mi něco uteče. A tak si pro jistotu nenechám utéct nic, nebo se o to alespoň zoufale snažím. Někdy bych chtěla jenom tak sedět a hledět :D Ale to mě asi čeká až na stáří, teď na to prostě není čas!

Dokonalý oddychový den ti ale řeknu. V kontrastu s tím, že chci všude být a všechno vidět, tak neskonale ráda spím. Takže bych si nedala žádnýho budíka a tipla bych si, že bych se samovolně vzbudila až tak kolem 11 hodiny :P No a pak nějaká super snídaně, knížka v posteli... Ale to už je mi zase líto se válet, takže šup do auta a už už vyrážím někam na výlet. Hlavně do přírody, města mě moc neberou. A nejlíp, když se mnou budou nějací milovaní lidé, najdeme si hezkou hipster kavárničku na odpolední kávu a večer si uděláme oheň a zahrajeme si na kytaru a pak si usteleme pod hvězdama a já budu nejšťastnější člověk na světě.

No a podpásovka dobrá, ale u mě to nakonec vždycky vyhraje... liška!

Jana V.: Tak abych se taky zeptala něco kol scrapu, ne? Tak se zeptám, jak jsi k němu přišla, kolik máš plných alb a zda na něj máš dnes ještě čas/chuť. A máš i nějaké další tvořivé záliby?

Tos nemohla vynechat, že:) Ke scrapu jsem přišla náhodou, když mi příbuzná v America ukázala svoji tvořící místnost. A ta byla plná papírů, razítek a prostě všeho a já jsem byla ztracená. To bylo někdy v roce 2011 a tady už naštěstí pár obchodů bylo. No a moc dlouho to netrvalo a už jsem měla Pavlínu a tím pádem i Papero amo. 

A teď ten skandál. Já vlastně nevím, kolik toho mám! Albíčka mám v práci i doma a všude je tak nějak všechnno. Ale odhadem mám asi tak dvě, max tři alba. Čas na scrap nemám vlastně vůbec a tvořím jenom když máme mít nějaké ukázkové stránky na naše kurzy nebo na blog. Nebo přáníčko či dopis pro někoho, kdo si to zrovna zaslouží. Navíc, když jsi celý den zavřená v místnosti se věcma na scrap, tak to poslední, co chceš dělat při příchodu domů je.... scrapovat :D Smutný co? No ale já to beru tak, že mám za odměnu všechna albíčka našich zákaznic, a tím pádem jich mám asi tak tisíc! Další tvořivé směry mě zatím úspěšně míjejí. Taky jsem měla v druhé třídě dvojku z pracovní výchovy a co pak můžeš, že jo!

Pavlína.: Aničko, kdy si v kanceláři konečně pověsíš tu svoji nástěnku, která je už rok opřená o stěnu (mimochodem, je to největší nástěnka ve střední Evropě). A kdy ji začneš používat k obvyklému účelu. Zatím je tam jenom podivná sbírka poznámek. Cituj prosím věci, které lze veřejně citovat před desátou hodinou.

Pajíno! Hele ta nástěnka prostě nebude viset nikdy. Je to proto, že je to opravdu největší nástěnka ve střední Evropě a prostě se mi na tu stěnu esteticky nehodí a mě to u toho mýho stolu takto vyhovuje - navíc, jak je tam tak nevhodně umístěná, tak se o ni párkrát za den uhodím a to mě hezky probere. Já myslím, že obvyklý účel je u nás ve firmě sprostý slovo (jako ostatně většina slova NA nástěnce). Slouží hlavně k pobavení, inspiraci a odkládám na ni všechny pohledy a přáníčka, co nám pošlete. Jinak jsou tam samý praktický věci, třeba papír s nápisem RISKUJ (ano, to tam opravdu zůstalo ze hry Riskuj!). Nebo tam najdete třeba kalendář z minulýho dubna. Berušku od Katt. Péefka z minulýho roku se Saturninem. A tak prostě. Je to moje nejoblíbenější věc. 

Peťa: Aničko, zelená a modrá... u nás v práci věčný spor - co je ještě modré a co už zelené? Vyfoť nám něco modrého a zeleného, ať teda víme, která je která.

Peti, já už bych to chtěla rozseknout a hlavně by bylo dobrý, aby se ty barvy určovaly podle mě, protože vy to vůbec nevidíte tak dobře a pak vznikají různá nedorozumnění a tak :D No nevím, asi si to ukážeme prakticky. Tady tohle je sbírka našich věcí, u kterých se hádáme.

A teď otázka pro tebe. 

Otázkou věčného sporu je přesně TAHLE barva. 

Jak si myslíš, že to vidím já a jak Pavlína s Peťou? 

A jak to vidíš ty? Je to zelený nebo modrý? Ha?

♥

Ani