Ahoj! Tohle jsem já, Míša. A naše první bejby, fenka Molly.
Ale ani jedna z nás už tak křupavě nevypadáme 😄 Tahle fotka má totiž už deset let. A to je přesně ta věc, kterou miluju na fotoalbech - kdykoliv si můžeme připomenout, jak skvěle jsme vypadali :-D. No a teď vážně. Jelikož jsem v týmu PA stále vlastně nováček, tak mě napadlo, že sepíšu něco o mé scrapbookové cestě. Třeba to někoho nakopne nebo v něčem inspiruje. Takže jestli tě tenhle typ článků baví, tak si udělej kafe, čaj či kakao a čti dál ☺
S papírem si hraju už pěkných pár let, asi od roku 2013. Začínala jsem s přáníčkama, obálkama apod. a na scrapbooking jsem neměla ani pomyšlení. Vlastnila jsem pouze pár starších alb (takových těch obyčejných) a jednu fotoknihu z naší svatby.
Všechny ostatní fotky zůstávaly jen v PC nebo mobilu. To se změnilo v roce 2017, kdy jsem čekala syna a začala jsem uvažovat nad nějakým pořádným fotoalbem. Sama ráda procházím alba z mého dětství, které dělávala moje babička a bylo tedy jasné, že naše dítě musí mít taky takové. Vzhledem k tomu, že jsem se ve světě papíru už malinko orientovala, tak jsem zhruba věděla, co se mi nabízí. Vždycky se mi líbily kartičky Papero amo a tak jsem měla jasno v tom, že chci nějaké album, kde je budu moct využít.
Zaujala mě proto alba s kapsovými stránkami. Koupila jsem si tedy desky, pár kapes a do začátků nějaké kartičky. Vybrala jsem album značky Doodlebug, velikost 12“ neboli na velikost stránek 30x30 cm. Chtěla jsem velký formát, protože jsem tušila, že těch fotek bude v prvních letech dost.
Kartičky, které jsem tenkrát koupila mám některé nevyužité dodnes. Zvolila jsem takové v neutrálních barvách a pak samozřejmě tyhle miminkovské, které mají holky na eshopu pořád.
Dokumentovat jsem začala velmi brzy po narození syna. Pamatuju si to dodnes – pozdě večer, album rozložené na gauči a prcek vedle v zavinovačce. Ale teď přijde velké přiznání: nebavilo mě to. Přišlo mi, že nevím, jak s kartičkami a všemi těmi krásnými ozdobami naložit tak, aby se mi to líbilo. Jsem totiž docela perfekcionista. Všechno se to nějak tlouklo a začala jsem si říkat, že tohle možná není nic pro mě. Kartičky a všechno ostatní jsem teda strčila do bedny s tím, že to pak někomu dám. A takhle v té bedně ty kartičky ležely možná rok. Dál jsem si dělala svoje přáníčka a byla jsem happy. Jenže jsem se taky občas chtěla o své výtvory podělit…no ale s kým? A tak mě napadlo si založit instagramový účet jen na přáníčka.
A to znamenalo i spoustu nové inspirace pro mě. Předtím mě totiž vůbec nenapadlo hledat třeba zrovna na IG nějakou inspiraci. Dnes mi to přijde jako sci-fi…jako jak mě to prostě nenapadlo?? Jak!? :-D No a tak jsem začala sledovat nejen PA, ale i spoustu jiných účtů a prozřela jsem :-D Ty krásy v těch albech?! Jakože cože??? To přece dám taky, řekla jsem si. A tak jsem ty kartičky vytáhla z té bedny a dala tomu druhou šanci. A tentokrát mě to chytlo a nepustilo.
Bylo to taky poprvé, co jsem objevila krásu velkých layoutů. Tady na ukázku jedny z mých prvních. Třeba s tou výsekovou čtvrtkou s kolečky se dělalo fakt samo.
Takže z jednoho alba (o kterém jsem si chvíli myslela, že bude první a poslední) je dneska alb celkem pět. Jelikož jsou dost barevné (to bych už dnes asi udělala jinak), schovávám je ve skříni.
Pouze jedno mám v polici. Jsou opravdu docela dost velké a naplněné na maximum taky fest těžké :-D Ale nenechte se zmást, plné k prasknutí jsou pouze dvě. S narozením druhého dítěte času dost ubylo a ta dokumentace jde zkrátka pomaleji než pomalu.
A ještě ke všemu jsem se asi dva roky zpátky rozhodla, že nebude úplně od věci konečně dostat do alba taky všechny ty fotky, které do roku 2017 zůstávaly pouze v počítači. Celé jedno album tedy průběžně plním starými fotkami, třeba jako tou, kterou jste viděli hned v úvodu.
Ráda bych vám ze svých alb ukázala ještě nějaké střípky a popovídala třeba o tom, jak se během let změnil styl, jakým alba dělám, co bych udělala jinak nebo jak to vidím do budoucna. Ale protože povídání už bylo dnes dost, tak si to nechám na příště. Pokud vás třeba už teď něco zajímá, klidně mi to napište dolů do komentářů, nebo se můžete podělit o to, jak to máte s alby vy. A já se teda budu těšit u druhého dílu! ☺ Míša
POUŽITÝ MATERIÁL:
Pokud některý materiál nebo pomůcka není skladem a ty ji nutně potřebuješ, nevěš hlavu! Dej si hlídacího psa. Jakmile to bude možné objednáme, naskladníme a emailem tě informujeme.
Ahoj! Tohle jsem já, Míša. A naše první bejby, fenka Molly.
Ale ani jedna z nás už tak křupavě nevypadáme 😄 Tahle fotka má totiž už deset let. A to je přesně ta věc, kterou miluju na fotoalbech - kdykoliv si můžeme připomenout, jak skvěle jsme vypadali :-D. No a teď vážně. Jelikož jsem v týmu PA stále vlastně nováček, tak mě napadlo, že sepíšu něco o mé scrapbookové cestě. Třeba to někoho nakopne nebo v něčem inspiruje. Takže jestli tě tenhle typ článků baví, tak si udělej kafe, čaj či kakao a čti dál ☺
S papírem si hraju už pěkných pár let, asi od roku 2013. Začínala jsem s přáníčkama, obálkama apod. a na scrapbooking jsem neměla ani pomyšlení. Vlastnila jsem pouze pár starších alb (takových těch obyčejných) a jednu fotoknihu z naší svatby.
Všechny ostatní fotky zůstávaly jen v PC nebo mobilu. To se změnilo v roce 2017, kdy jsem čekala syna a začala jsem uvažovat nad nějakým pořádným fotoalbem. Sama ráda procházím alba z mého dětství, které dělávala moje babička a bylo tedy jasné, že naše dítě musí mít taky takové. Vzhledem k tomu, že jsem se ve světě papíru už malinko orientovala, tak jsem zhruba věděla, co se mi nabízí. Vždycky se mi líbily kartičky Papero amo a tak jsem měla jasno v tom, že chci nějaké album, kde je budu moct využít.
Zaujala mě proto alba s kapsovými stránkami. Koupila jsem si tedy desky, pár kapes a do začátků nějaké kartičky. Vybrala jsem album značky Doodlebug, velikost 12“ neboli na velikost stránek 30x30 cm. Chtěla jsem velký formát, protože jsem tušila, že těch fotek bude v prvních letech dost.
Kartičky, které jsem tenkrát koupila mám některé nevyužité dodnes. Zvolila jsem takové v neutrálních barvách a pak samozřejmě tyhle miminkovské, které mají holky na eshopu pořád.
Dokumentovat jsem začala velmi brzy po narození syna. Pamatuju si to dodnes – pozdě večer, album rozložené na gauči a prcek vedle v zavinovačce. Ale teď přijde velké přiznání: nebavilo mě to. Přišlo mi, že nevím, jak s kartičkami a všemi těmi krásnými ozdobami naložit tak, aby se mi to líbilo. Jsem totiž docela perfekcionista. Všechno se to nějak tlouklo a začala jsem si říkat, že tohle možná není nic pro mě. Kartičky a všechno ostatní jsem teda strčila do bedny s tím, že to pak někomu dám. A takhle v té bedně ty kartičky ležely možná rok. Dál jsem si dělala svoje přáníčka a byla jsem happy. Jenže jsem se taky občas chtěla o své výtvory podělit…no ale s kým? A tak mě napadlo si založit instagramový účet jen na přáníčka.
A to znamenalo i spoustu nové inspirace pro mě. Předtím mě totiž vůbec nenapadlo hledat třeba zrovna na IG nějakou inspiraci. Dnes mi to přijde jako sci-fi…jako jak mě to prostě nenapadlo?? Jak!? :-D No a tak jsem začala sledovat nejen PA, ale i spoustu jiných účtů a prozřela jsem :-D Ty krásy v těch albech?! Jakože cože??? To přece dám taky, řekla jsem si. A tak jsem ty kartičky vytáhla z té bedny a dala tomu druhou šanci. A tentokrát mě to chytlo a nepustilo.
Bylo to taky poprvé, co jsem objevila krásu velkých layoutů. Tady na ukázku jedny z mých prvních. Třeba s tou výsekovou čtvrtkou s kolečky se dělalo fakt samo.
Takže z jednoho alba (o kterém jsem si chvíli myslela, že bude první a poslední) je dneska alb celkem pět. Jelikož jsou dost barevné (to bych už dnes asi udělala jinak), schovávám je ve skříni.
Pouze jedno mám v polici. Jsou opravdu docela dost velké a naplněné na maximum taky fest těžké :-D Ale nenechte se zmást, plné k prasknutí jsou pouze dvě. S narozením druhého dítěte času dost ubylo a ta dokumentace jde zkrátka pomaleji než pomalu.
A ještě ke všemu jsem se asi dva roky zpátky rozhodla, že nebude úplně od věci konečně dostat do alba taky všechny ty fotky, které do roku 2017 zůstávaly pouze v počítači. Celé jedno album tedy průběžně plním starými fotkami, třeba jako tou, kterou jste viděli hned v úvodu.
Ráda bych vám ze svých alb ukázala ještě nějaké střípky a popovídala třeba o tom, jak se během let změnil styl, jakým alba dělám, co bych udělala jinak nebo jak to vidím do budoucna. Ale protože povídání už bylo dnes dost, tak si to nechám na příště. Pokud vás třeba už teď něco zajímá, klidně mi to napište dolů do komentářů, nebo se můžete podělit o to, jak to máte s alby vy. A já se teda budu těšit u druhého dílu! ☺ Míša
POUŽITÝ MATERIÁL:
Pokud některý materiál nebo pomůcka není skladem a ty ji nutně potřebuješ, nevěš hlavu! Dej si hlídacího psa. Jakmile to bude možné objednáme, naskladníme a emailem tě informujeme.
Já se přiznám, že tvůrčí krizi mám teď. Rok 2017-2020 mám téměř kompletní. Byla jsem akční, tvořila klasické PL po týdnech. V roce 2021 jsem od týdenního PL upustila, změnila album na menší a v roce 2022 mám snad jen 10 layoutů. Letos ještě nic. Upřímně se mi ani nechce sednout a něco tvořit :( Tak snad elán zase najdu, ale chodit se kochat na blog či instagram nepřestávám.
OdpovědětVymazatJá vlastně klasicky PL po týdnech nejela nikdy, to bych nedala. Člověk si to musí nastavit tak, aby ho to bavilo, aby to byla radost víc než nějaká povinnost. V budoucnu ale taky určitě plánuju změnit formát na menší. I ty krize, kdy se mi nechce nic, občas mám, to k tomu asi patří. Tak snad na tebe ta tvořivá zase přijde, byla by to škoda jinak, děláš krásné věci! 🤩
OdpovědětVymazat