Nový rok v albu 9x12 / JANA B.

Ještě než skočíme rovnýma nohama do února, samozřejmě, že nasněžilo i u nás a samozřejmě, že i já mám pro vás jednu bílou inspiraci s Novým rokem! A i když je pro nějaké to rozhodování asi pozdě, povím vám, jak letos budu "lepit vzpomínky" já. 

Rok 2020 a sešitky Storyline chapters, to byla výzva. O tomto systému jsem již psala článek v létě (zde). Loňský rok jsem tak uzavřela s mega dírami, snad největším skluzem, jaký jsem kdy měla. Těch aspektů bylo několik, ale dost to také bylo proto, že jsem doháněla 2019 a hlavně se v sešitech nedalo jen tak přeskakovat z jednoho měsíce do druhého. Jako největší přínos však vidím ten formát - velikost 8x10 inch mi naprosto vyhovovala a taky mi to pomohlo oprostit se od potřeby zaznamenávat každý týden. V konečném důsledku jsem víceméně ani to rozhodování pro rok 2021 neměla tak těžké: chtěla jsem určitým způsobem pokračovat v journalingovém zapisování (já tomu pracovně říkám kronika), a tak jsem ze sešitů přešla do Heidina diářového sešitu. Tímto jsem opustila svůj Webster Pages diář, který jsem si poctivě zapisovala. Mám teď mnohem více místa na zápisky a fotky a jsem rozhodnutá si ten diář více hýčkat. Vedle toho si ještě budu dělat kapsové album. Čistě pro radost. Z těch nejlepších fotek. Kapsové stránky, abych využila všechny ty krásné kartičky. Velké stránky, když se budu chtít kreativně rozmáchnout (anebo mi bude hořet článek, že). Navíc to prostě bude TO album, které si může prohlížet i nejmladší člen rodiny a já nebudu trnout, kdy ten papír trhne. Díky holkám a Cocoloko máme nově v eshopu 9x12 album. To jsem moc chtěla zkusit už dřív, když jsem ho viděla u Jani Vítové, pamatujete? Obdélník, skladnější formát a přitom stejná velikost hřbetu na poličce, aby to ladilo. Co vám budu vyprávět, album mám, i cisternu kapes. A to jsem si myslela, že už žádnou kapsu v životě nekoupím!

A teď k té stránce. Tahle kapsa je z velkého alba 12x12. Stačí ji jen na kraji oříznout, ale to teď dělat nebudu, ponechám si ji na dodělávání 2019 a kartičky s fotkami pak jednoduše přesunu do nových kapes. Jistě si všimnete, že žluté jsem tentokrát moc nedala. 

Jak jsem mluvila o tom hraní si .. co takhle vyšitý nápis? Opravdu to už normálně nedělám, většina mých stránek je jednoduchá, to přeci víte, ale tady na té kartičce mi něco chybělo a ten nápis z malé kartičky mě praštil do očí. Nedalo se, bude se vyšívat!

Kartičku jsem si washi páskou přichytila k velké kartičce. Při lepení fotky jsem si jen dala pozor, abych v místě, kde budu šít, nebyla oboustranka. Jde to pak dost špatně. Kdybych trochu lépe plánovala, bylo by lepší kartičku více posunout, aby mi nápis "zima" vyšel víc do fotky. Nápis jsem proděravěla (mám na to klasické šídlo, z jehly hrozně bolí prsty) a potom bílou bavlnkou vyšila (používám nejčastěji bílou Sněhurku, klubíčko). Kartička mi zbyla takhle propíchaná. Třeba na ni taky jednou dojde, vyšiju ji třeba černou bavlnkou a vznikne tak plastický nápis.

Druhá strana této kapsy už je v podstatně jednodušším módu. Jen kartičky a fotky. Pár výseků a samolepky. A na tu žlutou zase nedošlo. 

Když jsem tyhle stránky lepila a horko těžko vybírala fotky, říkala jsem si, že to letos bude velký. Fotky z jednoho týdne a dvě kapsy! Dřív jsem byla více redukce schopná. Ale té euforii z nového formátu, kitu, sněhu, spousty super momentek se prostě nedalo odolat. Je to prostě radost ty příběhy skládat a já nám všem v tom novém roce přeji, ať jsou to příběhy veselé a s dobrým koncem! A ať máme nějakou tu chvilku je nalepit!

Ještě než skočíme rovnýma nohama do února, samozřejmě, že nasněžilo i u nás a samozřejmě, že i já mám pro vás jednu bílou inspiraci s Novým rokem! A i když je pro nějaké to rozhodování asi pozdě, povím vám, jak letos budu "lepit vzpomínky" já. 

Rok 2020 a sešitky Storyline chapters, to byla výzva. O tomto systému jsem již psala článek v létě (zde). Loňský rok jsem tak uzavřela s mega dírami, snad největším skluzem, jaký jsem kdy měla. Těch aspektů bylo několik, ale dost to také bylo proto, že jsem doháněla 2019 a hlavně se v sešitech nedalo jen tak přeskakovat z jednoho měsíce do druhého. Jako největší přínos však vidím ten formát - velikost 8x10 inch mi naprosto vyhovovala a taky mi to pomohlo oprostit se od potřeby zaznamenávat každý týden. V konečném důsledku jsem víceméně ani to rozhodování pro rok 2021 neměla tak těžké: chtěla jsem určitým způsobem pokračovat v journalingovém zapisování (já tomu pracovně říkám kronika), a tak jsem ze sešitů přešla do Heidina diářového sešitu. Tímto jsem opustila svůj Webster Pages diář, který jsem si poctivě zapisovala. Mám teď mnohem více místa na zápisky a fotky a jsem rozhodnutá si ten diář více hýčkat. Vedle toho si ještě budu dělat kapsové album. Čistě pro radost. Z těch nejlepších fotek. Kapsové stránky, abych využila všechny ty krásné kartičky. Velké stránky, když se budu chtít kreativně rozmáchnout (anebo mi bude hořet článek, že). Navíc to prostě bude TO album, které si může prohlížet i nejmladší člen rodiny a já nebudu trnout, kdy ten papír trhne. Díky holkám a Cocoloko máme nově v eshopu 9x12 album. To jsem moc chtěla zkusit už dřív, když jsem ho viděla u Jani Vítové, pamatujete? Obdélník, skladnější formát a přitom stejná velikost hřbetu na poličce, aby to ladilo. Co vám budu vyprávět, album mám, i cisternu kapes. A to jsem si myslela, že už žádnou kapsu v životě nekoupím!

A teď k té stránce. Tahle kapsa je z velkého alba 12x12. Stačí ji jen na kraji oříznout, ale to teď dělat nebudu, ponechám si ji na dodělávání 2019 a kartičky s fotkami pak jednoduše přesunu do nových kapes. Jistě si všimnete, že žluté jsem tentokrát moc nedala. 

Jak jsem mluvila o tom hraní si .. co takhle vyšitý nápis? Opravdu to už normálně nedělám, většina mých stránek je jednoduchá, to přeci víte, ale tady na té kartičce mi něco chybělo a ten nápis z malé kartičky mě praštil do očí. Nedalo se, bude se vyšívat!

Kartičku jsem si washi páskou přichytila k velké kartičce. Při lepení fotky jsem si jen dala pozor, abych v místě, kde budu šít, nebyla oboustranka. Jde to pak dost špatně. Kdybych trochu lépe plánovala, bylo by lepší kartičku více posunout, aby mi nápis "zima" vyšel víc do fotky. Nápis jsem proděravěla (mám na to klasické šídlo, z jehly hrozně bolí prsty) a potom bílou bavlnkou vyšila (používám nejčastěji bílou Sněhurku, klubíčko). Kartička mi zbyla takhle propíchaná. Třeba na ni taky jednou dojde, vyšiju ji třeba černou bavlnkou a vznikne tak plastický nápis.

Druhá strana této kapsy už je v podstatně jednodušším módu. Jen kartičky a fotky. Pár výseků a samolepky. A na tu žlutou zase nedošlo. 

Když jsem tyhle stránky lepila a horko těžko vybírala fotky, říkala jsem si, že to letos bude velký. Fotky z jednoho týdne a dvě kapsy! Dřív jsem byla více redukce schopná. Ale té euforii z nového formátu, kitu, sněhu, spousty super momentek se prostě nedalo odolat. Je to prostě radost ty příběhy skládat a já nám všem v tom novém roce přeji, ať jsou to příběhy veselé a s dobrým koncem! A ať máme nějakou tu chvilku je nalepit!