Dvoustránková inspirace z kitu / JANA S.

 Kit Škola volá / září 2021

Vlastně dnes budu opakovat jen to, co jste tady na blogu už viděly minulý týden – Annie i Mirka se nechaly krásnými barvami a listím zlákat k dokumentaci podzimních stránek a stejně i já. Perfektní kit tón v tónu ve mně zarezonoval natolik, že jsem dostala chuť vyhrát si s kartičkami a vytvořit zas po delší době PL stránku. Při přemýšlení co na ni, jsem postupovala opačně než obvykle. T.j. nesnažila jsem se kit napasovat na něco, co chci nalepit, ale hledala jsem fotky, které by seděly ke kitu a k pocitu, který ve mně vyvolal. Loňský podzim mám celkem zdokumentovaný, letos jsme si ho ještě moc neužili, a tak se pojďte se mnou podívat na jeden říjnový týden v roce 2019.

Tou dobou mi už dost teklo do bot, potřebovala jsem opravdu rychle napsat práci k nástavbové atestaci (pokud možno abych se za ní nemusela stydět, že ano), takže stres a nutnost maximální koncentrace. Věděla jsem, že musím utéct od rodiny, jinak bych v tom úžasném počasí místo sezení u PC a psaní byla venku s nimi. Pomohli mí rodiče. Tatínek mě zastoupil doma a já jela do Žiliny psát. Mí dědicové tak dostali nejlepšího parťáka – děda s nimi absolvoval úplně všechna dobrodružství a náš tatínek měl fotografické žně.

Byli sbírat kaštany ...

... a za cíl si vybrali nádhernou alej Kaštanka v Hradci. Podobně jako Annie jsem využila kartičku s nápisem, jen jsem se rozhodla nestříhat, nýbrž jí použít celou. Proužky s frázemi jsou má stálice, ale tady to chtělo ještě něco. Jenže jsem na to přišla, až když byl proužek nalepený. Nevadí, mám přece nůžky! Lístek, který jsem si vybrala, jsem rozstřihla (+ trochu zmenšila) a nalepila kolem proužku. Efekt, myslím, ok.

Byli na houbách ...

... nasbírali jich opravdu hodně a ještě si užili další dobrodružství, které bylo potřeba pospat na zvláštní kartičce.

Byli v parku ...

... a kromě toho, že dědovi ukázali, jak umí jezdit na kolech a kde je co zajímavého, vyřádili se v listí.

Prostě dokonalý týden. Už když jsem fotky vybírala, bylo jasné, že na 1 stránku to nenacpu. Byla by přeplácaná a stejně bych musela něco zásadního vymazat. A tak jsem se rozhodla pro 2 stránky.

Rozložení kapes té první určil fakt, že jsem – zcela výjimečně - zatoužila použít velký věnec z výseků jako rámeček na fotku. Je opravdu dost velký, proto jsem zvolila 4 velké čtvercové kapsy. Při hledání správného rozvržení a správné fotky z něj nakonec vznikla úvodní kartička. Nevadí, že datumy přesahují týden, už dávno dokumentuji tak, jak se mi to hodí.

Samozřejmě, že chci do alba vtěsnat především fotky svých milovaných. Ale všimla jsem si, že stránky oživí, když nejsou všechny fotky na nich pouze portrétové. Vždy tam tedy nacpu i nějaké „zátiší“, nebo chcete-li „výplňové fotky“, které se mimochodem mému muži daří fantasticky, až je opět problém vybrat. Příjemné na tom je, že ta zátiší dotváří atmosféru celé stránky. V tomto případě jsem se rozhodla pro fotku listí. Na kartičce 15x15 cm se ale ztrácela. Nechtěla jsem k ní psát text, ale kartička by byla prázdná. Na druhé straně, nechtěla jsem úplně odpoutávat pozornost od fotek rodiny ... a pak mě napadlo, že si pomůžu kartičkou. Lucka do kitu zařadila nádherné jednobarevné kartičky se „strukturou“ – jen si vybrat barvu. Pořád se mi to zdálo nějaké neodtažené. Nařezala jsem tedy barevnou kartičku na proužky a přišila je na bílou s „ombré“ efektem.

První stránka byla hotová.

Na druhou stránku jsem chtěla použít víc fotek – takže jsem vybrala rozložení s více kapsami. Jedna z výplňových kartiček dostala šité proužky také. To abych obě stránky trochu provázala. I tak jsou každá trochu jiná.

Jenže ouvej! Při šití jsem si proužky přilepila na podklad washi páskou a když jsem jí strhávala, páru proužků jsem poškodila okraj. Nelíbilo se mi to. Musela jsem to zakrýt. Ok, stejně jsem tam chtěla dát ozdobu. Jenže listí už bylo na obou stránkách docela hodně a nic mi tam moc neladilo. A tak mě zas zachránila geometrie. Ze zbytku růžové kartičky jsem vyřízla kolečko a chybu schovala. Pak už jen proužek s nápisem (částečně ustřiženo, aby se mi tam vešel) a nakonec to vypadá, jako by to celou dobu bylo v plánu, co myslíte?

Koukám, že už jsem zase napsala román. Ale věřím, že vy, které přijdete číst blog, přestože máte fotky na FB a IG se vším všudy, vlastně o to povídání stojíte. ;) Tak díky, že jste sem přišly a dočetly.

Užívejte pozdní léto, ale dejte šanci i podzimu – s kitem Škola volá je dokonalý!

Jana

 Kit Škola volá / září 2021

Vlastně dnes budu opakovat jen to, co jste tady na blogu už viděly minulý týden – Annie i Mirka se nechaly krásnými barvami a listím zlákat k dokumentaci podzimních stránek a stejně i já. Perfektní kit tón v tónu ve mně zarezonoval natolik, že jsem dostala chuť vyhrát si s kartičkami a vytvořit zas po delší době PL stránku. Při přemýšlení co na ni, jsem postupovala opačně než obvykle. T.j. nesnažila jsem se kit napasovat na něco, co chci nalepit, ale hledala jsem fotky, které by seděly ke kitu a k pocitu, který ve mně vyvolal. Loňský podzim mám celkem zdokumentovaný, letos jsme si ho ještě moc neužili, a tak se pojďte se mnou podívat na jeden říjnový týden v roce 2019.

Tou dobou mi už dost teklo do bot, potřebovala jsem opravdu rychle napsat práci k nástavbové atestaci (pokud možno abych se za ní nemusela stydět, že ano), takže stres a nutnost maximální koncentrace. Věděla jsem, že musím utéct od rodiny, jinak bych v tom úžasném počasí místo sezení u PC a psaní byla venku s nimi. Pomohli mí rodiče. Tatínek mě zastoupil doma a já jela do Žiliny psát. Mí dědicové tak dostali nejlepšího parťáka – děda s nimi absolvoval úplně všechna dobrodružství a náš tatínek měl fotografické žně.

Byli sbírat kaštany ...

... a za cíl si vybrali nádhernou alej Kaštanka v Hradci. Podobně jako Annie jsem využila kartičku s nápisem, jen jsem se rozhodla nestříhat, nýbrž jí použít celou. Proužky s frázemi jsou má stálice, ale tady to chtělo ještě něco. Jenže jsem na to přišla, až když byl proužek nalepený. Nevadí, mám přece nůžky! Lístek, který jsem si vybrala, jsem rozstřihla (+ trochu zmenšila) a nalepila kolem proužku. Efekt, myslím, ok.

Byli na houbách ...

... nasbírali jich opravdu hodně a ještě si užili další dobrodružství, které bylo potřeba pospat na zvláštní kartičce.

Byli v parku ...

... a kromě toho, že dědovi ukázali, jak umí jezdit na kolech a kde je co zajímavého, vyřádili se v listí.

Prostě dokonalý týden. Už když jsem fotky vybírala, bylo jasné, že na 1 stránku to nenacpu. Byla by přeplácaná a stejně bych musela něco zásadního vymazat. A tak jsem se rozhodla pro 2 stránky.

Rozložení kapes té první určil fakt, že jsem – zcela výjimečně - zatoužila použít velký věnec z výseků jako rámeček na fotku. Je opravdu dost velký, proto jsem zvolila 4 velké čtvercové kapsy. Při hledání správného rozvržení a správné fotky z něj nakonec vznikla úvodní kartička. Nevadí, že datumy přesahují týden, už dávno dokumentuji tak, jak se mi to hodí.

Samozřejmě, že chci do alba vtěsnat především fotky svých milovaných. Ale všimla jsem si, že stránky oživí, když nejsou všechny fotky na nich pouze portrétové. Vždy tam tedy nacpu i nějaké „zátiší“, nebo chcete-li „výplňové fotky“, které se mimochodem mému muži daří fantasticky, až je opět problém vybrat. Příjemné na tom je, že ta zátiší dotváří atmosféru celé stránky. V tomto případě jsem se rozhodla pro fotku listí. Na kartičce 15x15 cm se ale ztrácela. Nechtěla jsem k ní psát text, ale kartička by byla prázdná. Na druhé straně, nechtěla jsem úplně odpoutávat pozornost od fotek rodiny ... a pak mě napadlo, že si pomůžu kartičkou. Lucka do kitu zařadila nádherné jednobarevné kartičky se „strukturou“ – jen si vybrat barvu. Pořád se mi to zdálo nějaké neodtažené. Nařezala jsem tedy barevnou kartičku na proužky a přišila je na bílou s „ombré“ efektem.

První stránka byla hotová.

Na druhou stránku jsem chtěla použít víc fotek – takže jsem vybrala rozložení s více kapsami. Jedna z výplňových kartiček dostala šité proužky také. To abych obě stránky trochu provázala. I tak jsou každá trochu jiná.

Jenže ouvej! Při šití jsem si proužky přilepila na podklad washi páskou a když jsem jí strhávala, páru proužků jsem poškodila okraj. Nelíbilo se mi to. Musela jsem to zakrýt. Ok, stejně jsem tam chtěla dát ozdobu. Jenže listí už bylo na obou stránkách docela hodně a nic mi tam moc neladilo. A tak mě zas zachránila geometrie. Ze zbytku růžové kartičky jsem vyřízla kolečko a chybu schovala. Pak už jen proužek s nápisem (částečně ustřiženo, aby se mi tam vešel) a nakonec to vypadá, jako by to celou dobu bylo v plánu, co myslíte?

Koukám, že už jsem zase napsala román. Ale věřím, že vy, které přijdete číst blog, přestože máte fotky na FB a IG se vším všudy, vlastně o to povídání stojíte. ;) Tak díky, že jste sem přišly a dočetly.

Užívejte pozdní léto, ale dejte šanci i podzimu – s kitem Škola volá je dokonalý!

Jana