Stránka s vystřiženou fotkou / JANA S.

 Kit Brácha a ségra / červen 2021

Už jsme se zase rozjeli. Zatím po Čechách (už se opravdu hodně těším domů do Žiliny!), ale hlavně už netrávíme čas na jednom – ač milovaném – plácku. Předminulý víkend jsme navštívili Hřensko. Byla jsem tam poprvé a musím říct, že mě krása toho kraje opravdu dostala. Děti byly tak nadšené, že budeme spát mimo domov! Jelikož bylo prima počasí, vzniklo fotek, jako bychom tam byli týden. Na stránku se to nevejde, takže bude mini ...

Barevnost kitu Brácha a ségra je pro minialbum jako stvořená, Lucčiny výseky jsou pro přírodu také super volba. Už během výletu jsem v hlavě viděla, jak to dávám dohromady. Vzpomněla jsem si na razítka, která u holek průběžně nakupuji – zatím tedy spíš do sbírky –a slíbila jsem si, že je použiji.

Na mini nakonec nedošlo – nestihla bych datum publikace dnešního článku, a tak jsem si vybrala jednu fotku, kterou chci stejně do alba. Avšak myšlenka razítkování a minimalistického zdobení zůstala.

Vybranou fotku jsem vytiskla co největší na Selphy (Pixma mě zlobí, fotky na ní teď netisknu). Mládež tam společně visí na houpačce. Nevím proč, měla jsem pocit, že je musím vystřihnout. V poslední době stříhám do fotek častěji. Už jste to zkoušely? Určitě doporučuji, stránka má pak trochu jinou atmosféru. Jelikož se potomci na fotku nevešli celí, umístila jsem je úplně u okraje stránky, aby někde v prostředku useknuté nohy nebudili dojem rodinné tragédie. Za nimi je v reálu jemný štěrk – v kitu mi ho nejvíc připomínala mramorová čtvrtka, takže tentokrát jsem s výběrem papíru neváhala.

Proto, že chci udělat z výletu mini (ha, uvidíme, zda to není další z nedotažených plánů) a neplánuji teda další stránky do alba, měla jsem potřebu delšího journalingu, aby bylo jasné, kde a za jakých okolností tato fotka vznikla. Dokumentarista ve mně prostě nespí.

Titulek vznikal za pochodu. Miluji Lucčiny velké nápisy. Nevím proč, myslela jsem, že je mezi výseky i slovo „štěstí“, a jak jsem tak psala text, napadlo mě, že to bude dobrý základ nadpisu. Překvapeně jsem pak zjistila, že ho v tomto kitu nemáme. Ale nevadí, máme přece spoustu abeced, že? Vyndala jsem všechny černé, co mám a byla bych použila tuto velkou černou od holek, protože byla perfektní, ale zjistila jsem, že mi chybí jedno T ... a to mám 2 balení! Tak to vypadá, že budu potřebovat další. Prohrabala jsem tedy své zásoby šablon a našla další starý poklad, který jsem doplnila razítky od Heidi Swapp a výseky + malou abecedou z kitu.

Nadpis i fotka jsou dost výrazné a zaberou celkem velkou část stránky, a tak jsem se nakonec rozhodla jen pro jeden shluk ozdob. Lucka krásně trefila větu, kterou mám v hlavě uloženou od dob, kdy byl Ríša malý – jedna má moudrá přítelkyně mi tehdy řekla, že sourozenec je největší dar, který svému dítěti mohu dát. Snažím se to otisknout do hlaviček svých ratolestí a tady se vyskytla příležitost mít ji černou na hnědém i v albu!. Kolem jsem „pohodila“ nějaké kameny, trochu jako odkaz na místo, kde jsme byli (i když, Tili se mě ptala, proč tam dávám chleby, tak já nevím ...). Z razítkovacího předsevzetí sice zbylo jenom torzo, ale přece jen jsem našla vhodné místo pro travičku ze sady od Ateleries de Karine. Tuhle konkrétní holky v nabídce už nemají, ale koukala jsem, že nabídka je nyní hodně široká, mrkněte. Ti Francouzi spolu ladí i skrz značky, co myslíte?

Na stránce toho moc není, tak se omlouvám, že jsem se tolik rozpovídala. Když jdu psát na blog, přemýšlím, co k tomu dodat. Obvykle mě toho moc nenapadá. A pak začnu a nemohu se zastavit ... Tak třeba jste měly čas na chvíli se zastavit a sledovat mé myšlenky při tvoření. A třeba vás to navede na nějakou vaší myšlenku, která povede k vaší vlastní stránce. Pokud ano, dejte vědět. Je opravdu velká satisfakce vidět, že někdo ty moje plky čte a že mu to i něco dá. ;)

A teď už jdu zkusit z 1000 fotek vybrat pár na to mini. Mimochodem, uvidíme se zítra na Scrap párty? Sketch už je připravený a snad mohu prozradit tolik, že se docela hodí k tomuto kitu ...

Hezký den!

Jana

 Kit Brácha a ségra / červen 2021

Už jsme se zase rozjeli. Zatím po Čechách (už se opravdu hodně těším domů do Žiliny!), ale hlavně už netrávíme čas na jednom – ač milovaném – plácku. Předminulý víkend jsme navštívili Hřensko. Byla jsem tam poprvé a musím říct, že mě krása toho kraje opravdu dostala. Děti byly tak nadšené, že budeme spát mimo domov! Jelikož bylo prima počasí, vzniklo fotek, jako bychom tam byli týden. Na stránku se to nevejde, takže bude mini ...

Barevnost kitu Brácha a ségra je pro minialbum jako stvořená, Lucčiny výseky jsou pro přírodu také super volba. Už během výletu jsem v hlavě viděla, jak to dávám dohromady. Vzpomněla jsem si na razítka, která u holek průběžně nakupuji – zatím tedy spíš do sbírky –a slíbila jsem si, že je použiji.

Na mini nakonec nedošlo – nestihla bych datum publikace dnešního článku, a tak jsem si vybrala jednu fotku, kterou chci stejně do alba. Avšak myšlenka razítkování a minimalistického zdobení zůstala.

Vybranou fotku jsem vytiskla co největší na Selphy (Pixma mě zlobí, fotky na ní teď netisknu). Mládež tam společně visí na houpačce. Nevím proč, měla jsem pocit, že je musím vystřihnout. V poslední době stříhám do fotek častěji. Už jste to zkoušely? Určitě doporučuji, stránka má pak trochu jinou atmosféru. Jelikož se potomci na fotku nevešli celí, umístila jsem je úplně u okraje stránky, aby někde v prostředku useknuté nohy nebudili dojem rodinné tragédie. Za nimi je v reálu jemný štěrk – v kitu mi ho nejvíc připomínala mramorová čtvrtka, takže tentokrát jsem s výběrem papíru neváhala.

Proto, že chci udělat z výletu mini (ha, uvidíme, zda to není další z nedotažených plánů) a neplánuji teda další stránky do alba, měla jsem potřebu delšího journalingu, aby bylo jasné, kde a za jakých okolností tato fotka vznikla. Dokumentarista ve mně prostě nespí.

Titulek vznikal za pochodu. Miluji Lucčiny velké nápisy. Nevím proč, myslela jsem, že je mezi výseky i slovo „štěstí“, a jak jsem tak psala text, napadlo mě, že to bude dobrý základ nadpisu. Překvapeně jsem pak zjistila, že ho v tomto kitu nemáme. Ale nevadí, máme přece spoustu abeced, že? Vyndala jsem všechny černé, co mám a byla bych použila tuto velkou černou od holek, protože byla perfektní, ale zjistila jsem, že mi chybí jedno T ... a to mám 2 balení! Tak to vypadá, že budu potřebovat další. Prohrabala jsem tedy své zásoby šablon a našla další starý poklad, který jsem doplnila razítky od Heidi Swapp a výseky + malou abecedou z kitu.

Nadpis i fotka jsou dost výrazné a zaberou celkem velkou část stránky, a tak jsem se nakonec rozhodla jen pro jeden shluk ozdob. Lucka krásně trefila větu, kterou mám v hlavě uloženou od dob, kdy byl Ríša malý – jedna má moudrá přítelkyně mi tehdy řekla, že sourozenec je největší dar, který svému dítěti mohu dát. Snažím se to otisknout do hlaviček svých ratolestí a tady se vyskytla příležitost mít ji černou na hnědém i v albu!. Kolem jsem „pohodila“ nějaké kameny, trochu jako odkaz na místo, kde jsme byli (i když, Tili se mě ptala, proč tam dávám chleby, tak já nevím ...). Z razítkovacího předsevzetí sice zbylo jenom torzo, ale přece jen jsem našla vhodné místo pro travičku ze sady od Ateleries de Karine. Tuhle konkrétní holky v nabídce už nemají, ale koukala jsem, že nabídka je nyní hodně široká, mrkněte. Ti Francouzi spolu ladí i skrz značky, co myslíte?

Na stránce toho moc není, tak se omlouvám, že jsem se tolik rozpovídala. Když jdu psát na blog, přemýšlím, co k tomu dodat. Obvykle mě toho moc nenapadá. A pak začnu a nemohu se zastavit ... Tak třeba jste měly čas na chvíli se zastavit a sledovat mé myšlenky při tvoření. A třeba vás to navede na nějakou vaší myšlenku, která povede k vaší vlastní stránce. Pokud ano, dejte vědět. Je opravdu velká satisfakce vidět, že někdo ty moje plky čte a že mu to i něco dá. ;)

A teď už jdu zkusit z 1000 fotek vybrat pár na to mini. Mimochodem, uvidíme se zítra na Scrap párty? Sketch už je připravený a snad mohu prozradit tolik, že se docela hodí k tomuto kitu ...

Hezký den!

Jana